Martin Koníček: Co mě na zápasení baví? Adrenalin, ten pocit, když úder proletí a zasáhne cíl je tak trochu euforický, radost z výhry a překonávání sebe sama…

Martin Koníček je zápasníkem klubu Valetudo RK Znojmo a trénuje pod vedením Petra Kuchaříka. Je prvním mužským seniorským amatérským Mistrem České republiky v Muaythai. V ringu je zatím neporažen se skóre 12-0. Kam povede dál jeho zápasnická cesta?



Ahoj, Martine, jak se máš?

Mám se dobře, karanténa se uvolnila, a tak můžeme zase společně trénovat.

Můžeš se nám krátce představit?

Je mi 24 let, vystudoval jsem vysokou školu ekonomickou a pracuji pro firmu Hasoft na pozici podpora prodeje – social marketing a obchodní zástupce.

Jak si se dostal k bojovým sportům?

Už tak nějak od malička jsme se mezi sebou s bratrem rvali, vlastně se dá říct, že jsme tak soutěžili o to, kdo je lepší nebo jen, protože nás to bavilo. Vzpomínám si, když nás venku chytali starší kamarádi, zavírali nás společně s mladšími kamarády do oploceného hřiště, udělali dva trenérské týmy a my se museli rvát mezi sebou, oni si vsázeli, kdo vyhraje. Naštěstí jsem většinou patřil mezi ty nejrychlejší a byl rychlejší než brácha, takže se mi většinou podařilo utéct, on už takový štěstí nemíval, ale na oplátku jsem mu zase vždycky fandil (úsměv). Všechno to ale začalo asi na střední škole, kdy jsem začal chodit k Michalovi Bartasovi na box, bylo to spíš ze zábavy 2x týdně, chodilo tam pár lidí a kolikrát jsme se sešli jen my dva, takže takový individuální tréninky. Tam začali asi mé první sparingy, byla tam menší nevýhoda, já měl asi 170 cm 64 kg a trenér s přezdívkou golem, nebyl zrovna drobeček. Za to jsem mu dodnes moc vděčný a chtěl bych mu moc poděkovat, právě u něj mě to dotáhlo k tomu, že jsem chtěl mít jednou zápas. Poté jsem odjel na pět měsíců do Ameriky a během této doby začal chodit můj bratr na muay thai k Peťovi Kuchaříkovi do Gladork Gymu. Po návratu mě vzal s sebou na trénink pokročilých, já se zeptal, jestli bych mohl chodit trénovat, a tak jsem začal s muay thai. Peťa mě vylepšil o nohy, lokty, kolena, dopiloval techniku a po čtyřech měsících jsme jeli na první zápas, zhruba za rok zápasení jsme jich stihli 12 a všechny v náš prospěch.

Co tě na zápasení baví?

Adrenalin, ten pocit, když úder proletí a zasáhne cíl je tak trochu euforický, radost z výhry a překonávání sebe sama. Ale není to jen o tom přijít mezi čtyři provazy a mlátit se, o výhře nebo prohře. Je to sport, který vám může dát spoustu důležitých věcí do života, ať už je to sebevědomí, trpělivost, cílevědomost, naučí pracovat se stresem, kondice a další věci. To podstatný ale je, jestli si ty ten, co o něco bojuje, ať už je to v ringu i mimo něj nebo ten co sedí v hledišti, protože v životě můžeme mít jen to, za co jsme ochotni bojovat.

Jaké jsou tvé úspěchy v muay thai?

Mistr ČR v roce 2019.

Vím, že máš bráchu, který taky zápasí… Jak si užíváte společné sparingy a kdo je lepší? (úsměv)

Ano bratr, také zápasí a na každý zápas ho jezdím podpořit, stejně jako on mě. Soutěžíme, kdo je lepší a navzájem se tak popoháníme, to je bratrská rivalita. Sparingy si užívám vždycky a co se týče společných sparingů? Někdy se podaří lépe mě, někdy zase jemu, ale vždycky je to boj v žebříčku o hierarchii, o to, kdo na konci dostane výsměch, nebo spíš kdo ho dostává do doby dalšího vzájemného sparingu. Na otázku, kdo je lepší, vždy odpovídáme každý jinak, mezi sebou se nikdy neshodneme, a i kdyby to bylo zřejmé, tak to ten druhý prostě nepřizná. Takže je to spíš otázka pro trenéra, já si ale myslím, že do zápasu chodím s větší rvavostí a agresivitou.

Co ty a diety?

Diety mívám poměrně v pohodě. Před zápasem se už dopředu vždy snažím jíst lépe, abych se neprasil, ale dobře cítil, měl dostatek energie a síly na tréninky. žádné drastické diety, které člověka vyčerpávají a jsou kolikrát psychicky náročné. Prostě tak, abych měl dostatek bílkovin, minerálů a vitamínů, pokud to váha dovalí, tak i sacharidy, ale tohle má každý člověk jinak, sám si musí zjistit co mu nejlépe sedí, to podle jednoho vzorce nejde.

Musíš nějak víc hrotit váhu před zápasy?

Váhu si snažím držet tak nějak neustále pod kontrolou. Mimo zápas mám kolem 70 kg a zápasit chodím v 67, takže minimálně týden před zápasem si už hlídám váhu, upravuju jídelníček a porce tak, abych splnil váhový limit s menší rezervou. Ne jako bratr, který shazuje třeba 8 kg.

Oblíbené jídlo po zápase a vážení?

Po vážení si dávám vždy jídlo, bohaté na sacharidy abych doplnil energii, ale nic těžce stravitelného, abych zbytečně tělo nezatěžoval. Po zápase už je to trochu jiná pohádka. Pokud to jde, tak hned ten večer nebo následující den musí proběhnout pizza s pořádnou porcí sýra a slaniny, tu si dávám vždycky za odměnu. Další den bramborový salát s řízkem taky neurazí (úsměv).

Jaké jsou tvé koníčky mimo muaythai?

Mám rád téměř veškerý sport a celkově pohyb, rád si taky občas něco přečtu, chtěl bych se pořád učit věcem a vzdělávat se. Rád trávím čas se svou přítelkyní, která má stejného koníčka, takže má vlastně koníčky hned dva (úsměv). Čas s přáteli a jídlo.

Jaký máš vzor a cíle?

Vzorů mám asi víc, ale v bojových sportech to budou asi boxeři bratři Kličkové, muay thai zápasník Saenchai, David Dvořák. V tomto sportě jsem si jeden cíl splnil, další je, aby mě to hlavně pořád bavilo, užíval si to a uvídíme, co se ukáže jako dál.

Viki Bulínová

foto: czechfighters.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *