Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 

 





BlueBoard.cz

Oldřich Helebrant je rakouský fotbalista na druhou, hraje totiž jak ten klasický, tak i ten americký

I v posledním domácím zápase letošní sezony III. divize rakouské ligy amerického fotbalu tým Znojmo Knights vyhrál a sebejistě postupuje do bojů play off o vítěze bronz bowlu. Ten, kdo na hrací ploše dokázal svými potvrzovacími kopy vítězství Rytířů podržet, je kiker Oldřich Helebrant, nosící dres s č. 5 a na stránkách regionálního týdeníku Znojemsko si v pravidelném seriálu rozhovorů o hráčích amerického fotbalu popovídáme právě s ním! 

Oldo, těm, kteří se ve Znojmě zajímají o sport, je jméno Oldřich Helebrant hodně známé díky tvému tatínkovi, který léta působil nebo možná ještě působí Oldřich Helebrant je rakouský fotbalista na druhou, hraje totiž jak ten klasický, tak i ten americký jako kustod ledních hokejistů, tedy Znojemských orlů. To je ten hlavní důvod proč ty nehraješ hokej, ale americký fotbal?
Ano, jméno mého otce mě předchází (úsměv). Otec již u hokeje nedělá, ale rozhodně to není důvod, že já nehraji lední hokej. Naopak, právě díky tátovi se dodnes věnuji sportu a za to jsem rád. Ale máš pravdu, Danieli, hokej to není, protože s velkými obtížemi bruslím (smích).
 
To, že jsi kopálista, se o tobě ví, ale málokdo tuší, že hraješ rakouskou ligu vlastně dvakrát. Klasickou fotbalovou s normální kopanou, a pak tu za Znojmo Knights s fotbalem americkým…
...hraji aktivně klasický fotbal v nižší rakouské soutěži a ve třetí divizi tamtéž pak fotbal americký. Fotbal mě provází celým mým životem zhruba od mých šesti let až dodnes. A jak zmiňuješ, hraji fotbal v sousedním Rakousku.
 
Já jen, že ti jeden fotbal nestačil...
Ano, a aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě dostal k fotbalu americkému, který se mi líbil jako sport už řadu let, a byl jsem rád, že si jej můžu ve Znojmě vyzkoušet a zahrát.
 
Oldo, rád bych u tvé rodiny ještě zůstal. Jak tvůj táta, tak i tvoje teta, patří ve Znojmě mezi známé a respektované místní osobnosti, neboť Yvona Helebrantová je už léta jednou z nejoblíbenějších učitelek na zdejší Střední pedagogické škole. To díky ní jsi vystudoval vychovatelství?
Já ho nevystudoval, já ho ještě pořád studuji (smích). Neřekl bych, že díky ní, ale spíš díky tomu, že jsem s tetou jezdil na dětské tábory, mimochodem tam jezdím dodnes jako vedoucí, a tam jsem jeden rok zjistil, že by mě práce s dětmi bavila. Tehdy mě tak nějak napadlo, že práce s dětmi by mohla být i mým povoláním. 
 
Jako vychovatel jsi i působil a na starost jsi měl převýchovu „zlobivých„ kluků na zámku ve Višňovém. Využíváš zkušenosti z této práce při zvládání emocí nebo upřednostňování síly i na trávníku během zápasu?
Rozhodně využívám zkušenosti z této práce v osobním i sportovním životě, ale určitě ne při upřednostňování síly. Je to, to první, co jsi zmínil. Naučil jsem se díky tomu velmi dobře zvládat své pocity a emoce ve vypjatých situacích. A to se mi na hřišti zvlášť v americkém fotbale velmi hodí.
 
Jako hráč amerického fotbalu jsi celkem známý, ale jak dlouho se mu vůbec věnuješ?
Nevím, jestli jsem celkem známý, ale děkuji, že si to myslíš (velký smích). Začal jsem někdy před cca sedmi lety, když kluci Knights ještě hrávali menší formu amerického fotbalu - sedmičkovou. Chodil jsem na nějaké tréninky, ale nikdy nedošlo k tomu, abych se dostal na hřiště. Pak jsem se k němu asi tři roky vůbec nedostal, a když kluci přešli na velký jedenáctkový fotbal, tak jsem se domluvil s Radimem Petříčkem, jestli bych nechtěl zkusit zase hrát, že by se jim hodil kicker. Já mu řekl, že rád. Sešli jsme se na umělce, já ji párkrát překopl, Radim řekl super - to je dobrý, usmál se, a od té doby hraji pravidelně poslední tři roky jako právoplatný rytíř.
 
Vždycky jsi chtěl být na pozici kikera? Tedy kopajícího hráče, na jehož bedrech je podržet psychicky tým při potvrzovacím kopu a nebo při rozehrávkách, kdy je tvým úkolem šišku odkopnout co nejdále od našeho brankoviště?
Z počátku jsem samozřejmě chtěl hrát i na jiných pozicích. Nicméně celý život kopu do balonu, tak se to nějak vyvinulo, že teď kopu i do šišky. Jsem moc rád, že můžu svými kopy týmu pomoci. Trenér vymyslí vždycky nějakou situaci, ve které se do hry zapojím. To je pro mě takové zpestření a jsem za každou takovou hru rád.
 
Jako stávající hráč klasické kopané máš s ovládáním míče mnoholeté zkušenosti. Práce se šiškou je určitě jiná. Je těžší? V čem? Lze to popsat? Lze vůbec srovnat kopání do standardního kopačáku a do šišky?
Kopání do kopačáku a šišky se vůbec nedá srovnat. Ale pro mě je třeba kopání do šišky o dost jednodušší než do fotbalového míče, protože šiška buď stojí ve stoličce při výkopu, nebo ji holder drží při potvrzení nebo fi eld goalu. Tím, že je šiška vždy v klidu a ve stejné pozici, je pro mě usměrnění jejího letu jednodušší. Přece jen ve fotbale klasickém se ti mockrát nestane, že by jsi kopal do míče, který je naprosto v klidu. 
 
Znojmo Knights si jde tvrdě za dalším vítězstvím, pro pohár. Po základní části vedeme tabulku, tak co bys chtěl při té příležitosti sdělit nebo říci ostatním hráčům, fanouškům, nebo čtenářům Znojemska?
Ať nás chodí podporovat v co nejhojnějším počtu. Ať se na každém zápase co nejvíce baví a užívají si jej. A spoluhráčům bych se chtěl omluvit za ne úplně vzorovou tréninkovou morálku, ale já vám to vynahradím při oslavě zisku vítězného poháru...
 
Děkuji za rozhovor a přeji přesné kopy i nadále!
 
Daniel Rubeš