Otakar Baburek - Zen

Charakterizovat volnou tvorbu Otakara Baburka není snadné. Zjednodušeně řečeno, na první pohled ji vnímáme jako abstrakci. Vydáme-li se však k jejím kořenům, krok za krokem odkrýváme běžnou, možná ale spíš naopak mimořádnou, realitu světa. Autorovy fotografické kompozice chápeme mnozí jaksi ve dvou rovinách: „Je to konstrukce? Jedná se o oblohu nebo vodní hladinu?“ Po chvíli toto stopování původního, konkrétního motivu vzdáme a konečně se necháme unášet nekonečnou emotivní silou uměleckého díla nabízející hloubku prostoru, roje ohnivých záblesků, zářivých barevných trsů, či naopak drobná světélka temných končin.

Při povrchním kontaktu s díly Otakara Baburka by se mohlo zdát, že se jedná o počítačově upravované a dotvářené záběry. Skutečnost je však výrazně jiná: Autor tvoří tak, že v průběhu snímání s fotoaparátem pohybuje, a tím zásadně ovlivňuje finální podobu zobrazovaného motivu. Autor je tak v procesu tvorby spíše jako malířem než fotografem. „Pohyb kamerou je srovnatelný s pohybem štětce plném barvy“, charakterizuje ostatně svoji práci s fotoaparátem sám autor. Nevylučuje, že v některých případech sehrála svou přirozenou roli i náhoda, kterou nevyhledává, ale nebrání se jí. Nicméně pro tvorbu Otakara Baburka není podstatná. Umělec totiž dovede velmi dobře ovlivnit výsledek svého „pohybového“ fotografického záběru konkrétní reality, v níž nechybí rytmický pohyb, dynamika a monumentalita výrazu. Jeho díla jsou tedy záležitostí cílené kompozice a obsahu. Právě ten je mnohdy inspirován velmi bohatým myšlenkovým zázemím autora. Zmiňme v této souvislosti alespoň Zen, jehož prastará filozofie se stává v dnešním komplikovaném světě znovu aktuální. To vše vyjádřil autor nejlépe sám: „Vytvářím grafickou fotografii – estetickou interpretaci skutečnosti.“

Jeho výstavu můžete zhlédnout v Domě umění na Masarykově náměstí ve Znojmě do konce července.

Renata Hurníková

Jihomoravské muzeum ve Znojmě