Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 





BlueBoard.cz

Začal skákat, a přestal nosit pětky

Jak jsme již informovali ve Znojemsku č. 5 v článku Borci skákali v Louce, ve Znojmě proběhl jednodenní parkourový workshop. Organizovala ho populární skupina Zohir v rámci festivalu Cesty světem. Parkour, to není jen skákání na koních, ale také nový sportovní fenomén, představující určitý životní styl. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse. Pomocí vlastního těla překonávají plynule různé překážky v okolním prostředí – zábradlí, betonové zídky, skály. Jejich kouskům se lidé obdivují na internetu a často nevěří svým očím. Jedním z takových borců je také třiadvacetiletý Michal Němec. 

  • Matěj Srovnal, jenž patří k nejznámějším tvářím youtube. FOTO: -jan-
  • Michal Němec při tréninku v tělocvičně v Loucké. Jak je vidět podle ortézy, kterou má na těle, při skákání občas k nějakému úrazu přece jen dojde. Ale tak tomu bývá i v běžném životě. FOTO: -jan-
Jste skutečně tak slavní? 
Celkově jako Zohir skutečně ano, jsme populární minimálně mezi těmi, kteří se o parkour zajímají. Ten nejznámější, který teď do Znojma přijel, je Mates Srovnal. Aktivně točí na youtube, nedávno zrovna jedno video dotočil.
 
Ano, skáče z mostu do řeky, dělá salta na betonu, není to nebezpečné?
Nebezpečné je přece i přecházet na druhý chodník přes silnici. Ale naučili jsme se to tak, aby nás nic nepřejelo, podíváme se proto doleva, pak doprava. Stejné je to s parkourem. Je bezpečný, ale člověk musí vědět, co má dělat, aby tomu tak bylo. A tím jak posilujeme, stává se vše ještě jednodušším. Někteří zvládnou i kotoul na stěně, salto udělají mezi dvěma překážkami ve výšce. Tohle je už hodně o psychice, o tom, co máš v hlavě. Na žíněnce něco takového skočíš bez problému. 
 
Jak jste se k parkouru dostal?
Dělal jsem kdysi fotbal, který má jasná pravidla, což mě nebavilo. Hraje se devadesát minut, trenér přesně určuje, co máte dělat. Bylo mi tenkrát necelých šestnáct, a když jsem chodíval přes park v Ostravě, kde bydlím, všiml jsem si tam poskakujících kluků. Šel jsem jednou za nimi, a byl konec s fotbalem, tohle mě úplně chytlo. Tam byla volnost, nikdo neříkal, jak mám v kolik co dělat. Disciplína, to ano, ale také svoboda. Přišel jsem ze školy, naučil se pár věcí, a mohl jít trénovat, jak dlouho jsem chtěl. 
 
Co je Zohir?
Vychází ze jména Zony a Sahir. Jsou to dva kluci, zakladatelé, co tady v republice trénují, druhý je z Lanžhota, což není od vás daleko. V samotném Znojmě už také nějací parkouristé působí, a tak je zaučujeme, aby se z nich mohli stát trenéři. Určitě se to tu rozjede, v březnu začínáme vést kroužky.
 
Parkour má také svoji filozofii. Je o překonávání všech překážek, nejen fyzických. 
Teď, jak se ten sport dostal víc do povědomí, jdou tyhle věci bohužel do pozadí. Parkour je skutečně o všech překážkách, o tom, jak je překonat, a ne je obejít. Není jen o bednách, které přeskakujete. Mění vaše myšlení a účelem je dokonale ovládat tělo. Učí vás být silný, abyste mohl být užitečný sobě i druhým. Protože slabý člověk nikomu nepomůže. Pracujete na sobě, zdokonalujete se, jak být mobilní, zdravý, jak se správně hýbat. Potkalo mě na začátku štěstí, že jsem začínal trénovat s legendou Markem Kaňokem, přezdívaným Raven, on mě v tomto směru hodně ovlivnil. Člověk si pak všímá takových věcí, jako že by mohl pomoct mamce doma a měl by být k ostatním ohleduplnější. Ve škole jsem měl kdysi špatné známky, a najednou jsem začal po trénování nosil jedničky. Změníte se, hodně. To hlavní ale je, musíte na sobě začít pracovat.
Alžběta Janíčková