Trenér Orlů Miroslav Fryčer: V rozpočtu nemůžeme konkurovat ostatním mančaftům!
V úterý 1. října mě přijal ve svém současném bydlišti kouč Orlů Miroslav Fryčer, kterému jsem jménem všech hokejových fanoušků dodatečně popřál k jeho nedávným šedesátinám…
Poté, co jsem mu řekl, že se akorát zařadil mezi nás, co víc pamatujeme, se Míra Fryčer zasmál a vzápětí ochotně odpovídal na položené otázky…
Míro, po pěti kolech třetí místo v tabulce…
Musím klepat na dřevo kudy chodím, protože oproti loňsku jsme si takový začátek přáli a doufám, že v tom budeme pokračovat.
Když jsem viděl průběh prvního utkání s Grazem, tak jsem měl pocit, že už hned od začátku jedeme z kopce, ale další výsledky mě příjemně překvapily…
Já jsem byl celkem v klidu, i když ten první projev nebyl takový, jak jsem si představoval… Ale oproti loňsku tam cítím tu sílu mužstva, neboť je tam dost pozitivních změn, co se týče charakteru mančaftu. Viděl jsem kluky, jak trénují, vím, jak jsme hráli přáteláky, tak to byla jen otázka, kdy se to trošku zlomí a budeme hrát dobře a budem v tom pokračovat…
Oproti loňsku už nejsi jen trenér, ale zároveň i sportovní manažer. Co rozhodlo o tom, že se tak stalo?
Byl jsem oficiálně jmenován, bylo mi to přiděleno, ale samozřejmě po dohodě s šéfem klubu Pavlem Oherou. Když tady byl sportovním manažerem Rosťa Dočekal, tak jsem mu spíš pomáhal, co se týče jazykové bariéry. Pro mě to ovšem nic nového není, a když Rosťa odešel ze zdravotních důvodů, tak jsem tu funkci jakoby přebral s tím, že mám přímou komunikaci s agenty a hráči. Jinak je to funkce jen na papíře, Dál sedím s klukama normálně v kabině. Takže pro mě se toho de facto moc nezměnilo…
Do Znojma tě přivedl právě Rosťa Dočekal, jste kamarádi dál?
Samozřejmě, tam se nezměnilo vůbec nic (smích). Vůbec, kdepak…
Rosťa je teď v Litvínově…
Je v Litvínově a má jinou funkci. Byl na tom se zdravím špatně a doufám, že je na tom už dobře, to ale nevím. Ale tahleta změna neměla žádný vliv na naše přátelství…
Jak složité pro tebe bylo přivést do Znojma nové hráče? Na cos při výběru kladl největší důraz?
Právě na charakter jedince, aby zapadl do kabiny. Aby ti kluci makali, hlídali jeden druhého a chtěli za Znojmo hrát. Co se týče například Philipa McRae, tak ten šel ze svého minulého působení s penězama o hodně dolů, ale chce tady hrát a ví, že tady může restartovat svoji kariéru. Hrál ve Finsku a poslední roky ve Švédsku. Dále Tomáš Svoboda je charakterní kluk, který už prošel nějakým mančaftem a v té kabině je svým přístupem hodně cítit, stejně jako Philip po kanadské stránce… Takže jsme dbali na to, co potřebujeme. Defenzivní centr se vším je Matěj Češík… Skládali jsme mužstvo hlavně po charakterní stránce…
Ono to ale není jen o výběru hráčů, ale hlavně o penězích. Kam se Znojmo, co se týče rozpočtu v EBEL, řadí?
Letos se řadí stejně tam, jako vloni. Tam se nezměnilo vůbec nic. Jsme pořád dole na posledním místě a v rozpočtu nemůžeme konkurovat ostatním mančaftům… Takže když přes léto hráče vybíráme, tak jim řekneme, tohleto jsou naše možnosti – bereš nebo ne? Když řekne že ne, tak odškrtneme a jdeme dál… Ale pořád jsme dál hledali hráče těch charakterních a herních vlastností, co jsme chtěli. Takže finance jsou daný – bereš nebo nebereš – chceš hrát za Znojmo? Ale nebereme nikoho, kdo by se tady cítil ukřivděnej, že tady musí hrát, tak to v žádném případě…
Máte s šéfem klubu Pavlem Oherou nějakou představu o tom, čeho by mohl tým Orlů za těchto podmínek v tomto ročníku EBEL dosáhnout?
Chtěli bychom se vyhnout tomu mezikroku a přímo postoupit do play off… Takové té nadstavbě bychom se chtěli vyhnout a posunout to zase o krůček dál. A potom v play off bychom si opravdu přáli to posunout co nejdál. Play off je play off, tam se může stát cokoliv…
Který tým EBEL podle tebe od loňska nejvíc posílil?
Myslím si, že dobře nakoupil Villach – už podle těch výsledků. Salzburg je Salzburg – ti mají pořád kvalitní hráče, Linz taky letos vypadá dobře… Ono se to těžko hodnotí po pátém kole… Uvidíme to až po tom desátém kole, kdy se to bude lámat…
Jak je podle tebe letošní tým Orlů laděný – spíš útočně, do defenzívy, nebo něco mezi tím?
Celý život jsem hrál jako hráč ofenzívně, a to samé prosazuji i ve své trenérské kariéře. To znamená ofenzivní styl, ať to ty diváky baví a není to nuda jako na fotbale… Ale stejně na různé týmy musíš vyrukovat s nějakou taktikou. Mužstvo je ofenzivně laděno, ale tou zkušeností, jak už jsem říkal – Matěj Češík, Tomáš Svoboda, Radim Matuš jako kapitán atd… Tam máme dost zkušených hráčů na to, aby to prostě ukočírovali v těch momentech, jako například vloni, kdy se nám moc nedařilo a sesypali jsme se po jednom či druhém gólu, což doufám, že letos nebude…
Lassilovi nyní kryje záda gólman Dominik Groh. Co rozhodlo o tom, že jste ho angažovali z druholigových Moravských Budějovic?
Letos jsme vsadili na Lassilu, který neměl přípravu bůhvíjakou, stejně jako první zápas, ale vsadili jsme na to, že víme, čeho je schopen. A znovu musím klepat na dřevo, že poslední tři čtyři zápasy dokazuje Lassi, že je opravdu tím Lassim, kterým je…
Já jsem se ale ptal na gólmana Groha…
Na gólmana Groha… Toho jsme angažovali z jednoho prostého důvodu, že jsme nechtěli mít dva tak kvalitní gólmany, že by jeden chytal, a druhý to jen odseděl, jak tomu bylo v případě Tomáše Halásze, protože ten by v jakémkoli jiném družstvu byl opravdu jednička, jako teď v tom Maďarsku je. Takže jsme chtěli mladého kluka, který Lassilovi bude krýt záda a bude chopen třeba zaskočit na dva tři zápasy. Ale vyloženě jasná jednička pro tuto sezonu je Lassila…
V prvním utkání s Grazem při nezdaru nahradil Lassilu Groh a vedl si velice dobře…
Když gólmana Groha vidím na tréninku, tak vidím, že je to kluk, který se chce ještě učit. A když samozřejmě zastoupí Lassilu, tak od něj chceme, aby odvedl co nejlepší práci a přitom sbíral zkušenosti… Takže nemůžu chtít po klukovi z Moravských Budějovic, aby mi tady dělal jedničku. Tady tohle to Dominik akceptoval a tím pádem se může i vyučit…
Co rozhodčí – budou letos u trenéra Orlů bouchat saze?
Zatím nemáme důvod (smích). Byli jsme poučeni ve Vídni, kde jsme byli dva dni na takovém semináři, že se bude něco měnit. Nám zatím neuznali dva góly, a jednou naopak. Ale zatím nemůžu opravdu říct na rozhodčí nic špatného. Uvidíme, je teprve začátek sezony… Já se taky teprve rozjíždím, takže uvidíme. Doufám, že zůstanu v klidu a nebudu někoho dráždit až moc.
Co utkání v Salzburgu? Vypadalo to, že Orli asi vyhrají a budou první v tabulce, ale nakonec z toho byla prohra 3:4 na nájezdy…
Buďme realisty. Kdo viděl ten zápas, tak viděl, že Salzburk má opravdu tu sílu – Lassilovi to tam zvonilo. A také měl dva neuvěřitelné zákroky. Zvonily tyčky a svým způsobem jsme mohli něco uhrát, ale byli jsme prvním mužstvem, které vzalo Salzburku vůbec první bod… Ten průběh utkání, kdy jsme vedli 3:0 na těch onlajnech velmi klame. Realita je totiž na tom ledě a ta byla trošku jinde. Ten gól, který nám neuznali po konzultaci, tak jsme zjistili, že opravdu ty pravidla jsou daný, jak za mořem, tak i u nás… Hráč se lehce dotkl brankáře a tím pádem se to v dnešní době píská…
Míro, oddechl sis po tom shánění hráčů a od hokeje vůbec nějakou dovolenou?
Prostor pro odpočinek se našel. Byli jsme 14 dní u moře v Turecku. Takže to mi stačilo. Ale mám takovou tu stoprocentní jistotu v práci mých dvou asistentů – Tomáše Jakeše a Jirky Berouna, kteří tu práci dělají velice dobře a učí se každým dnem a dávají do toho ty nové prvky. Takže dělají takovou tu špinavou práci, která není až tak moc vidět, ale je důležitá. Je to velice fungující, co se týče kabiny i realizačního týmu…
Nevadí ti při tvém věku tak dlouhé cestování na zápasy?
Ono si to tělo na to musí zase zvyknout. Takže si člověk musí v tom autobuse sednout tak, aby si záda sedly. Ale za ty roky, musím zaklepat, necítím žádné omezení…
Miro, byl jsem poprvé u moře v Chorvatsku, a to ještě blízko – na ostrově Krk. Vzpomněl jsem si na hokejisty Orlů – jak daleko musí jezdit na utkání EBEL… Já jsem měl cesty na Krk plné zuby a přitom vy často jezdíte ještě dál a většinou hned zpátky.
S tím cestováním je to fakt náročný (smích). A ti kluci, kteří na to nejsou zvyklí, si opravdu přivykají postupně. Je to náročný. Ale ti pětadvacetiletí kocouři se otřepou a nic se neděje… Horší je to pro nás starší (smích)…
Zdeněk Kapinus