Marek Orko Vácha: Koronavirus jsme zvládli, ale nikoli díky vládě

Není třeba ho příliš představovat. Znají ho lechovičtí farníci, kde působí jako římskokatolický kněz, ale i čtenáři jeho vědeckopopulárních knih, televizní diváci jako moderátora dokumentárních cyklů o přírodě, posluchači veřejných přednášek či bývalí a současní studenti jako svého vyučujícího. Nepřehlédnutelná autorita, svébytná osobnost, co se nebojí mluvit otevřeně a strefovat se i do vlastních řad. Takový je teolog a biolog Marek Orko Vácha.



Může nás koronavirová pandemie něčemu naučit?

Napadají mě tři věci. Za prvé, národ to úžasně semklo. V Praze je na každém domě plakátek nabízející pomoc seniorům, okamžitě ji zavedli naši medici i skauti. Nadávání na mladou generaci bude od nynějška obtížnější. Za druhé a překvapivě, snad jsme trochu začali být hrdi na to, že jsme Češi, a to nejen těch obvyklých pár minut po vyhraném mistrovství v hokeji. Přišla katastrofa a v globálu jsme ji zvládli a zvládli jsme ji odspodu, nikoli díky vládě, nýbrž vlastně i navzdory vládě a jejím občas zmatečným prohlášením. Pro mě jsou hrdinkami dne maminky, co jsou doma zavřeny s dětmi, a až pak sestřičky a zdravotní personál. Za třetí, pro nás všechny, to vědomí nesamozřejmosti, vratkosti světa, že jsou síly přírody občas silnější než naše technologie, vědomí křehkosti civilizace a určité pokory.

Máme se bát druhé vlny koronaviru?

Ano, to je téměř jisté. V naší zemi dochází vždy pravidelně a stereotypně k nárůstu chřipkových onemocnění s nástupem sychravého počasí na podzim a jejich opětovnému ustoupení na jaře. Tedy téměř jistě přes léto bude pokoj, na podzim přijde vlnka nebo i vlna nových případů. Když člověk zároveň dostane koronavirus a třeba běžnou chřipku, tak může začít problém. Připomeňme ale, že zdravým lidem by se nemělo nic stát, obavy jsou na místě pouze tehdy, pokud se jedná o člověka, který má hypertenzi, diabetes nebo kardiovaskulární potíže a zároveň má vyšší věk.

Jak tedy neztrácet optimismus?

Když už mám radit, tak aby neztráceli nikoli optimistickou víru, že to dobře dopadne, nýbrž ať neztratí naději, tedy přesvědčení, že my musíme udělat vše pro to, aby to dopadlo dobře.

Nicméně současná karanténa konečně polevuje. Nemají vaši farníci obavy chodit zase do kostela?

Neznám jediného, který by nepřišel z důvodu strachu před nákazou. Spíše jsme měli všichni radost, že už je to za námi. U vchodu do kostela máme dezinfekci a z epidemiologického hlediska je šance nakažení skoro nula. S radostí tedy mohu říci, že se chod farnosti vrátil do normálních kolejí, ba dokonce, že přichází i mnoho lidí z jiných farností, třeba až z Brna, kde mají mše svaté stále jen on-line.

Nebylo kvůli koronaviru mezi lidmi toho strachu přece jen příliš?

Ano. Zpočátku byly jistě informace potřebné, ale později, ta každodenní řeka zpráv o koronaviru mi přišla silně přehnaná. V naší zemi zemřelo doposud na Covid-19 asi dvě stě padesát lidí, což je číslo, které nechci bagatelizovat. Každý člověk má…

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Alžběta Janíčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *