Minkovi písně od Kryla slušely, Mikulášek do nich dal více citu

„Říkali mi předtím v Čechách, nejezdi na Slovensko, zabijí tě. Ano, pokusili se, rozmáčknout mě v objetí a upít do bezvědomí,“ napsal v létě roku 1992 pro rubriku Podotčeno, vycházející exkluzivně v našem týdeníku Znojemsko, zpěvák Karel Kryl. Dělilo se tehdy Československo. O necelé dva roky později – 3. března 1994 – zpěvák ve věku čtyřiceti devíti let předčasně zemřel. Letos v pátek 12. dubna by mu bývalo za jiných okolností už osmdesát.

Při příležitosti výročí jeho narození se sešli v klubu Harvart na Václavském náměstí ve Znojmě jeho příznivci. Má jich dost. Slova uvedená v úvodu článku si mohli přečíst ve speciálu vydaném pro tento pořad. Organizátoři tím pozvali mezi sebe i zpěváka samotného. Prostřednictvím jeho myšlenek, ale také písniček. Troufli si na ně ve vlastní interpretací organizátoři večera – znojemský muzikant Luděk Minka s cestovatelem a podnikatelem Bronislavem Mikuláškem. 

Nutno říci, v rámci možností se ctí. Minkovi písně od Kryla slušely. Díky velmi zajímavé barvě hlasu a větším zkušenostem před publikem, Mikulášek do nich dal zase více citu.

Oba Kryla obdivovali ještě v osmdesátých letech a nenechali si ujít jeho koncert ve Znojmě po revoluci ve sportovní hale.

„Když jsem se o tom, že Kryl přijede, dozvěděl, byl jsem úplně u vytržení. Pak se tam na pódiu objevil skřítek. Takový hodně malý muž. Říkám si, nějaký technik, a on to byl Kryl sám. Vůbec jsem nevěděl, že nebyl moc vysoký,“ zavzpomínal. Mikulášek.

Karel Kryl totiž měřil pouhých 158 centimetrů. Něco za něco. Osud mu nadělil málo centimetrů i malou délku života, ale k tomu zase talent. Měl obrovské charisma a energii za dva. Dodnes fascinuje a inspiruje. Také svojí zásadovostí, statečností a pokorou k dílu, tedy vlastnostmi, které mají ještě vyšší hodnotu než jakýkoliv talent.

I v tom tkví jeho velikost centimetry neměřitelná.

Alžběta Janíčková