Divoký zelinář - rulík

Rulík je zlověstnou ozdobou lesa, odtud také pramení název jednoho z jeho pěti druhů, který se vyskytuje i na našem území – rulík zlomocný. Vědecké jméno vycházející z latiny zní o poznání poetičtější. Belladonna – v překladu krásná paní. Rulík bývá statný, žláznatě chlupatý s květy kalichovitými připomínajícími zvonky; přes den nevoní, avšak v noci ano – lákají totiž noční motýly.

Druh najdeme roztroušeně na pasekách a okrajích lesů od pahorkatin do podhůří, preferuje svěží půdy. Plodem je černá kulovitá bobule vyrůstající z hvězdicovitě rozloženého kalichu, čímž připomíná oko a stává se nepřehlédnutelným.

Rulík je považován za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu. Záludnost tkví v tom, že jeho plody jsou atraktivní a lákavé k ochutnání. Rostlina svádí k experimentování s halucinogenními účinky. Současně je však rulík využíván jak tradiční medicínou, tak homeopatií. Jedovatá je však celá rostlina, nikoliv pouze atraktivní bobule. Smrtelná dávka pro dítě může představovat pouhých tři až pět bobulí.

Rulík proslul už ve starověku, kdy byly zneužívány jeho schopnosti v travičství – v malých dávkách léčil a ve větších dokázal zabít.

Rulík (Atropa belladonna) v Evropě rostl ještě před příchodem člověka, jeho příbuzný blín černý (Hyoscyamus niger) přišel do Evropy s prvními zemědělci a durman (Datura stramonium) se objevil až po objevení Ameriky. O těch si napíšeme v příštích dílech.

Tato trojice bylin s tropanovými alkaloidy – archetypálně spjatá s čarodějnictvím – patří do čeledi lilkovitých, stejně jako standardně všední brambory a rajčata.

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: BLÍN)