Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 






BlueBoard.cz

Křepice křepčily Hrami bez hranic, a to náramně!

Křepičtí se holt mají čím chlubit, poněvadž jejich sobotní Hry bez hranic zůstávají stále jedinečné a neopakovatelné.

  • Tři BBB alias tři nositelé stejného začátečního písmena svého příjmení. Shora: křepický starosta Zdeněk Brandl (na snímku s Bindrem Jiřím a Bindrem Janem) se netajil spokojeností.

Ani ne tak výčtem atrakcí, což popsat by nevyžadovalo speciální novinářskou obratnost, ale spíš nadšením, které tuto akci pokaždé provází. A to přiblížit psaným slovem zůstává poněkud obtížnější.

Lidé se dnes spíše častují zlomyslnostmi a náladou nevraživou, a tak člověk zůstane trochu paf z toho, když je tomu naopak.

A přesně takový pocit jsem měl, když jsem Hry bez hranic v Křepicích opět navštívil. Nebylo to poprvé, takže jsem byl připraven na to, že bude nač koukat. Avšak s čím jsem naprosto nepočítal, bylo ono vzpomenuté nadšení, které se mi zdá rok od roku spontánnější a opravdovější. Pochopitelně se mohu mýlit, protože přece jen jde o pouhý subjektivní dojem, třebaže i ten může mít vypovídací schopnost.

Nuže tedy, vypovídám.

Křepičtí svoje Hry bez hranic organizují s nadšením a toto nadšení je vidět v tvářích malých i velkých. Zkrátka ve vytváření dobré nálady umějí táhnout za jeden provaz.

A to je něco, co se dneska vidí málokdy, takže před Křepickými se sluší smeknout.

Co dodat k onomu náramně povedenému sobotnímu odpoledni? Třeba jen potichu postát a s uznáním koukat, jak všechno klapalo jako na drátkách. I když se mohly vyskytnout drobné zádrhele, pouhým okem zůstaly nepostřehnutelné. Oproti nadšení, které zůstalo očividné.               

 

Vlastimil Mrva