Pámbu mě tady zapomněl, říká stoletá Marie Křečková

Ještě před půl rokem zvládala okopávat záhony, protože je zvyklá celý život pořád pracovat. Polosirotek, vdaná po válce na statek, pak znárodnění, tři děti a zaměstnání v JZD. Letos stoletá Marie Křečková z Miroslavských Knínic recept na dlouhověkost nemá, jen ten neustálý pohyb a skromnou životosprávu. Nejvíc jí vždy chutnalo ovoce, po tom se mohla utlouct. Udivuje neuvěřitelnou pamětí a energií. K tomu laskavým, oduševnělým výrazem a skromností. Byli jsme pozvání a přesvědčili se na vlastní oči.

Otázka, kolik má let a kdy se narodila, Marii okamžitě rozesmála: „To se ani neptejte,“ odpověděla a v očích jí zasvítili rozpustilí rarášci. „Že vás baví jezdit za takovou stoletou bábou,“ opáčila. Vrásčitýma rukama z nervozity hladila okraj ubrusu, který kdysi vyšívala. Na stole před ní ležela originální rodinná kronika plná fotografií, kterou dostala k narozeninám od vnučky Martiny.

„Tohle jsem já za mlada,“ ukázala Marie na přední stránce. „Mladej člověk, i když není hezkej, tak hezkej je. Starej mohl bejt dřív krasavec, ale na starý leta už je jen škaredej. Nevím, proč jsem se takovýho věku dožila. Pán Bůh mě tady asi zapomněl, ale ne, to mě chrání anděl strážný, že ho to baví.“ Rarášci v očích potemněli, ale jen na chvíli.  Pak se obdivuhodně rozpovídala a začala vzpomínat na mládí.

Místo fabriky zámek

Bydleli jsme v domku kousek od statku, kam jsem se pak v roce 1947 přivdala a kde bydlím dosud. Tatínek ten domek dostavěl a potom hned umřel. Bylo mu čtyřicet pět let, oženil se celkem pozdě. Říkali, že měl silnou srdeční vadu. Maminka dala pole do nájmu, co měla jako vdova dělat. Krávy se daly taky pryč a živila se jako švadlena. Nechaly jsme si jen jeden kousek pole. Maminka mně říkala, že se mám hlavně naučit vařit a prát, víc nepotřebuji. Sice jsem ráda četla, ale na to nebyl čas.

Za rajchu jsme museli všichni mladí…

Zajímá vás znění celého článku? Dostupný je našim předplatitelům.

Alžběta Janíčková