Viktor Kerel – vyprávění s armwrestlerem, který se účastnil mistrovství světa v Rumunsku

O prvním listopadovém víkendu se vrátila sedmičlenná česká reprezentace v armwrestlingu z rumunské Constanty, kde se konalo 41. mistrovství světa. Na tomto mistrovství bylo registrováno 53 zemí světa a okolo 1500 soutěžících, kteří se počítají mezi nejlepší z nejlepších v jejích zemích. Vyprávění s českým reprezentantem Viktorem Kerelem (z klubu AWK Hrušovany nad Jevišovkou) Vám přinášíme v tomto rozhovoru.


Viktor Kerel – vpravo; foto: archiv VK

Viktore, myslím si, že řada lidí vůbec netuší, co je to za sport, jednoduchá otázka hned na začátku rozhovoru, co to je armwrestling?

Armwrestling je pro veřejnost známější pod názvem „páka“, přetlačení rukou či armsport a takto bývá označována po celém světě, ale rozhodně už dávno nejde o nějakou barovou či hospodskou záležitost. Je to kombinace silového a bojového sportu. Smíšené bojové umění. Není to jen o síle a technice, ale člověk musí vědět spoustu věcí, než jde závodit. Spousta lidí si myslí, že je to barový sport, pak se opijeme, chytíme se za ruce a rozdáme si to na stole a pak jdeme domů. Je to sport, který vyžaduje spoustu dřiny, tréninků, taktiky, a někomu to trvá 20 let, než dojde na vrchol. Cílem je přetlačit soupeřovu ruku, přesněji řečeno dostat jakoukoli část jeho ruky od zápěstí nahoru pod určitou úroveň, a tím v zápase zvítězit.

Já si pamatuji, že jsme se přetlačovali ve školní třídě o přestávkách a vždy někdo ze spolužáků vyzval druhého stylem: „pojď, dáme si páku?“ Jaká je realita?

Soutěží se na speciálním stole. U stolu se stojí a druhou rukou se přidržujete pomocného „kolíku“. Pravidla jsou hodně složitá, což na první pohled může znít zvláštně, ale vše budu vysvětlovat i na besedě, která je naplánována ve znojemském nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Klubu Coolna Znojmo dne 26. listopadu od 16:00 hod. Tímto zvu všechny ve věku 11 až 26 let, ať přijdou a zdarma si vyslechnou či vyzkouší turnaj, který je naplánován. To nejpodstatnější je, že musíte držet loket na podložce, druhou rukou se dotýkat kolíku a „položit“ soupeře pod úroveň druhé podložky k tomu určené. Samozřejmostí je rozdělení jak ve váhové, tak i věkové kategorii jako v ostatních sportech.

Váhové a věkové kategorie, můžeš prosím více objasnit?

Ano, dělí se na muži, ženy, juniory, juniory, pak dále např. do 65 kg, do 70 kg, do 80 kg až do 100 kg atd. Kategorie na světovém a evropském šampionátu jsou dané a rozhoduje o nich kongres, ale na menších soutěžích můžou být takové, jaké si pořadatel vymyslí. Jsou i handicapovaní sportovci tzv. paraarmwrestleři, kteří závodí v samostatných kategoriích. PARA Armwrestling je na nejlepší cestě k účasti na Paralympijských hrách.

Viktore, kdo Tě přivedl k tak netradičnímu sportu, jakým je armwrestling?

K tomuto sportu mě přivedl můj otec (pozn. Pavel Kerel ), který zápasil asi před 20 lety, a dokonce se stal ve své kategorii mistrem České republiky. Dlouho nechtěl, abych tento sport dělal, protože ví, jak je to náročné. Po čase jsem si nedal říct a přemluvil ho, abychom oprášili starý stůl a jednou za čas si zazápasili. Táhlo mě to se tomu více věnovat a chtěl jsem to zkrátka zkusit a pak mě to chytlo.

V čem je tento sport jedinečný či specifický?

Ten sport je jedinečný v tom, že je to rozdíl oproti jiným sportům. Pro ilustraci uvedu příklad s nejpopulárnějším sportem na planetě, kterým je fotbal. Ve fotbale se může za 90 minut stát všechno možné, a dokonce  můžete prohrávat a ještě vyhrát, zkrátka máte na to celou hodinu a půl, případně nastavení. V armwrestlingu na to máte pár vteřin a je třeba zúročit všechnu tu dřinu, tréninky, taktiku, strategii, kterou jste se roky učil. Zkušenosti ze závodění jsou samozřejmě plusem. Tady se vám sen může rozplynout za pár sekund, ale i vítězství je něco nepopsatelného.

Jak dlouho to děláš a kolik tomu věnuješ času?

Na své první závody jsem jel do Podivína v roce 2016 téměř po žádném tréninku. S tátou Pavlem Kerelem jsme objevili, že 20 km od nás jsou závody. Podivínský turnaj patří k jedněm z nejstarších v České republice. A tak jsme tam jeli a já tehdy před třemi lety skončil na 4. místě. Nadchlo mě to a začal jsem se tomu více věnovat. Nejen soutěžně, ale zajímat se o tento sport i z jiného úhlu pohledu. Poznal jsem tam i viceprezidenta české amwrestlingové asociace Jaroslava Sládka, a ten mi tehdy řekl, ať u toho zůstanu, že vím, co dělám. V podstatě se tomu sportu věnuji denně. Ať už tréninky nebo zájmem o dění a kontaktováním se s různými lidmi, kteří se tomuto sportu věnují.

Co považuješ za své největší úspěchy?

Za svůj největší úspěch považuji poslední účast na Mistrovství světa a dále účast v květnu na Mistrovství Evropy v Řecku. Samotná tato účast je pro mě určitě vrcholem po soutěžní stránce. Co se týče výsledků na domácí scéně, tak si nejvíce cením extraligy v Nové Městě nad Metují, kde jsem získal 1x zlatou (junioři na levou ruku) a 2x bronz (junioři na pravou, muži na levou) v kategorii do 65 kg. V zahraničí pak turnaj na Taiwanu, kde jsem studoval rok jako výměnný student. V mé kategorii do 70kg bylo přes 30 závodníků. Skončil jsem v horní polovině, ale při takovémto množství, kdy byla pauza mezi prvním a druhým zápasem třeba 45 minut to považuji za velký úspěch. Byla to moje první mezinárodní soutěž.

Co Ti dala zkušenost z Mistrovství světa v Rumunsku?

Na Mistrovství světa jsem především navázal docela dobré kontakty. Měl jsem tam možnost být týmový kapitán, a tím pádem jsem se účastnil světového kongresu a meetingů. Začínám tento sport vidět ještě z jiné perspektivy. Byla to velká zkušenost i po nesoutěžní stránce.

 

Jak jsi dopadl po závodní stránce na Mistrovství světa?

Na levou ruku na 17. místě na světě a na pravou ruku jsem získal 14. místo, ale byla to pro mě cenná zkušenost. Zápasil jsem v kategorii do 18 let, ve váhové kategorii do 65 kg. Teď už vím, že jsem se zbytečně vysílil a shazoval zbytečně moc kilo, což do budoucna je spíše řešení tím, že budu soutěžit ve větší váhové kategorii.

Zloty tur je to jedna z nejlepších finančně ohodnocených soutěží. Nepřemýšlel jsi o této soutěži?

Snad každý závodník nad tím někdy přemýšlel. V blízké budoucnosti určitě ne a to i z důvodu rozbrojů ve světě armwrestlingu. Nyní čelíme všichni, i když si to někteří nechtějí připustit, asi největšímu problému, který mohl tento sport potkat. To je rozdělení, chcete-li vytvoření nové „konkurenční“ světové federace. Náš sport není nejpopulárnější a každá takováto věc je krokem zpět. Nicméně pořadatel Zloty turu je nakloněn a spolupracuje právě s tou „konkurenční“ federací IFA. Federace, které je Česká republika součásti (WAF), právě na světovém kongresu v Rumunsku nejednohlasně odsouhlasila ban pro všechny kteří se zúčastní turnajů po záštitou IFA nebo PAL, který organizuje právě Zloty tur.

Co plánuješ dále? 

V minulosti mě limitovaly zdravotní komplikace, a navíc do budoucna bych se chtěl tomuto sportu věnovat i nesoutěžně. Máme naplánovaný seminář s nejdéle působícím rozhodčím ve světě armwrestlingu, kde bych chtěl získat oprávnění rozhodcovat. Všechno další je v procesu jednání, ale půjde hlavně o pozvednutí tohoto sportu.  Závodění mám moc rád, ale baví mě se na tento sport se podívat i z jinačí perspektivy. Zvednout ho, propagovat, sehnat velká jména, který by mohla pomoct. Celkově zvednout úroveň.

Když se ovšem ještě vrátíme k závodění, tak jak se připravuješ na soutěž včetně vrcholu, jakým je Mistrovství světa?

Byl jsem na různých soutěžích, téměř na všech v ČR, ale závodil jsem jen na dvou. Před mistrostvím světa jsem trénoval 5x týdně, mám trenéra Lotyše Raimonda Liepinše, a ten mi nastavil tréninkový plán tak, že jsem si dělal speciální trénink na páku 3x týdně a 2x týdně silový trénink (mrtvý tahy, benchpress apod.). Tréninky jsou často rozděleny podle soutěžního období a podle toho, jaký je trenér a jak zná závodníka. Předepisuje cviky zaměřené na sílu zad, rukou, bicepsů, předloktí, zápěstí a prstů. Já trénuji v našem armwrestlingském klubu v Hrušovanech nad Jevišovkou spolu s mým otcem a dalšími kluky.

Z povídání je zřejmé, že Tě nejspíše bavily i na Mistrovství světa ty nesoutěžní záležitosti, je to tak?

Odnesl jsem si řadu zkušeností. Mohl jsem nahlédnout pod pokličku celého systému, jak světová federace funguje, jak se chovají, jaký je rozpočet, jaké mají státy názory, které zprostředková ten dotyčný, který je reprezentuje. Spousta závodníků je z východní Evropy, ale samozřejmě i odjinud (např. Kazachstán, Gruzie, Afghánistán, ale i Rusko, Amerika aj.). V mé kategorii vyhrál Kazach Barish Reiissov, stříbrný byl Turek Mehmet Paltaci a bronz získal Španěl Samuel Mesdaghi a Rus Egor Farniev Jsem hrdý, že mám přátelé v tak vysokých vrstvách tohoto sportu. Píšu si s francouzkým armwrestlingovým prezidentem Aymericem Pradinsem a lotyššským armwrestlingovým prezidentem Raimondem Liepinšem a pár dalšíma. Rád bych tyto zkušenosti uplatnil zde v České republice.

Kdo je podle Tebe v ČR špička v různých kategoriích?

V mužích je to dle mého Dušan Tesařík z Hluku, který na letošním 29. Mistrovství Evropy v armwrestlingu v řeckém Loutraki získal titul mistra Evropy na pravou ruku v kategorii Masters nad 100 kg, když ve finále porazil Maďara Attilu Dobose. Ve stejné kategorii na levou ruku přidal bronzovou medaili. V juniorech v lehčích váhách Adam Číp z Nového Jičína (bronz z ME a nyní bronz z MS), Šimon Polák (zlato na MČR do 18 let), z juniorských děvčat Poláková Ester (zlato a bronz na MS)

Od kdy je dobré s tím začít?

Když je na to tělo připraveno. Je to individuální, až když jsou vyvinuté chrupavky atd. Je to jako s každým jiným sportem. Já sám jsem zastánce toho, že minimálně do 17 let by člověk neměl být zaměřen jen na jeden sport, ale rozvíjet se po celkové fyzické stránce, dělat více sportů a jeden může mít samozřejmě jako prioritu.

Jak je to tady na Znojemsku s armwrestlingem?

Na Znojemsku jsou 3 aktivní závodnici, kteří minulou sezónu závodili a vím o nich.  Trénujeme v Hrušovanech n. J., kde je založen klub AWK Hrušovany n. J., pak jsou tu i jiní, ale Ti nezávodí.

Jaké vlastnosti musí dle Tebe splňovat dobrý armwrestler?

Je to tvrdý a těžký sport, pokud v něm chcete být úspěšní, musíte se mu oddat úplně celý. Přesně jako v jiných vrcholových sportech. Základem je mít přirozenou sílu. Naučit se techniku. Dlouhodobé zkušenosti a absolvování závodů. Souboje v přetlačování jsou mnohdy velmi krátké. Stačí několik sekund, a pokud si nedáte pozor, soupeř vás bleskovým startem porazí. A právě ten start je třeba umět zachytit, ztlumit, zastavit. To vyžaduje obrovské soustředění. Přetlačování je krásný sport. Je plný adrenalinu, napětí a emocí. Pokud nejste talentovaní na tento sport, bude to opravdu zdlouhavá cesta, ze které však budete mít o to větší radost, když na konci bude vítěztví.

Koho považuješ za svého největšího soupeře?

Nejspíše talentovaného Adama Čípa – je to medailista z MS, ale je v mladší kategorii do 15 let. Což vypovídá o to víc o jeho talentu, když dokáže soutěžit i se staršími nebo dospělými soupeři.

A s kým jsi vlastně soutěžil na Mistrovství světa?

Měl jsem dva zápasy s Ukrajincem a Moldavcem na levou. Na pravou s Bulharem a Španělem.

Kdo Tě z Tvého okolí nejvíce podporuje?

Jednoznačně rodiče. Pomáhají mi se vším, co potřebuji, kdykoli a kdekoli jsou mi nápomocní.

Dětem se nechce moc pravidelně sportovat, a raději sedí doma u počítačů, mobilů a tabletů, nechystáš kromě povídání o tom, co je armwrestling s ukázkou, jak takový závodní stůl vypadá i nějakou soutěž uspořádat ve Znojmě?

Ano, jsem domluven s nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež Klub Coolna Znojmo, že v úterý 26. 11. 2019 od 16:00 hod. bude beseda o armwrestlingu a pro všechny, kteří přijdou a budou mít zájem, uděláme po besedě miniturnaj.

Kdo může přijít?

Přijít může opravdu kdokoliv tzn. kluk či holka, vzhledem k tomu, že je to služba bezplatná, tak si budou moci vyslechnout něco o tomto sportu a zároveň se účastnit otevřeného miniturnaje. Bude to mít jen věkový limit. Turnaj bude pro všechny ve věku 11 až 26 let a začne v 17:00 hod. Každý si tak může vyzkoušet, jestli ho tento sport bude bavit či má-li na něj talent. Tímto všechny srdečně zvu na Masarykovo nám. 21 ve Znojmě.

Děkuji za rozhovor.

Robert Knebl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *