Když brečí i chlapi...

Čtyři různé kravaty vyměnil během svého charitativního večera muzikálový herec Aleš Slanina. K tomu ještě dvě saka. Ve Znojmě zazpíval bez nároku na honorář společně s kolegy z Městského divadla Brno. Daleko více než strohá čísla ale akci charakterizují silné emoce. Kdo si z diváků nepřinesl kapesník, udělal chybu. Z přemíry dojetí plakali i chlapi.

Část výtěžku ze vstupného si totiž během koncertu na jevišti převezmou rodiče vybraného nemocného dítěte z regionu. Zároveň dostanou také dárky s finančním obnosem ze sbírky organizované studenty Gymnázia Dr. Karla Polesného a Střední a vyšší odborné zdravotnické školy.

Diváci tak vidí tváře konkrétních lidí s těžkým životním příběhem, tentokrát nemocné sedmileté Barunky a její rodiny, za kterou přišla pouze její maminka.

Zprvu se maminka snažila usmívat, ale pak ji atmosféra přemohla.

„Nezlobte se, jdu právě z nemocnice, kde Barunka leží. Ona je tak statečná. Ten pocit, že mi pomáháte, je nepopsatelný. Hrozně si všeho vážím,“ řekla prostě a diváci v sále si vytahovali poprvé kapesníky.

Potřebovali je i ve chvíli, kdy přišla mimořádně na jeviště ještě i zástupkyně Základní školy náměstí Republiky, kde zase iniciovali sbírku pro tři sourozence s nemocnými rodiči. Šustění kapesníků se z hlediště ozývalo i na závěr, kdy všichni společně zpívali koledu Narodil se Kristus Pán.

Kvůli pocitu spříznění, síle hudby a vlastně i radosti z toho, že člověk dokáže pomoci člověku.

Ano, z koncertu se má odcházet s povznesenou náladou. A to se vlastně zcela naplnilo, jen tentokrát hodně skrze slzy.

Alžběta Janíčková