„Nikdy nevíte, kam vás hokej zavede. Šanci si ale musíte odpracovat,“ říká Jakub Novotný

Ve Znojmě vyrostla celá řada šikovných a úspěšných lidí, o nichž se často nemluví tak nahlas, jak by si zasloužili. Jedním z nich je i dvaatřicetiletý Jakub Novotný – někdejší hokejový brankář, dnes hlavní trenér české para hokejové reprezentace. V poměrně mladém věku stojí v čele národního týmu, který se nedávno vrátil ze zimních paralympijských her v Itálii, odkud si odvezl nepopulární, ale přesto cenné čtvrté místo.

S Kubou, se kterým jsme se kdysi potkávali na znojemském hokejovém stadionu jako spoluhráči, jsme si v rozhovoru přirozeně tykali a vrátili se nejen k jeho hokejovým začátkům ve Znojmě, ale i k cestě, která ho z brankoviště zavedla až na trenérskou lavičku reprezentace. Řeč přišla na první impulzy k para hokeji, budování autority v kabině i na momenty, které se člověku vryjí do paměti napořád. 

Kubo, vzpomeneš si ještě na své hokejové začátky ve Znojmě a na to, proč ses postavil právě do branky? Patříš ke generaci „dětí Nagana“. Jak tě to tehdy ovlivnilo?

K hokeji mě dovedli rodiče právě po Naganu díky té euforii. Mě to ovlivnilo hlavně v tom, že jsem se zhlédl v Dominiku Haškovi a kvůli tomu jsem chtěl vždy do branky. 

Kam vedly tvoje kroky po mládežnických letech a kdy ses začal víc profilovat jako trenér než jako hráč?

Ve Znojmě jsem hrál většinu své kariéry, poté jsem měl možnost hrát sezonu v USA a sezonu v Kanadě. Bohužel, poté už mi další angažmá nevyšlo, tak jsem šel studovat. V té době mě rozhodně nenapadlo, že bych mohl trénovat, a vůbec mě nenapadlo, že bych trénoval právě para hokej. 

K para hokeji ses dostal přes Honzu Matouška, dalšího znojemského hokejového odchovance a brankáře. Jak na ten první impulz a první tréninky vzpomínáš?

S Matesem (Honzou Matouškem – pozn. redakce), Petrem Helešicem a Michalem Kuchařem (všichni bývalí znojemští gólmani) jsme udělali…