Pavel Šporcl: Od první noty jsme si s pianistkou Innou Faliks padli do noty

Před nedělním koncertem jsme požádali Pavla Šporcla, patrona festivalu, o krátký rozhovor.

Pane Šporcle, co předcházelo dnešnímu koncertu?

Poslední tři dny před dnešním koncertem jsem natáčel v Praze s pianistkou Innou Faliks výjimečné album. Jedná se o oslavu české hudby, a to nejen slavných skladeb. Festivalu jsme nabídli, že bychom hned po natáčení mohli přijet do Znojma. Tímto koncertem oslavujeme celý festival i 800 let královského města Znojma. Na koncert se hodně těším, protože se bude jednat o naše první společné vystoupení i první koncertní provedení našeho alba.

Nemáte s sebou svoje oblíbené modré housle. Co se stalo?

Moje modré housle jsou rozbité, takže jsou v opravě u houslaře Špidlena.

Takže dnešní koncert budete hrát s jinými houslemi. O jaký nástroj se jedná?

Tyto moje housle jsou z roku 1749 od italského mistra Carcassiho.

Jednou jste prohlásil, že budete patronem znojemského festivalu, dokud bude festival existovat nebo dokud budete žít. Platí to i nadále?

Pokud bude o moje patronství zájem, pak to samozřejmě platí. Jsem hrdý na to, že mohu být patronem festivalu, že jsem tady takřka od začátku, od druhého ročníku. To jsou již dvě desítky let. Jsem rád, že jsem i svojí malou troškou do mlýna napomohl, aby se festival stal tak velkým a úžasným, jakým v současnosti je. Každý rok se sem vracím, mám zde velké množství přátel, takže se ve Znojmě cítím jako doma.

Kdy jste se poprvé setkal s pianistkou Innou Faliks a co předcházelo tomu, že jste se rozhodli společně natočit album a následně realizovat i koncert ve Znojmě?

Dal nás dohromady jeden náš společný přítel a dohodli jsme se, že natočíme tuto desku, což jsme nabídli Pentatone, což je slavná a velmi úspěšná firma. U ní natáčí i Česká filharmonie. S Innou Felliks jsme se poprvé viděli před dvěma měsíci v Los Angeles. Já jsem letěl na zkoušku, protože se musí vše dobře připravit. Pro paní Innu je to první větší záběr, co se týká české hudby. Na nahrávání jsme se museli připravit. Inna Faliks je původem z Oděsy, takže máme podobné evropské cítění a hudební DNA, takže jsme si padli do noty od první noty.

Na druhém koncertě, ve kterém budete na festivalu účinkovat, vystoupíte se svým bratrem, který je známým cellistou. Plánuje společné vystoupení častěji nebo je to takové náhodné prokřížení?

Občas spolu hrajeme, ale ne moc často. Můj brácha je vynikající cellista a má svoje studenty a svůj kvartet, takže je také velmi zaneprázdněný. Na společné vystoupení se těší, poslední rok jsme spolu nehráli, tak o to to bude hezčí. Je pěkné se s bráchou sejít na pódiu a zahrát si společně krásné skladby.

Jak dlouho se zdržíte ve Znojmě?

Zítra ráno odjíždím (rozhovor se uskutečnil před koncertem v neděli 12. července – pozn. redakce) a pak se vrátím devatenáctého. Byť mám koncerty po republice, budu se do Znojma vracet a se znojemskými muzikanty také musíme zkoušet. Takže na festivalu budu jako správný patron do šestadvacátého s určitými přestávkami, navštívím derniéru opery a samozřejmě budu speciálním patronem koncertu mladých géniů. V neděli pak spolu se znojemskými hudebníky a dalšími hosty odehrajeme na nádvoří Jihomoravského muzea koncert znojemských hudebníků.

Takže tentokráte vynecháte společné setkání a vystoupení na Heiliger Steinu, kde tradičně hrajete s Cimbálovou muzikou Antonína Stehlíka?

Letos nebudu. Nestíhám. Nemohu být úplně všude.

Jiří Eisenbruk