Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 

 





BlueBoard.cz

V čase, kdy jsme nebezpeční sami sobě, o pomoc volá zejména žaludek

Žlutě blikající světýlka, vůně jedličky a vanilkových rohlíčků neodmyslitelně patří k Vánocům. Dal by se k tomu přičíst stres, vyčerpání, zoufalství, ale také velká hromada jídla, vaječný likér i aroma punče. Na Vánoce, které jsou viníkem přetékajících špeků a rozšířených postav, se však těší i ti, co drží dietu. Ale každý má k tomu jiný motiv.

Když už jsou ty Vánoce... Častá věta, která se honí v hlavě každého člověka, jenž dále cpe do úst vše, co je mu na očích vystavené, i když se cítí sytý. Proč nedokáže říct stop své mysli a rukám, které dychtivě hmatají po očku s mandarinkou? A jak tenhle celý problém vzniká?

Všechno začíná nevinným adventem, který je startem předvánočního požírání. Péct cukroví a zároveň sníst vše, co je napečené, je počátečním stavem přejídání. Za zmínku patří i popíjení vánočního punče na vánočních trzích, který se údajně kupuje za účelem zahřátí organismu. Neuvěřitelné, jak si lidé mohou nalhávat, když kupují už třetí deci.

Pak přichází manipulativní reklamy s nabídkou toho nejlevnějšího, a tak všichni utíkají do supermarketu, aby ušetřili. Jakmile vlezou do obchodu, tlak reklam je ještě vyšší a velké červené slevové cedulky jejich nadšení ještě více podpoří. To je důvod, proč lidé nakoupí víc, než chtějí.

Tři dny vánočních svátků jsou doslova hodováním. Na prostřeném stole se lákavě usmívá bramborový salát, smažený kapr nebo řízky. Aby toho nebylo málo, nechybějí chlebíčky, kanapky, arašídy, fíky a linecké. Co víc si přát? Lidé si ale neuvědomují, že tenhle stav je už vážně kritický. Mysl si přeje vše, co je na talíři, a žaludek volá o pomoc.

Po skončení vánočních svátků přichází na scénu očekávané vyčerpání, únava, frustrace a hluboko zakořeněné výčitky ze slavnostního přejídání. Snaha nacpat se do oblíbených riflí je zcela zbytečná a dochází ke ztrátě vlastního sebevědomí. Je tu ale jedna velká naděje. A tou je nový rok! Na Nový rok si lidé dávají předsevzetí a naivně si myslí, že ho dodrží. S jeho příchodem se ale všechno vymyká z rukou a opět se nachází ve stejných kolejích.

A tenhle stereotyp se stal tradicí Vánoc. Je možnost tohle celé ještě změnit? Možná ano, ale vyžaduje to odříkání a trpělivost. Tyhle svátky jsou skvělým tréninkem k vycvičení silné vůle.

Jídlo v sobě nese určitý druh magie, která lidem dává svou lásku, proto jsou mu tak věrní. Ač je to zvláštní, nasycenost se rovněž dostaví při obejmutí druhého člověka. Vždyť Vánoce jsou hlavně o lidech, a ne o jídle.

 

Nela Kadlečíková (-t-)