Dominik Hašek: Když se k nám znovu otočí štěstí čelem, může cinknout i ta zlatá

ZNOJMO/PRAHA  Dominik Hašek, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, ale hlavně vítěz zlaté medaile z turnaje století, jak bývají zimní olympijské hry v Naganu často označovány, si svým osobitým stylem chytání podmanil celou nejprestižnější ligu světa, dokonce byl dvakrát po sobě zvolen jejím nejlepším hráčem, a to v době, kdy se po ledě proháněli Mario Lemieux, Wayne Gretzky a desítky dalších famózních hokejistů. Dostat se byť jen na metr k takovéto osobnosti je splněným snem nejen hokejových nadšenců. A co pak, když dostanete možnost s ním hodinu konverzovat? Skočíte po ní, jako legendární gólman po puku!



Pane Hašku, navštěvujete Znojmo?

Vyloženě do Znojma tolik nejezdím, byl jsem tam loni na hokeji, ale spíš jezdím do Lukova a do Hnanic. Každý rok jsem tam minimálně jednou. Moc se mi líbí krajina Národního parku Podyjí, kterou projíždíme na horských kolech. Samozřejmě nesmí chybět zastávka na výborné víno.

Za týden máme Vánoce, jak probíhá Štědrý den u Dominika Haška? Co nesmí chybět?

Vánoční atmosféru mám spojenou s výzdobou domu provoněného čerstvým jehličím. Nedávno jsem slyšel krásné rčení, že každý stromeček si zaslouží být vánočním, a není podstatné, aby byl dokonale rovnoměrný.  Když je možnost, rád si stromeček sám uříznu. Večer musí být kapr s bramborovým salátem, bez toho by Vánoce nebyly. Ale celodenní půst, abych viděl zlaté prasátko, nedržím.

Čím se liší Vánoce v zámoří od tuzemských?

Největší rozdíl je v tom, že dárky nerozbalují na Štědrý den, ale 25. prosince ráno a nenosí je Ježíšek, ale Santa Claus, který je hází do komína. A taky nemají kapra jako tradiční štědrovečerní pokrm. V Americe není kapr příliš ceněný, jelikož ryje v bahně a je považován za plevelnou rybu. My jsme vždycky mívali pstruha, protože kapr nebyl k sehnání.

Před pěti lety jste se stal myslivcem, je to pro vás druh relaxace?

Já jsem vůbec neplánoval být myslivcem. Prvně jsem si pořídil psa, anglického setra, který se mi vždycky líbil. A až později jsem zjistil, že má abnormálně lovecké pudy. Tak jsem se přihlásil do kurzu a vyřídil si myslivecký listek. V rodině jsme žádného myslivce neměli, takže jsem k tomu neměl žádné dědičné sklony. Ale je pravdou, že mě můj děda odmalička vedl k lásce k přírodě. Když má člověk vztah k přírodě a ke zvěři, tak je myslivost velice krásným koníčkem.

Ptát se vás, jestli sledujete hokej, je asi hloupá otázka…

Hokej sleduji, jak českou ligu, tak NHL, pak samozřejmě mistrovství světa, ale nejsem ten divák, který by sledoval každý hokej, jenž běží zrovna v televizi a jel kvůli tomu domů. Ale když je v televizi náhodou hokej, který mě zajímá, a mám čas, tak si ho pustím. NHL nesleduji pravidelně, ale ráno se podívám na novinky a výsledky nočních zápasů. Něco jiného je mistrovství světa, tam si člověk nenechá ujít žádný zápas.

Jak moc se hokej změnil od doby, kdy jste ukončil aktivní karieru?

Hokej se vyvíjí, stejně jako se vyvíjel během mojí kariery. Určitě je zase o něco rychlejší a hráči jsou dneska neskutečně šikovní. Úroveň dovedností, co někteří dokážou s pukem, je mnohem větší, než uměl třeba Wayne Gretzky nebo Mario Lemieux. Samozřejmě tomu pomáhá i výstroj, hokejky mají kvalitnější kompozici než před dvaceti lety. Ohromným vývojem prošla brankářská výstroj, když vidím, jak jsou betony lehké, jak mají gólmani dobře chráněný každý kousek těla, tak se to pochopitelně projeví i na samotném chytání. Mohou daleko více trénovat, nemusí se bát, že dostanou někam do ramene nebo do lokte. Všechno spolu souvisí.

Velkým vývojem prošel i styl chytání…

U brankářů se styl chytání rapidně změnil. Nevím, odkud přišel, ale bylo to někdy na přelomu tisíciletí. Brankáři se začali po ledě víc klouzat. Začaly se používat delší betony a brankáři se naučili výborně pokrývat spodek branky. Já osobně v brankářích vidím největší pokrok. Kdyby dnes chytali jako my v osmdesátých letech, tak by dnes dostávali osm gólů za zápas. Protože i když jsme byli třeba stejně rychlí a obratní jako současníci, tak perfektně bruslit a pokrývat spodek branky jsme nedokázali.

Myslíte, že se po letech konečně dočkáme medaile z mistrovství světa?

Já o tom nepochybuji. Myslím si, že to, co se nám teď sedm let po sobě nepodařilo, není přesný obraz našeho hokeje. V posledních letech jsme několikrát měli velkou smůlu, nejsme vůbec horší než třeba Švýcaři, kteří přivezli dvě…

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Dominik Burdel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *