Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 






BlueBoard.cz

David Pokorný líbá svoje housle

V okresním kole soutěže ve hře na housle, která proběhla na znojemské Základní umělecké škole, zaujal čtrnáctiletý David Pokorný. Nikoho to nepřekvapilo. David patří k nejnadanějším žákům, před třemi roky dokázal vyhrát ve své kategorii krajské kolo. Třeba se mu tento úspěch podaří znovu.

  • David Pokorný. foto: -jan-
  • David Pokorný. foto: -jan-

Když jsi teď v okresním kole začal hrát druhou skladbu, svoje housle jsi políbil.

Ano, dělám to. Beru hudbu jako jednu ze svých lásek a stejně tak housle, prostě je mám rád.

 

Od kdy na housle hraješ?

Od pěti let, kdy jsem začínal nejdřív s mým tátou, on hraje na violu v Cimbálové muzice Antonína Stehlíka.

 

A jak dlouho denně cvičíš?

Cvičím samozřejmě každý den. Asi tak dvě hodiny. Snažím se poctivě, bez toho to nejde. K tomu chodím dvakrát týdně do školy na hodiny a ještě na konzultace na konzervatoř do Brna.

Počítáš tedy asi s tím, že se houslím budeš věnovat i profesně.

Ano. Chtěl bych se dostat na konzervatoř a poté na Janáčkovu akademii. Pak bych rád skončil v nějakém orchestru. Budu se ale také snažit udržet u cimbálové muziky, protože jsem k ní veden už odmala, nerad bych o ni přišel. Nyní jsem primášem dětské cimbálovky Veltlínek při souboru Dyjavánek.

 

Zároveň studuješ šestileté gymnázium. Stíháš se vůbec učit, když musíš tolik hodin denně cvičit?

Je to náročnější, ale dá se to stíhat. Moji rodiče mě moc podporují a jsou mými úspěchy samozřejmě nadšení. Chtějí mě dotáhnout co nejdál, což trochu může až odebírat úsilí. Jinak mám ještě sestru, ta hraje na flétnu, ale jen pro zábavu.

 

Jaký máš vzor?

Určitě Josefa Špačka (český houslový virtuos, od roku 2011 koncertní mistr České filharmonie - poz. autorky). Co se pak týká hudebních žánrů, nejvíc mi vyhovuje asi romantismus. Je plný vášní a emocí. Ze skladatelů se mi líbí třeba Beethoven.

 

Míváš před vystoupením trému?

Jsem trochu pod tlakem, ale naštěstí jsem víceméně vyhraný z cimbálovky. Tréma mě přepadne hlavně, když vejdu na pódium, ale pak naštěstí zase opadne. Snažím se zahrát vždy co nejlíp.

 

Kdybych měla v ruce kouzelnou hůlku, mávla, a ty ses mohl ocitnout se svými houslemi a s potřebnými schopnostmi kdekoliv na pódiu. Kde by to bylo?

Můj největší sen je hrát ve Vídeňské filharmonii, někde u prvního pultu.

 

Podle ředitele Základní umělecké školy Znojmo Jaromíra Berky má k tomu David Pokorný sice ještě hodně daleko, ale v každém případě má šanci. Záleží i na tom, s jakými se setká v budoucnu učiteli a jak tvrdě bude na sobě pracovat. Pak se může teoreticky částečně přiblížit i cestě v současnosti těch nejlepších houslistů, které znojemská zuška vychovala a kteří Znojmu dělají čest. Připomeňme si je: František Novotný, Jiří Pospíchal nebo Emil Machain.

 

Alžběta Janíčková