Devadesátiletá Jindřiška Skoupá: Do dnešní školy bych chodit nechtěla, učí se tam spousta nesmyslů

V Litobratřicích na Znojemsku žili ještě před druhou světovou válkou v převážné většině německy mluvící obyvatelé. Kontinuita zdejšího života v širokém slova smyslu – včetně tradic – po jejich odsunu zmizela. K těm, kdo vytvořili její nové základy, patří devadesátiletá Jindřiška Skoupá. Přišla sem v deseti letech s rodiči z Vysočiny.

Paní Skoupá, pamatujete, kdy přesně jste do Litobratřic přišla?

Moc si toho už nepamatuji, ale to datum si budu pamatovat až do smrti, jak se říká. Přišli jsme sem 10. prosince roku 1945. Před tím jsme žili v obci Korouhvice na Vysočině, v místě dnešní Vírské přehrady, kvůli jejíž výstavbě jsme museli opustit dům. Moji rodnou vesnici zatopili. Kdo chtěl, mohl se usadit okolo, ale takových lidí bylo málo. Nevím, proč si to datum tak přesně pamatuju, asi proto, že tu bylo hodně veselo po ukončení války. Přicházeli sem různí lidé a mluvili různým nářečím, například ze Slovácka, Valašska, Horácka, z naší bývalé vesnice, ne vždy bylo sžívání jednoduché. Občas se to hádalo všechno. Úplně si také vybavuju první Vánoce tady v Litobratřicích, když jsme šli do kostela. Všichni. Kostel byl plný Němců, my děti jsme nesměly sedět v lavicích. Dozadu, kde za války padla bomba se nesmělo vůbec, tlačili jsme se u dveří. Pan farář kázal nejprve v němčině a poté vše opakoval v češtině.

Proč si vaši vybrali zrovna tuto vesnici?

Rodiče chtěli nejdřív do Jiřic, víte, jenže tam přišli repatrianti z Jugoslávie a ti měli s výběrem bydlení přednost. Tak se naši přestěhovali do Litobratřic. Dům si rodiče vybrali sami, patřily k němu nějaké polnosti, ale nevím jaké, také v něm zbyly dvě krávy a jednu jsme si přivezli z Vysočiny. Domy byly vykradené, dva dny před naším příjezdem tenkrát národní správce vyraboval vše, co bylo užitečné a nechal to odvézt vlakovými vagony pryč. Za barák a pole museli rodiče státu zaplatit nějaké peníze, dodnes ho vlastníme a zůstává v rodině.

Znali jste rodinu, co v tom domě bydlela před vámi?

Majitel byl Němec a uměl dobře česky, měl něco s myslivostí podle výzdoby domu. Naši s ním byli zadobře. Německy mluvící zdejší původní obyvatelé se…