Byl jednou jeden obdivukupodivný svátek, co dorazil krapet se zpožděním
Předvečeru svátku Všech svatých (31. října), jenž se ve světě slaví už šest tisíc let, trvalo sakra dlouhou dobu, než mu bylo dovoleno překročit naše hranice, neboť mu madam zvaná železná opona vytrvale odmítala vystavit vstupní vízum. Obávala se totiž konkurence, neboť prvomájovému svátku by Halloween zcela jistě šlapal na paty.
Halloween, který by se správně měl psát s apostrofem Hallowe‘en, je panoptikálně vyparáděný sabat hodný obdivu i podivu, a možná právě proto neztrácí na své tajemné přitažlivosti. Těší se na něj mladí i staří, takže halloweenské maškary je možné natrapírovat leckde.
Halloween se ovšem v poněkud odlišných modifikacích vyskytuje na celé planetě.
Všeobecně oblíbený a velmi významný zůstává mexický svátek mrtvých Día de los Muertos – připadající na dny 31. října až 2. listopadu. Slavnost je interpretována jako šťastné shledání mrtvých s živými. Tamní katolická tradice kultu smrti je v Mexiku velice silná.
Halloweenu ovšem někteří trochu bojí. A není jich málo. Tento specifický strach už dokonce získal psychiatrickou klasifikaci. Samhainofobie. Lexikální označení vyvěrá z dávného keltského zvyku oslavujícího konec sklizně. Samhain. Dne 31. října totiž Galové věřili, že „mrtvých i živých spolu tančí svět, pravé je místo, pravý čas zrovna teď“. A protože to nebyli žádní strašpytlové, rozhodli se halloweenskému děsu čelit a oživlé mrtvé zastrašit ještě děsivějšími kostýmy, maskami i všelijakými bizarními serepetičkami.
Do tohoto arzenálu patří pavouci, Měsíc v úplňku, čarodějnice na koštěti anebo obligátní dýně, jejichž celosvětová výtěžnost je ohrožena právě tímto svátkem, neboť tykev se stala halloweenským atraktivem číslo 1. Dneska dýně vydlabávají i ti, co na tento svátek zvysoka dlabou, neboť se to sluší a patří.
Když už jsme u této jednoleté popínavé rostliny pocházející z Latinské Ameriky, tu do Evropy koncem 15. století zavlekly kolumbovské výpravy.
Centrální registr rekordů zaznamenal, že nejtěžší dýně byla vypěstována na jisté zahradě ve Švýcarsku. Vážila jednu tunu. Veškeré informační zdroje však mlčí o tom, zdali byla pozřena, anebo vydlabána, aby zahnala zlé duchy, což by se jí při její mamutí velikosti bezpochyby podařilo.
Vlastimil Mrva
