Dokumenty čekaly na své znovuobjevení téměř sto let

Desetiletí trvající sen znojemských sokolů o vlastní sokolovně se po vzniku Československa mohl stát skutečností. Když ve středu 26. března 1924 zahájili sokolové plni entuziasmu práce na kopání základů a sklepů svého budoucího stánku, ještě netušili, kdo vlastně budovu postaví. Všichni členové znojemské jednoty sice dostali za povinnost odpracovat v onom roce po šedesáti hodinách na stavbě (z toho se šlo vykoupit dvoukorunovou částkou za každou neodpracovanou hodinu), avšak všem bylo jasné, že tato skupina zvládne jen práce pomocné.

Ze stavebních plánů brněnského architekta Miloše Kopřivy se vyčetlo, že kinosál v přízemí s jevištěm o rozměrech osm krát sedm metrů má být dlouhý pětadvacet metrů a široký čtrnáct metrů, čímž pojme téměř pět set sedadel. Zde se rovněž začnou pořádat divadla, koncerty a také přednášky. Vytoužená tělocvična stejných rozměrů jako kinosál, na kterou se napojí malá galerie i jeviště, vyroste v prvním patře. U obou velkých sálů se chystají různé vedlejší místnosti. Samozřejmě se pamatovalo na šatny cvičícího členstva v sousedství sprch a umýváren, jakož i na sborovnu, knihovnu, čítárnu a také restauraci. Předběžný rozpočet dosáhl částky 1,15 milionu korun.

Pro vlastní stavbu vypsala Tělocvičná jednota Sokol ve Znojmě veřejnou soutěž. Podnikatelé výhradně československé národnosti se mohli ucházet…