Předseda František Šlapanský: Třicet procent prodejen ztrátových, bez finanční pomoci se neobejdeme

Závěrečná část trilogie o Jednotě Moravský Krumlov navazuje na rozhovor s jejím předsedou Františkem Šlapanským. Dozvíme se, co družstvo trápí a jaké jsou vyhlídky do budoucnosti.



Pane předsedo, jak se vašim prodejnám daří?

Jak kde. Prodejna v malé vesnici nikdy žádný zisk nevytvoří, vždycky je ztrátová. Máme to ověřené mnohaletou zkušeností. Ze 107 našich prodejen je zhruba třicet procent ztrátových. Jejich chod musíme táhnout z těch ziskových. Je to složitý problém, se kterým bojujeme. Jak už jsem říkal, jsme družstvo a nejsme primárně zaměřeni na zisk, ale na službu našim členům a zákazníkům. Ovšem z ekonomického hlediska pochopitelně nemůžeme masově provozovat ztrátové aktivity. V takovém případě bychom Jednotu pohřbili. Ale pak tu máme druhý pohled, členský. Těžko se zavírá prodejna s padesátiletou tradicí. Není snadné přijít a říct: Je sice krásné, že tu máme padesát let prodejnu, ale my vám ji musíme zavřít, protože je ztrátová. Je to složité. Ale ve finále nás ekonomická realita vždycky doběhne. Jsme z toho smutní, ale každoročně jsme nuceni několik malých prodejen zavřít. Loni jsme byli nuceni ukončit provoz tří prodejen.

Proč se tak podle vás děje?

Ovlivňujících hledisek je celá řada. Mladí, kteří v obci bydlí, odjedou do práce a zbydou tam lidé zejména v důchodovém věku. Ti tvoří převážnou část naší kupní síly, čímž je dán i její omezený rozsah. Žádnou reklamou, ani dalšími prostředky ji nerozšíříme. Ve vsi bude stále tři sta obyvatel, z toho možná polovička nakoupí u nás. A v takovém případě jsou náklady na provoz vyšší než tržby. A tyto nůžky se více a více rozevírají, protože náklady stoupají, rostou mzdy, ceny energií a nájmů, ale prodej stagnuje. Počet obyvatel se navíc spíše snižuje.

Máte nějaký plán jak zavírání prodejen odvrátit?

Snažíme se jednat s obcemi, aby nám nějakým způsobem pomohly. Vycházíme z toho, že prodejny jsou na vesnicích potřeba. Není to jen o tom, že si někdo zajde koupit rohlíky a mléko, obchod je i takovým společenským místem, kam lidé chodí a mají možnost se potkávat, popovídat si. Což u starší generace je obzvlášť důležité. Bez prodejny se sociální duch vesnice vytrácí, vesnice nežije. Mrzí nás, že u většiny obcí pro to nenacházíme pochopení. Po několikaletých zkušenostech můžeme konstatovat, že pouhá třetina obcí zájem má a existenci prodejny v obci podporuje. Zbylé dvě třetiny nás z nejrůznějších důvodů odmítají.

Co tyto obce vede k tomu, že vás podpořit odmítají?

Je to většinou pohled úzkého okruhu lidí ve vedení obcí. Nechápou, že pro starší občany je existence prodejny téměř životní nutnost. Starostové, respektive zastupitelé, spadají do mladší věkové kategorie, která pravidelně odjíždí z vesnice. Ať už za prací, či z jiných důvodů. Chápu, že pro ně je prodejna v obci nepotřebná, jsou mobilní, mají jiné nákupní zvyklosti, protože si nakoupí například po cestě z práce. Ale zdaleka ne všichni obyvatelé tuto možnost mají.  Dalším důvodem je názor – Proč podporovat podnikatelský subjekt Jednotu? Ale podnikání je aktivita za účelem dosažení přiměřeného zisku, nikoliv generování ztrát. Takže v případě provozování ztrátové prodejny jde o veřejnou službu občanům, o jistou formu dobročinnosti. A který sponzor dá do vesnice dvě stovky tisíc korun ročně?  A ještě poznámka – když je provozování malých prodejen tak „atraktivní“, proč ve  vesnicích nestaví nové prodejny zahraniční řetězce?

Co je vlastně bytostným problémem takzvaného venkovského prodeje?

Specifickým problémem je kvalita služeb na venkovské prodejně. Při dnešním nedostatku kvalifikovaných pracovníků musíme někdy zaměstnávat i nevyučené a jsme rádi, že je prodejna vůbec otevřená.

Jakým způsobem by vám obce mohly pomoct?

Nezužoval bych tu pomoc jen na obce, je to širší společenský problém. Nicméně bez finanční pomoci z vnějšku tyto venkovské prodejny neudržíme. Ale bohužel nejde o deset dvacet tisíc. Roční ztráty jedné malé prodejny reálně vycházejí 150 až 200 tisíc korun ročně, někde i víc. Když si vezmeme, že ztrátových je třicet procent ze 107 prodejen, hravě si spočítáme, jaký propad v ekonomice družstva to je.

Najde se vůbec někdo ochotný konkrétně pomoci?

Vedení Jihomoravského kraje už důležitost prodejny se sortimentem základních potravin a  potřeb v malých obcích pochopilo a uznalo tak, že jde skutečně o problém, který je třeba řešit… Již třetím rokem vypisuje Kraj dotační tituly na zachování provozu malých venkovských prodejen. Problém je, že žadatelem musí být obec. Ty nejsou z již uvedených důvodů příliš nadšené Jednotu podporovat a my se snažíme s nimi jednat, přesvědčovat, aby o dotaci požádaly. V případě získání dotace se Jihomoravský kraj podílí padesáti procenty na provozu prodejny, druhou polovinu doplácí obec. V minulém roce jsme oslovili třicet obcí a z toho žádost o dotaci podalo jedenáct. Motivací pro další obce může být, že všem žadatelům Jihomoravský kraj vyhověl. Letos jsme  oslovili pětadvacet obecních úřadů, tak uvidíme, kolik jich podá žádost.

Pane předsedo, děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů do dalších let.

-bur-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *