Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 






BlueBoard.cz

Postřiky! Hrozba, nebo požehnání?

„Ráda bych touto cestou poprosila všechny, co o tom rozhodují, a v neposlední řadě Městskou zeleň, která tuto zrůdnost na našem prostředí a zdraví realizuje, aby zastavili  s okamžitou platností stříkání plevele Roundupem na chodnících a cestách města Znojma.

  • foto: -eis-

Pravidelně potkávám pána z Městské zeleně, který provádí chemické postřiky chodníků. Ochotně a s úsměvem mi na otázku, čím to stříká, odpoví: Roundupem! My, občané, jsme nuceni  nedobrovolně to vdechovat, naše děti, psi a jiná zvířata jsou tomu ještě blíže a bez jakékoliv ochrany či upozornění. Déšť to potom spláchne do vody, která se po pročištění vrací zase do našich vodovodů a zpět do těla. Proč se pak divíme, že je tolik nemocných lidí, zvířat? Protože si znečišťujeme své životní prostředí.

Řešení je snadné: glyfosátu a dalším herbicidům je nejlepší se co nejvíce vyhýbat, nepoužívat je na zahradě, místo postřiku plevel vytrhat.“

Tolik částečná citace dopisu čtenářky Veroniky Adlerové.

Zkusme se zamyslet nad používáním chemických postřiků. Ekologické zemědělství je až na malé výjimky zakazuje. Nic však není černobílé. Postřiky proti plísním. Jsou skutečně zapotřebí? Ano i ne. Záleží na úhlu pohledu. Mohu vypěstovat obilí bez použití fungicidů (přípravků proti plísni), ale v v zrnkách obilovin pak zůstávají rezidua plísní. Co je nebezpečnější? Ony plísně, nebo rezidua chemických postřiků? Na toto téma se přou obě strany, ale jednoznačný výsledek není. Ekologické pěstování je moderní záležitostí, kupovat zemědělské produkty je módní, zvláště v západní Evropě. Je bohatá a může si dovolit do potravin více investovat. Dostávají však lidé za výrazně více peněz skutečně to, v co věří a co je deklarováno? Někdy ano, jindy ne. Ovšem když má člověk hluboko do kapsy, jako například v rozvojovém světě, neřeší, zda byla potravina vypěstovaná ekologicky či nikoliv. Nejdůležitější je být aspoň trochu nasycen s co nejmenšími náklady. Takže tam se na ekologii víceméně nehledí.

Než se dostaneme ke zmiňovanému Roundupu, podívejme se na dva případy požívání chemických postřiků. Jedním z nejstarších je Bordeauxská jícha proti houbovým chorobám na révě vinné (směs modré skalice a vápna). I tento postřik může zvyšovat množství mědi v rostlině. Velkým problémem, s nímž se setkáváme dodnes, bylo používání nesmírně razantního DDT v minulém století (tato látka je již dlouho zakázána). Výsledky v hubení škůdců byly skvělé, ale tento insekticid byl velice stálý a jeho rezidua se dokonce objevila v tělech tučňáků v Antarktidě!

Proč se dnes stříká,

když se to dříve nedělalo

Výroba pesticidů je velkým byznysem, Některé z nich stojí i několik tisíc korun za kilogram. Podléhají však stále přísnějším kontrolám, takže by neměly mít sekundární účinky. Ideální je vypěstovat zemědělskou plodinu absolutně bez chemie. Když jsem se ptal jednoho vzdělaného zahrádkáře a specialisty na rostlinolékařství, jak je možné, že se dříve nestříkalo, a dnes musí, usmál se a dal mně odpověď: Ti starší znají odrůdu jablek zvanou kožeňáky. Není příliš chutná a nechutná ani obalečům, kteří způsobují červivost, zato na lákavých odrůdách si smlsnou.

Navíc se otepluje a oni obaleči mají více generací. Například v letošním roce byl silný výskyt příbuzného obaleče švestkového celé léto, a pokud někdo chtěl mít švestky nečervivé, byla potřebná takzvaná insekticidní clona. Naštěstí i tyto přípravky jsou v mnoha případech výrazně ekologičtější, než tomu bylo v minulosti. Podezřívat české zemědělce a ovocnáře, kteří leckdy balancují na hranici rentability, ze zbytečného užívání pesticidů, by bylo absurdní. Přicházejí noví škůdci a nové choroby, které nám dříve nedělaly problémy. Hnědé padlí angreštové (dříve americké) znamenalo omezení pěstování tohoto ovoce, nebo několikanásobné chemické ošetření, nebo použít méně chutné odrůdy angreštů, které jsou rezistentní, čili proti této chorobě odolné.

Je nepředstavitelné, že by například v hypermarketech bylo červivé ovoce. To by ve většině případů odmítali zákazníci, a navíc je takové ovoce výrazně náchylnější k plesnivění.

Příkladů bychom mohli uvést mnohem více. Pokud vše shrneme, ideální je nepoužívat žádnou chemii. Ovšem mnohé „přešlechtěné“ zemědělské produkty se bez ní prostě neobjedou, nebo mají výrazně nižší výnosnost. Zmiňované kožeňáky byť ekologicky vypěstované, by v hypermarketu koupilo jen málo zákazníků.

Zpátky

k Roundupu

Vrátím se k dopisu naší čtenářky a k Roundupu. V nedávné době měl na kahánku, hrozil jeho zákaz. Nestalo se tak. Nedokážu posoudit, jak nebezpečná jsou rezidua, nebo zda je jejich rozklad dostatečný. Výzkumy nejsou jednoznačné a mám dojem, že je ovlivňují jednotlivé zájmové skupiny. Při některých technologiích by se bez Roundupu zemědělci prostě neobešli, museli by například opustit energeticky méně náročné bezorebné hospodaření. Šlo by to, ale za cenu zvýšení nákladů.

Osobně Roundup používám například k likvidaci plevele v dlažbě, ale na ovocnou a zeleninovou zahradu mně nesmí. Pokrok, i ten v zemědělství, přináší zlepšení, které je na druhé straně kontraproduktivní. V současné době nebudeme jezdit pouze na koních, i když automobily pro životní prostředí výrazně škodlivější než Roundup či jiné přípravky s glyfosátem.

Musíme prostě vybalancovat rozumnou míru nebezpečí, a to se v rámci možností snažit eliminovat na co nejmenší míru.

 

Jiří Eisenbruk