V Kauflandu na Jarošce se dějí věci
Dělat dneska reportáž je práce pro vraha. Lidé chtějí mluvit pouze po telefonu nebo přes skype a mnozí ani to ne. A jsou tací, kteří preferují styk pouze písemný. Dělat reportéra však může být o to dobrodružnější, poněvadž si novinář musí vystačit pouze s tím, co vidí na vlastní oči. A rozklíčovat, čeho je vlastně svědkem, ho může přivést do slepé uličky. V horním Kauflandu na Jarošově ulici ve Znojmě jsem se o to tajně pokusil.
Vzhledem k tomu, že pobývám v těchto místech poměrně často, necítil jsem se jako úplný nováček, i když musím dodat, že v současné koronovirovaté situaci jsme nováčky všichni. A možná nejvíc ti, co se nacházejí v první linii. Lékaři, sestřičky, záchranáři, hasiči… Určitě jsem na někoho zapomněl, ale na koho zapomenout nesmím v první řadě, jsou všichni ti, které potkáváme dennodenně v obchodech. K lékaři nemusíme každý den, do kšeftu ano.
Jinak bychom asi umřeli…
Ti, co mají v prodejně službu, si totiž nemohou každé ráno hodit korunou, zda do práce půjdou, nebo nepůjdou. Mnozí – a to včetně doktorů – mohou zavřít krám, donutí-li je k tomu okolnosti. Lidé za pultem však nesmějí, poněvadž kvelb nepočká. Čekající klient je holt klientem, který neodpouští.
Spíše bych měl ovšem říct, že o n y m u s e j í , poněvadž v kauflanďáckém světě převažují ženy, které mají rodiny, děti a svoje povinnosti, takže v oné první linii se ocitly ne vlastní vinou právě tyto.
Zpovzdálí jsem často obdivoval jejich bohorovnou trpělivost, když zrovna komunikovaly s někým, kdo si jejich trpělivou vstřícnost nezasloužil.
Paní Renata dokonce vždy – alespoň pro mne – přidává úsměv, který rád oplácím.
Říkám-li paní Renata, tak mi nic jiného nezbývá, poněvadž příjmení neznám, ačkoliv se známe a zdravíme se – všechna děvčata jsou totiž vinětována, leč pouze křestním jménem.
Dlužno dodat, že s paní Lenkou to mám nastaveno nemlich stejně.
Do důsledku vzato, i v současné vypjaté době Kaufland úsměvem nešetří. A nutno dodat, že téměř všichni zákazníci se momentálně chovají tak, že si tento způsob vlídného zacházení zaslouží. Zaslouží si zkrátka pochvalu obě strany barikády, třebaže sem tam nějaký ten slovní kámen vzduchem prolétne.
Personál ohleduplný je, nicméně stejná vlastnost na druhé straně nevládne pokaždé. Zaregistroval jsem nájezd pětičlenné familie, která stylem sarančat plenila vše, co jí přišlo pod ruku. Buldozerovou metodou hrnula ostatní nakupující před sebou a kašlala i na to, že za rodinu by měl být vyslán vždy pouze jeden. Sveřepost takto bezohledných nákupčích, co vystavují nebezpečí nejen sebe, ale také ostatní, by dokázal umravnit snad jen ten koronavirus…
Zaznamenal jsem ale i pocity opačné. Například ve chvílích, kdy lidé do Kauflandu spontánně přinášejí dárky, které potěší. Momentálně to jsou pochopitelně roušky. Měl jsem štěstí, že jsem při této nezištné činnosti načapal i znojemského senátora Pavla Štohla, který Kauflandu věnoval cestou stovku těchto ochranných pomůcek.
Jenže ouha! Tak jako někteří nezištně darují, jiní zištně berou
I takoví čas od času přicupitají bůhvíodkud. Když jeden z nich sebral několik ochranných rukavic, aniž by tušil, že ho tajně šmíruji, ozval se ve mně slabý hlásek nefalšovaného českého udavače, a já v první chvíli přemýšlel, jestli mám onoho hamouna naprášit…
Pak jsem si řekl, že se netoulám Kaufem proto, abych bonzoval, ale jen abych pozoroval a přinesl svědectví, aniž bych byl identifikován.
Holky-kasičky
Jeden z nejodolnějších druhů, s nímž jsem se v Kaufu setkal, jsou holky-kasičky, jak se říká pokladním. Ty se rozhodně rozhodit nedají. Nedávno jsem vyslechl, jak jednu z nich – paní Radku – neomaleně osočila jedna z bezejmenných zákaznic, která vizitku se jménem neměla (všiml jsem si ovšem, že byla neskutečně opálená…). Skončilo to tak, že vypjatou situaci vyřešila s profesionalitou sobě vlastní paní Radka – a to s úsměvem.
A koho jsem vysledoval, že nejvíc kmitá? Kmitají všechny. V paměti mi uvízly dvě – Veronika a Michaela, které jsem viděl najednou před sebou a než jsem si to uvědomil, už jsem je měl za zády. Jejich kmitočet asi vykazuje vyšší frekvenci, než ten můj.
Zahanbit se nedá ani pendlerovitá paní Jarka, která se vyskytuje každou chvíli jinde. Tu za kasou, za moment za pultem naproti. A vše stíhá v dobré náladě.
Holky-baličky
Jenomže dneska se v Kauflandu musejí otáčet všichni, a to i ti, na které není ve skladech vidět. Tam jsem se nedostal, ale občas tím směrem nakoukl. Někde v těch místech, pomyslel jsem si mockrát, se vyskytují holky-baličky, co fačují pečivo do celofánu, pokud to tedy celofán vůbec je… Musejí zamotat během několika hodin na tisíc sáčků s rohlíky. Jen z popisu této činnosti mi naskakuje husí kůže…
Onen tisícový údaj jsem pokoutně vytáhl ze slečny Helenky…
Na koronavirus se snaží vyzrát i kauflandová pokladna
Neúnavně rachotící kasy se kvůli viru rafinovaně střídají. Někdy fungují ty liché, jindy sudé, aby snadněji zkasírovaly nedočkavě přešlapující fronty. Někdy jim tento systém vychází, jindy musejí pípat všechny. Tahle kuřecí komunikace je fakt k zbláznění.
V takových chvílích nejvíc zabere injekce tolerance, která často po ruce je a jindy se jí nedostává.
Každopádně denní zákaznická průtočnost Kauflandem, kterou bych odhadoval něco mezi třemi a čtyřmi tisíci, občas po viru tolerance přímo volá. Kupovat obvyklé množství, chovat se šetrně, nehamounit… Lehce se to řekne, ale hůř provede, nicméně i takovému chování jsem byl svědkem.
Vždy se zvědavostí jsem zpovzdálí pozoroval recepci a někdy mi padala brada z toho, jakými otazníky se to tam hemží. A kde máte to? A proč to nemáte? A já to potřebuju hned!
A paní recepční Alena s vyrovnaným nadhledem naviguje a posílá lidi tam, kde konečně dosáhnou svého uspokojení…
Někteří ale dosáhnout uspokojení nesvedou
Znám podobný druh lidí, který má na čele vytetováno: Se mnou to nepůjde ani po dobrém, ani po zlém!
Před takovou otevřeností pak sice nezbývá, než postát s obnaženou hlavou, ale komunikujte s takovým trotlem, aby vám porozuměl…
S lidskou blbostí se zkrátka vyhrát nedá, ale nesmíte se o to přestat pokoušet.
Kauflanďácký kolektiv o tom ví svoje, protože do důsledku vždy zůstává slušný, vysoce loajální a usmívající se. Jako kdyby si byl vědom, že zajištění obslužnosti na vysoké úrovni není žádná sranda. Koneckonců dostupnost zboží během celého dne je toho důkazem.
Když jsem procházel mezi regály, a tentokrát nečmuchal po plechovkách guinnesse za deset korun, ale výhradně koukal po nakupujících, ocenil jsem atmosféru klidu a nijaké oboustranné nervozity, které je momentálně všude tolik, že bychom ji mohli exportovat.
Své o tom ví rovněž ostraha, která je prvním filtrem davu, který vstupuje do obchodu. Také vystupuje vstřícně, ale umí říct rázné Ne!
A co se děje, když Kaufland zavře vrata?
Všiml jsem si, že Kauf je jediným supermarketem ve Znojmě, který má nezkrácenou prodejní dobu, ale když padne večer, musí i on jít do hajan.
Vždycky mě zajímalo, co se děje v obchodě, když odkráčí poslední zákazník.
Nastoupí druhá směna, která s mravenčí důkladností gruntuje a smýčí, čehož není ušetřena ani Země nákupu. Dezinfekce košíků a nákupních košů je něco tak úmorného a deprimujícího, že jsem se na to skrze sklo zvenčí vydržel dívat sotva deset minut. A to nepočítám ty okamžiky, kdy holky-kasičky šúrují prodejní pulty mnohokrát za den…
Snad tato čistota zatne tipec i onomu zatracenému koronaviru.
Vlastimil Mrva