Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 






BlueBoard.cz

Hokejový internacionál Vladimír Martinec: Není jednoduché naplnit kasu, prostředky se dají sehnat, ale musí se s nimi umět hospodařit!

Před nedávnem jsme s manželkou vyrazili na výlet za krásami naší vlasti. Při té příležitosti jsme též zavítali do Pardubic. Při procházce městem jsem neodolal návštěvě zimního stadionu, který se nachází nedaleko centra.

Dloubalo mě na mysli, zda bych tam náhodně nepotkal nějakou osobnost, s kterou bych pořídil rozhovor pro tento list. Na zimák jsem se přes vrátnici sice dostal, ale aréna byla po poledni zcela zahalena do tmy.

Na chodbě zimáku jsem potkal dvě paní, kterým jsem sdělil, kdo jsem a jaký mám záměr. Tyto dámy, které zjevně měly co do činění s pardubickým hokejem, mě následně ochotně nasměrovaly přímo do kanceláře legendy československého a pardubického hokeje Vladimíra Martince. Panu Martincovi jsem se představil a on mi záhy ochotně poskytl tento rozhovor…

  • Vladimír Martinec a Zdeněk Kapinus. Foto: -BoKa

Pane Martinec, Pardubice jsou městem s velkou hokejovou tradicí, a především vaše jméno je s touto tradicí z minulosti spjato. Pardubice nyní míří do baráže. Všichni samozřejmě víme, že hokej je dnes především o penězích. Jak si nyní v tomto směru pardubický klub stojí?

 

„Jde o to, aby průměrný hráč nechtěl

nadprůměrné peníze.“

 

Tuto otázku byste měl položit někde jinde. Je to bez diskuze, že to není jednoduchý naplnit tu kasu, prostředky se dají sehnat, ale na druhou stranu se s nimi musí umět hospodařit. To je velmi důležitý. Ne, že seženeme třeba dost, ale neefektivně pak vynaložíme finance na hráče, kteří tomu výkonnostně neodpovídají…  Jde o to, aby průměrný hráč nechtěl nadprůměrné peníze. To jsou potom ty problémy, které z toho vznikají…

 

Před chvílí jsem šel okolo ČSOB pojišťovna Pardubice, která byla před časem generálním sponzorem pardubického hokeje, ale nyní už není. Proč?

ČSOB pojišťovna Pardubice nás sponzoruje i nadále, ale už není tak vidět, jak bývala. To se trošku změnilo, protože se počítalo s tím, že budou další dva sponzoři, kteří tuto částku nahradí.

Ale bohužel ten jeden ze sponzorů se na to vybod, takže nám nakonec zbyla pojišťovna ČSOB, která je pořád náš největší sponzor. A myslím si, že podle toho, jak se to vedení chová, tak naším sponzorem, věřme, i zůstane. To se ale teď uvidí, co bude po sezoně, jak to dopadne…

 

Nedávno jsem se u tohoto ústavu pojistil a něco tam vložil, tak se vám to snad zvedne…

To by snad mohlo pomoct (smích oba).

 

Současným koučem Pardubic je Miloš Holáň, se kterým se z jeho někdejšího působení ve Znojmě dobře znám. Má zde smlouvu i na příští rok?

To určitě. Já si myslím, že minimálně ještě dva roky. Tuto sezonu dokončí, a ještě dvě k tomu. To znamená, že celkem sezony tři.

 

Pokud jste se na začátku našeho rozhovoru zmínil o nákupu kvalitních hráčů za co nejlepší peníze, máte už nějaké v hledáčku?

O ten první mančaft, co se týče nákupu hráčů, a těch, kteří odejdou, o to se stará někdo jiný než já. To znamená Miloš Holáň, Pavel Marek, a především generální manažér Dušan Salfický.

 

Ještě bych zabrousil do historie, kdy pamatuji na utkání tehdejších internacionálů Československa a SSSR hrané tehdy ve Znojmě.

Tenkrát těsně před koncem zápasu prohrávalo ČSSR se SSSR 2:3. Pro konečnou power play nevybíral hráče trenér, který byl spíše figurkou za mantinelem, ale hráč z ledu Ivan Hlinka. Ten hokejkou z ledové plochy vybíral hráče ze střídačky a pro power play vybral i vás. Československo pak srovnalo na konečných 3:3. Pamatujete na toto utkání, kde hrál za tehdejší SSSR i nedávno zesnulý legendární útočník Petrov?

To je už hodně dávno. To byl snad začátek devadesátých let. To byla tehdy série třech utkání. Myslím si, že to byla Ostrava, Znojmo a pak Kladno. Na ty zápasy jsem tehdy přijel z Německa, takže to musel být začátek devadesátých let…

 

„A pak jsme víceméně skončili kvůli tomu,

že už nám bylo přes

šedesát, a ti mladí už nám nepůjčili puk...“

 

Před pár léty jsme na toto utkání v rozhovoru vzpomněli i s vaším hokejovým kolegou Bohuslavem Šťastným…

No jó, to bylo v době, kdy jsme ještě hrávali, kdy nám bylo 40 let, jako těm, co jim to dneska ještě jezdí. A pak jsme víceméně skončili kvůli tomu, že už nám bylo přes šedesát, a ti mladí už nám nepůjčili puk, tak jsme se na takové zápasy vybodli. A tím bych řekl, že asi skončila naše hokejová kariéra…

 

Já vás především pamatuji z doby, kdy jste jako věhlasná pardubická lajna Martinec – Novák – Šťastný přebírali hokejovou moc po tehdejší slavné reprezentační a jihlavské trojici Jiří Holík – Jaroslav Holík – Jan Klapáč.

V tu dobu jsme byli mladší, ale tu moc jsme moc nepřebrali, protože jsme vyhráli ten titul jednou – to bylo v roce 1973. A pak 88 až 89, tedy znovu až po 16 letech, takže tak rychlé to zas nebylo…

 

Pamatuji vás především z doby vaší největší slávy, kdy jste jako hokejový šikula vymyslel vždy něco navíc…

Někdo mi dal takovou nálepku, tak se mě to tak nějak drželo…

 

„No, něco se mi

   občas povedlo.“

 

To nebyla nálepka, to byla skutečnost…

No, něco se mi občas povedlo.

 

Celé generace hokejových fanoušků vás jistě dobře pamatují, takže s vaším populárním obličejem zřejmě nemůžete žít v hokejové anonymitě?

Já jsem nikdy nechtěl být v anonymitě, jsem pořád stejnej, jako jsem býval. Tak, jak si na mě lidi zvykli. Ať jdu kamkoliv, tak mě lidé poznávají. To vím, ale nechávají mě bejt. Je to v klidu.

 

Takže vás vaše popularita nějak výrazně neobtěžuje?

Možná by to tak bylo, kdybych tomu dával příležitost. Ale protože ji nedávám, tak nemají potřebu mě hledat. Určitě ale od sebe nikoho neodháním…

 

To se stalo i v mém případě…

Proč bych vás nepřijal, když jedete okolo a tato příležitost ohledně hokeje se vám naskytla…

 

Jak vzpomínáte na ta krásná léta, když jste jako věhlasná útočná trojice Martinec – Novák – Šťastný kralovali nejen v Pardubicích, ale i v reprezentaci?

Ti mladí už na to jistě moc vzpomínat nemohou. Ovšem za to desetiletí od těch sedmdesátých do osmdesátých let jsme víceméně dosáhli všeho, kromě olympijského zlata, od kterého jsme byli kousek. Třikrát jsme byli mistry světa a čtyřikrát mistry Evropy. Byla to úspěšná léta…

 

Asi před dvěma roky jsem pořídil rozhovor s odchovancem znojemského hokeje Adamem Havlíkem, kterého jsem pro jeho šikovnost nazval znojemským Martincem.

Při té příležitosti jsem Adamovi položil otázku, jestli ví, kdo je Vladimír Martinec. A on mi odpověděl, že to ví dobře, neboť pod vámi před časem v Pardubicích trénoval. Uvízl vám nějak Adam Havlík v paměti?

Jasně. Tam byl u něj trošku problém řekl bych v hlavě. Změnila se doba a on si myslel, že umí víc, než umí. Chyběla mu taková ta správná pokora. Teďka ani nevím, kde je. Vím, že byl ve Zlíně…

 

Adam si prošel takové kolečko Pardubice – Zlín – Nové Zámky…

Tak to už já nevím. Tady odehrál možná jeden zápas. Vím ale, že byl chvíli v tom Zlíně a takhle cestoval. No ale prostě se nechyt, přestože jako hokejista nebyl špatnej. Měl silný ruce. Nevýhodou byla jeho vejška, protože je menší postavy. A tohle to mu potom chybělo.

 

Adam je ale rychlej, má dobrou kličku a umí i dobře vystřelit…

Ale právě, jak říkám, trošku mu chyběla ta pokora k tomu hokejovému řemeslu…

 

Pane Martinec, nyní tady s vámi trávím čas ve vaší kanceláři. Jaká je teď vlastně vaše funkce u pardubického hokeje?

Moje funkce je složitá. O tom nemá význam ani mluvit. Jsem šéftrenérem Pardubic, ale ta funkce není taková, jak jsem si představoval, ale je trošku jinačí. Spíš pomáhám tím, že občas řeknu svůj názor, nebo někam zajdu, protože když jezdím po těch firmách, tak mě většinou znají. A když mě neznají osobně, tak to „jméno“ určitě znaj…

 

„A říkal, že kdyby

to býval věděl, tak se

na ten hokej vybodne a bude dělat tohle to, 

  protože je to lepší…“

 

Čím se teď zabývá váš hokejový parťák Bohuslav Šťastný, který byl ještě před časem u Pardubic vedoucím mužstva?

Před dvěma rokama ho vyměnili, tak šel do důchodu. A po něm už tam byli další tři vedoucí mužstva, ale přitom to nikdo nedělal tak jako on. Ale vyměnili ho. Přišel tady jeden trenér, kterej ho tam nechtěl. A teďka tady kousek odsud prodává Bohouš zmrzlinu. Nevím, jestli už má otevřeno, ale určitě bude otevírat v nejbližší době. A říkal, že kdyby to býval věděl, tak se na ten hokej vybodne a bude dělat tohle to, protože je to lepší…

 

Hned bych si šel k němu zmrzlinu koupit, ale momentálně mám problém s hlasivkama… (usmátí)

Vzhledem k tomu, že je pondělí a ten provoz není takovej a teplo taky ještě není, tak on tam asi nebude. Já si myslím, že otevře až na víkend…

 

Už z někdejšího rozhovoru právě s Bohuslavem Šťastným vím, že váš třetí hokejový parťák Jirka Novák se úspěšně zabývá podnikáním…

Jirka má tady v Pardubicích hotel a k tomu ještě dvě kavárny. Je podnikatel. Po skončení kariéry se na hokej vybod a hned začal dělat něco jiného.

 

Pane Martinec, dál už mě nenapadá na co víc bych se vás ještě zeptal, tak vám moc děkuji za rozhovor a také za to, že jste mě tak ochotně přijal. Ještě jednou díky moc a na shledanou…

                             

 

Zdeněk Kapinus