Komunální volby? Méně pravidel, transparentnosti a dohledatelných informací

Komunální volby se blíží a redakce Znojemska se letos v rámci projektu podpořeného Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky zaměřuje mimo jiné na financování volebních kampaní. Prozaicky řečeno, budeme se pídit po tom, kdo kampaně platí, kolik stojí a co si o tom může běžný volič dohledat.

Ilustrační foto

A právě tady narážíme na první problém. U komunálních voleb platí méně pravidel než u voleb sněmovních, krajských, senátních, prezidentských nebo evropských. Vyplývá to z konzultace s Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, na který jsme se obrátili s řadou dotazů.

Když se řekne financování kampaně, řada lidí si představí transparentní účty, jasné limity výdajů, dohled úřadu a povinnost po volbách všechno vyúčtovat. U komunálních voleb jsou ale pravidla benevolentnější.

Kampaň má být čestná a poctivá. Nesmí stát na hrubě urážlivých nebo nepravdivých informacích. Zákon také zakazuje, aby kandidující subjekty zdarma využívaly prostředky obcí, státu nebo organizací, které samospráva či stát ovládají. Jenže u části těchto pravidel podle konzultace s dohledovým úřadem chybí jasný sankční mechanismus. Respektive úřad může naznat překročení práva, ale žádný zásadní postih za ně nehrozí.

Volební účet? U komunálních voleb povinný není

Jedno z nejdůležitějších zjištění je jednoduché: kandidující subjekty v komunálních volbách nemusejí mít speciální volební účet.

Tato povinnost se podle vyjádření dohledového úřadu nevztahuje ani na registrované politické strany a hnutí, tedy ty, které jsou v evidenci Ministerstva vnitra. To znamená, že zákon nevyžaduje, aby například kampaň konkrétního politického subjektu ve Znojmě měla vlastní transparentní volební účet.

Důvod je hlavně praktický. V Česku je zhruba šest tisíc obcí a kdyby se stejná přísná pravidla vztahovala na všechny komunální kandidátky, znamenalo by to velkou administrativní zátěž.

Pro voliče to má ale nepříjemný důsledek. U komunálních voleb často nemá k dispozici tak přehledné informace jako u jiných typů voleb.

Kolik stála kampaň ve Znojmě? Z výroční zprávy to většinou nevyčtete

Registrované politické strany a hnutí musejí podávat výroční finanční zprávy. V nich jsou uvedené také výdaje na volby. U komunálních voleb se ale podle konzultace uvádějí jen souhrnné částky na celé volby, ne rozpis podle jednotlivých měst nebo kandidátek.

Jestli tedy celostátní hnutí kandiduje ve stovkách měst a obcí, veřejnost ve zprávě uvidí pouze celkovou částku za komunální volby. Nezjistí z ní ale jednoduše, kolik stála konkrétní kampaň v konkrétní obci, třeba ve Znojmě nebo Miroslavi

Pro voliče i média je to zásadní omezení. Pokud chce redakce zjistit, jak velká byla kampaň v konkrétním městě, nestačí se spolehnout jen na oficiální výroční zprávy. Je potřeba ptát se samotných kandidujících subjektů, sledovat dostupné účty, reklamu v ulicích, online propagaci, inzerci, ceníky reklamních ploch a další veřejně dostupné podklady.

Část kampaně si mohou platit sami kandidáti

Do financování komunálních kampaní mohou vstupovat i samotní kandidáti. Může se stát, že si někdo ze svých peněz zaplatí například letáky, grafiku, propagaci na sociálních sítích nebo jinou část kampaně.

Podle dohledového úřadu takový výdaj nemusí být automaticky darem politické straně nebo bezúplatným plněním. Záleží na konkrétní situaci — například na tom, jestli jde o propagaci celé strany, celé kandidátky, nebo jen samotného kandidáta.

To je další věc, která veřejnou kontrolu komplikuje. Část kampaně se totiž nemusí objevit na jednom místě tak, aby si ji běžný volič mohl jednoduše dohledat.

Dary, členské příspěvky a zvláštní účty

Registrované politické strany a hnutí musejí dodržovat obecná pravidla hospodaření. Pokud přijímají finanční dary nebo některé další příjmy, musejí k tomu používat takzvaný zvláštní účet. Ten je transparentní a veřejnost do něj může nahlížet.

Zvláštní účet ale není totéž, co volební účet pro konkrétní kampaň. Strana má zvláštní účet pro svou činnost jako celek, ne zvlášť pro každé město. Dá se z něj zjistit například to, jaké peněžní dary strana přijala. Neznamená to ale, že z něj volič vyčte, kolik přesně stála komunální kampaň ve Znojmě.

Rozdíl je také mezi dary a členskými příspěvky. Na běžné členské příspěvky se podle konzultace nevztahují stejná pravidla transparentnosti jako na dary. Strana je může vybírat například hotově nebo na běžný provozní účet.

Pokud ale členský příspěvek dosáhne 50 000 korun a více, hledí se na něj jako na dar. Pravidla tedy nelze jednoduše obejít tím, že se takto vysoký dar nazve členským příspěvkem.

Sdružení nezávislých kandidátů jsou mimo dohled úřadu

Zvláštní kapitolou jsou místní sdružení nezávislých kandidátů a další neregistrovaná uskupení. V komunálních volbách přitom často hrají významnou roli.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí automaticky nekontroluje financování kampaní těchto sdružení, pokud nejde o registrovanou politickou stranu nebo hnutí. V některých případech může přicházet v úvahu například kontrola finančním úřadem kvůli daňovým pravidlům. Nejde ale o dohled nad tím, jak byly peníze použity ve volební kampani. Takovými případy se Úřad ovšem může zabývat na základě konkrétních podnětů, a to i v případě neregistrovaných politických stran či hnutí. Musí zde ale vzniknout podezření, že takový subjekt porušuje zákonnou regulaci

Pro běžného voliče to může být matoucí. Vedle sebe mohou kandidovat subjekty, které na první pohled vypadají podobně. Pravidla pro jejich hospodaření a dohled nad nimi se ale mohou lišit podle toho, jestli jde o registrovanou stranu či hnutí, nebo o místní sdružení nezávislých kandidátů.

Politická reklama: označení „PR článek“ nemusí stačit

Samostatným tématem je politická reklama. Podle dohledového úřadu je u jejího označování potřeba rozlišovat mezi běžnou reklamou a politickou reklamou.

Povinnost označovat politickou reklamu navíc platí vždycky. Nehraje roli, jestli ji zadává politická strana, kandidát nebo místní sdružení. Pravidla vycházejí z evropské regulace politické reklamy a týkají se situací, kdy někdo politickou reklamu šíří nebo zveřejňuje jako službu.

Pokud si například politický subjekt sám roznáší letáky, nebo podporovatel vyvěsí plakát na svůj plot, zpravidla nejde o službu politické reklamy.

U médií je ale situace jiná. Pokud noviny zveřejní placený politický článek, podle úřadu nestačí označení „PR článek“. Čtenář musí jasně poznat, že jde o politickou reklamu.

Co může udělat občan, když má podezření?

Pokud má občan podezření, že někdo pravidla porušuje, může se obrátit na Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Je ale potřeba počítat s tím, že pravidel pro financování komunálních kampaní je méně než u jiných voleb. Úřad se proto bude často zabývat hlavně hospodařením registrovaných politických stran a hnutí.

Pomoci mohou konkrétní podklady: fotografie, screenshoty, datum pořízení, přesné místo reklamní plochy nebo informace o provozovateli billboardu. U billboardů může být užitečné i číslo reklamní plochy nebo štítek s provozovatelem.

Menší transparentnost neznamená automaticky porušení zákona

Z konzultace s dohledovým úřadem vyplývá hlavní závěr: komunální kampaně jsou z pohledu veřejné kontroly méně transparentní než kampaně u jiných typů voleb.

To ale neznamená, že každá nejasnost je automaticky porušením zákona.

Pravidla jsou volnější mimo jiné proto, aby přílišná administrativa neodrazovala místní kandidáty a menší uskupení od účasti ve volbách. Jenže právě tato volnost má i druhou stranu. Volič často nemá jednoduchou možnost zjistit, kolik přesně stála kampaň v jeho městě, kdo ji v celé šíři financoval a jaké služby byly skutečně zaplaceny.

Projekt vzniká s finanční podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Připravil: Dominik Burdel