Lucie Pisařovicová: Zumba je skvělá tím, že není omezená žádnými striktními pravidly

Dobrý den, Lucie, díky, že věnujete svůj čas našemu vyprávění…

Když jsme již u toho času, čemu se v současnosti věnujete? Jak trávíte poslední dva – tři měsíce? Máte čas pod kontrolou, nebo jste vše „nechala běžet“?



Řekla bych, že mám spíš čas pod kontrolou, nemůžu ani jinak, protože studuji vysokou školu, a v současné situaci jsme odkázáni na samostudium. Takže nějaký řád dne mít musím (úsměv). Mimo to také trávím čas v přírodě, sportuji a trávím čas se svými blízkými.

Vím, že ve Středisku volného času vedete kroužek Zumby. A Zumbě se věnujete osm let… Co vše byste o Zumbě řekla? Jak vás Zumba změnila? Čím byste motivovala další, aby se Zumbou začali?

Zumba je skvělá tím, že není omezená žádnými striktními pravidly. Choreografie tedy můžu volně vymýšlet podle toho, jak cítím hudbu, jak na mě působí a co vyzařuje. Sestavy mohou obsahovat prvky z různých tanců, např. z latinskoamerických jako je chacha, salsa, cumbia nebo i z moderních tanců, hip hopu apod. Zumba mi přinesla nový pohled na tanec, líbí se mi její rozmanitost a volnost. Je vhodná pro všechny generace, protože její lekce se můžou přizpůsobit. Hlavním cílem zumby je přenést a sdílet radost, a to je podle mě na ní to nejhezčí. Žádný dril a křik, tančit se dá naučit i s úsměvem. Mým cílem je, aby i ten, kdo přijde na hodinu smutný a plný starostí, odcházel s úsměvem na tváři.

Máte za sebou i šest let aerobiku, jak vidíte aerobik?

Aerobik je se zumbou spojený. Mám ráda příběh, jak zumba vznikla. Jednou si jeden lektor do hodiny aerobiku zapomněl přinést s sebou hudbu, a tak musel improvizovat na latinskoamerickou hudbu na kazetě, kterou našel v autě. Tak vznikla zumba. Lektor aerobiku začal tancovat na latinskoamerickou hudbu a cvičícím se to tak líbilo, že chtěli takovou hodinu opakovat. Aerobik je skvělý pro dobrou kondici, vytrvalost, výkonnost… Zumba je oproti tomu více uvolněná.

Na VŠ studujete angličtinu a hudební výchovu. Co vám dává angličtina? Minimálně asi to, že rozumíte – umíte si přeložit mnoho tanečních písní… Která má pro vás nejhezčí text? A taky mě napadá, že HV a tanec má mnoho společného…

Ano, angličtina i hudební výchova mají blízko k tanci. Je skvělé rozumět písničkám, o čem se zpívá, je to důležité pro vymýšlení choreografií. Měli bychom vnímat nejen melodii, rytmus, ale i text písně. Celkově by při tanci měl vyzařovat nějaký dojem, nálada. Asi nemůžu říct, která písnička má nejhezčí text, je strašně moc krásných písní. Ale musím říct, že mám ráda veselé texty a příběhy, které dobře dopadnou, a to se k zumbě naštěstí hodí. Při studiu hudební výchovy jsem začala vnímat hudbu tak trochu jinak, víc ji prožívám a vnímám, dokážu ji lépe analyzovat. To mi pomáhá i při tanci. V hodinách zumby stejně jako při studiu hudby se taky trénuje vnímání rytmu, a tím, že umíme správně vnímat hudbu, vyjadřujeme emoce z ní tancem.

Zpíváte, hrajete na klavír, kytaru, ráda malujete, sportujete… Jak se to vše promítá do tančení? A naopak, jak se vaše pohybové aktivity promítají, pakliže se promítají, do zpěvu, hraní na klavír, kytaru, malování?

Hudba je pro mě odreagování a relax. Baví mě hrát na hudební nástroje, přijdu tak na jiné myšlenky, uvolním se, můžu si užít, jak to zní. Čím víc se mi písnička líbí, tím víc se do ní vcítím. Někdy když slyším nějakou takovou písničku, už na poprvé se mi v hlavě vytvoří nová choreografie, i když třeba jen přitom sedím. Jindy si musím nějakou píseň pustit několikrát, než na ni vymyslím sestavu. Abych odpověděla na otázku, myslím si, že všechny naše aktivity a zájmy, kterým se věnujeme, nás nějakým způsobem utváří. Dávají nám nový rozhled, že můžeme dělat něco nového. Všechny druhy umění spolu souvisí. Třeba to, že ráda maluji, stejně jako u tance a hudby vyjadřuji emoce, tady ale na papír.

Ale vraťme se k vašemu pedagogickému působení v SVČ Znojmo… Jaké máte poznatky z vaší pedagogické praxe? Otázka, kterou často slýchávám – jsou dnešní děti hodné? Jaké jsou vlastně dnešní děti, dnešní mládež? (úsměv)

Spousta lidí mě odrazovala od pedagogického působení. Slyšela jsem názory, že dnešní děti jsou hrozné, že práce s nimi nemá smysl apod. Já si to ale nemyslím. Práce s dětmi je krásná a nabíjející. Je nádherné, že můžete ostatní učit něco nového, rozšířit jim obzory a sledovat ten progres v jejich vývoji. Na konci hodiny zumby s dětmi bývám víc nabitá pozitivní energií, než když přicházím do hodiny. Mám ráda, jak jsou děti spontánní, umí si užívat chvilky tady a teď a neřešit, co bylo nebo co bude. Děti umí dát jasně najevo, jestli je to baví, nebo ne. Když se smějí a jsou veselé, tak poznáte, že je to upřímné. Je krásné mít tu možnost předávat radost z pohybu dalším lidem.

Zážitky z vašich vystoupení? A jak vlastně těžká je příprava na vaše vystoupení?

Na vystoupeních je krásné, že tu radost z pohybu můžeme předávat dál prostřednictvím vystoupení. Připravujeme se vždycky několik hodin dopředu. Ráda začínám přípravu na vystoupení dostatečně brzo, aby byla sestava vžitá. Když se člověk naučí sestavu, trvá nějakou chvíli, než je schopen dát do toho něco svého. První krok je naučit se kroky a až je umíme dokonale, tak se zaměřujeme na „výraz“ tance. Tedy na jednotlivé pohyby těla a samozřejmě také výraz tváře.

Často jsem četl, že tančení obecně skrze tělo hodně rozvíjí IQ. Člověk svým pohybem silně stimuluje mozek a ten se pak nadstandardně vyvíjí… Jak byste to okomentovala, prosím…

To můžu jedině potvrdit. Pohyb je nedílnou součástí každého z nás a rozhodně bychom ho neměli zanedbávat. Funguje to stejně jako s učením čehokoli jiného. Když tancujeme a učíme se nové kroky, zaměstnáváme tak mozek a v něm se pak vytváří nová nervová spojení. Navíc to probíhá během něčeho, co máme rádi, a zároveň je to velice přirozené. Posilování této jemné motoriky má vliv právě na vyšší IQ. To je třeba dokázáno i při hře na nástroj, kde děti, které na nástroj hrají, mají v průměru IQ vyšší než děti, které na žádný nástroj nehrají. Tanec je tedy prospěšný i v tomto odvětví.

Lucie, co byste ještě ráda řekla? (úsměv)

Za mě jedině to, že bychom měli dělat něco, co nás baví. Tanec a obecně jakýkoliv pohyb by měl pro nás být především zdrojem radosti. Jedině tak má smysl něco takového dělat.

Lucie, děkuji za vaše vyprávění.

Libor Duchoň

foto: archiv Znojemska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *