V Lukově ukřižovali slepici

Asi hodinu po půlnoci kráčí dva muži kolem lukovského hřbitova. Nesou dlouhý žebřík a plochý, nepravidelně zakřivený předmět. Opatrně se rozhlížejí kolem. Nikde ani živáčka. U křižovatky na Bezkov žebřík opřou o vysoký starý kříž. Jeden z mužů vyleze nahoru a plochý předmět přitlouká hřebíky, druhý ho jistí. Následující ráno ohromení kolemjdoucí vidí na břevnech křesťanského symbolu velkou ukřižovanou slepici vyrobenou z plechu. Má otevřený zobák, roztažená křídla a překřížené nohy. Tak nějak se to v Lukově na počátku února skutečně odehrálo. Tímto svérázným způsobem totiž protestovali dva tamní obyvatelé proti obnovení provozu místní drůbežárny a tlumočili tím silný většinový nesouhlas místních občanů.


Ukřižovaná plechová slepice; foto: -jan-

Do třetice všeho dobrého, nebo zlého?

Pozemek a tři haly hned na okraji Lukova při výjezdu do Znojma vlastní Agropodnik Mašovice. V roce 1994 zde firma založila rychlovýkrmnu brojlerů s povoleným chovatelským maximem dvě stě tisíc kusů. Za čtyři roky rozjetý podnik zrušila. Byznys přestal vynášet.

O šest let později se sem velkochov vrátil. Tentokrát vydržel do roku 2011, ukončili ho z podobných důvodů. Prázdné haly se pak mimo jiné využívaly jako sklady kukuřice. Místní si oddechli, nepříjemný, občas i nesnesitelný zápach z kuřecího trusu jim přestal znepříjemňovat život.

Letos se ale v Lukově objevila firma Sullagro se sídlem v Brně a bývalou drůbežárnu si od mašovického majitele pronajala se shodným podnikatelským záměrem. Do třetice.

Haló, tady brojleři!

Ta zpráva se objevila koncem ledna. Předem se nedostala ani k zastupitelstvu městyse. Drůbežárna se vrací! K opuštěným halám začala přijíždět nákladní auta a Lukovští zpočátku nechtěli věřit. Byla to však realita.

Až když pronajímatelé nastěhovali první kuřata, svolali občany ke schůzce. Chtěli informovat a uklidnit.

Stal se však opak!

Zápach z drůbežárny už lidé nechtějí. Na schůzce se protrhla lavina obecného nesouhlasu, střízlivého, ale i vypjatého, radikálně útočného. Jen těžko se účastníci schůzky smiřovali s tím, že povolení k lukovskému velkochovu z roku 2004, které vydal odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, stále platí. A s nedůvěrou přijímali i ujištění o tom, že budou zavedeny nové technologie snižující zápach na minimum. A zdaleka ne všichni odcházeli domů s tím, že je všechno rozhodnuto, že se proti tomu nedá nic dělat.

Bezmocná obec a bezmocný Národní park

Nezasvěcený člověk si určitě položí otázku, proč byla vůbec v devadesátých letech drůbežárna postavena, kdo ji povolil?

„Tehdy jsme se jednoznačně postavili proti. Celé…

Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Alžběta Janíčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *