Babička jde do důchodu, ale co s ní bude dál?

Trenér plavání Bedřich Daberger je spojen s Městskými lázněmi na náměstí Svobody padesát pět let, jeho kolega Jiří Kyněra dokonce o dva roky víc. U zdejšího bazénu prožili odhadem sto tisíc hodin a stal se jejich druhým domovem. Teď se s lázněmi loučí a uznávají, že je to třeba. Z budovy, otevřené 9. října roku 1965, je už babička, jak odevzdaně konstatuje Bedřich Daberger. Zítra, tedy v úterý 13. června, se zde odehraje poslední plavecký závod pro děti. A pak?

„Je to na nás,“ přiblížila vizi starostka Ivana Solařová při příležitosti ukončení provozu lázní. „Na stole máme několik variant a žádná není definitivní. Jedno ale jisté je. Budovu udržíme při životě. Obrazně řečeno po šedesáti letech fungování začíná její nová etapa. Po uzavření provozu provedeme technické posouzení jejího stavu včetně venkovních prostor a přilehlých bazénů. Slovo by měli dostat také naši občané, chceme s nimi o tom diskutovat, hledat řešení společně. Až je najdeme a budeme mít konkrétní záměr, vyhlásíme architektonickou soutěž, která dá všemu finální podobu,“ nastínila podrobný scénář starostka.

Během června budou v budově lázní ještě…

…probíhat komentované prohlídky a otevřená je zde také retrospektivní výstava, na které spolupracovalo Jihomoravské muzeum.

„Už v roce 1966 byl v lázních založen oddíl plavání, já nastoupil za necelý rok. Prováděli jsme zde také kurzy plavání, na vrcholu jsme měli asi pět tisíc dětí za rok, vše jsme organizovali v rámci celého okresu,“ zavzpomínal Jiří Kyněra. 

Samotný oddíl míval až tři sta členů. Pamětníci si vybaví také skokanské věže, co zde stávaly.

„Začali jsme postupně s oddílem dosahovat vynikajících výsledků, v devadesátých letech jsme už měli olympioniky, účastnili jsme se šesti olympiád po sobě, což je docela slušná historie takového malého města a tak malého bazénu s pouhými čtyřmi dráhami. Někteří zahraniční účastníci nechápali, byli zvyklí na úplně jiné prostory,“ zavzpomínal Jiří Kyněra.

Připomněl ale, že nyní vzniká nový krytý bazén v Louce a málo které město bude mít takový.

„Odpracovali jsme tu spoustu let, spousta lidí se tady naučila plavat, třese se mi dnes hlas...

Byli jsme skutečně schopni v tomto malém plavátku vychovat plavce, kteří dělali republikové rekordy, ale těšme se i na budoucnost,“ doplnil svého kolegu Bedřich Daberger.

Alžběta Janíčková