Viki Bulínová na Mistrovství světa bojových umění v jihokorejském Chungjunu
Ve dnech 30. 8. – 1. 9. se Viktorie Bulínová účastnila Mistrovství světa bojových umění v jihokorejském Chungjunu. Zápasila ve váhové kategorii do 54 kilogramů. Tento turnaj byl součástí kvalifikačních turnajů na Světové hry, které se uskuteční v roce 2021 v Americe.
Libor Duchoň
Cesta přes půl světa – část první
Ze Znojma jsme s Peťou (trenér) vyráželi v úterý 27. září ve čtyři hodiny ráno. Do Soulu jsme se dostali ve středu před polednem. Šílené a kouzelné zároveň. Cesta přes půl světa nám zabrala skoro celý den. Na letišti nás už čekají pořadatelé. Odpoledne přijíždíme k hotelu a jsou před námi menší šachy s ubytováním. Šach mat. Na pokoji skončím s Izraelkou a Mexičankou. Zprvu jsem neskákala radostí do stropu, ale nakonec to byla paráda. Peťa je hned ve vedlejším pokoji s Australanem a Kolumbijcem.
Den pro nás ještě nekončí. Musíme jít na trénink dodělat váhu, zítra nás čeká první převažování. Po skromné večeři a dlouhém, i když vlastně krátkém, dni. Zbývají síly maximálně na zalehnutí do postele. I skrz časový posun +7 hodin usnu bez větších problémů.
Čtvrtek uběhne rychlostí blesku. Vážení, snídaně, losování pavouků, dělání váhy a večeře. Do osmifinále mi vyšla holka z Turecka. Julieta (spolubydlící z Mexika) mi uplete na zítřejší zápas copánky. Jdu spát docela s klidnou hlavou. V myšlenkách si přehrávám kousky ze zápasu. Bude to velká akce. Zítřejší zápas bude má odměna za všechen trénink.Ráno jdeme s holkami skoro o hodinu dřív na váhu a stejně už je tam fronta. Při čekání okem zahlédnu svoji soupeřku. Konečně na mě dojde řada a krátce po šesté mám odváženo. S Peťou zajdeme na snídani. Mají výborný mini zákusky, ale nemůžu se takhle zabít jídlem před zápasem.
Dojdu si zabalit věci a vyrážíme na halu. Jedeme autobusy s policejním doprovodem. Za půl hodinky jsme na místě.
Všechny zápasy muaythai se konaly na gymnáziu Hoam v Chungjunu. Byla to obrovská hala s krásnými ochozy na sezení. Na místě se nám konečně s Peťou povedlo nafasovat akreditační karty a sehnat oblečení na zápasy. Chvilku jsem si zahrála na Iron lady. Našli jsme žehličku a já si mohla nažehlit CZE na dresy, které mi u toho neshořely, takže úspěch. (úsměv)
Hledali jsme dobrej flek na rozcvičování. Když jsme ho venku našli, začalo pršet. Takže smůla a šlo se hledat dál. Nakonec jsme to zaparkovali v šatně s Američany, dobrá parta. Byl meeting, kde oznámili, že z plánovaných 58 zápasů jich zbylo jenom 16. Problémy s vízy, váhou a tak…
Hned jsem se šla převléct a rozcvičovat, protože se úplně přeházelo pořadí zápasů. Všechno mi krásně sedlo. Záhřátí, stínáč a lapy. Šli jsme čekat do prostoru k ringům. Zkontrolovali mi bandáže a zatejpovali rukavice. Peťa mi dá masáž a jen tak si tam sedím na židli. Jsem úplně v klidu. Prostě hlava všude a nikde zároveň. Přemýšlím o zápase, potom o jídle. Skoro si tam pospávám.
Najednou ke mně přijde borka, že se všechno změnilo a já budu zápasit až za dlouho. Mám vrátit všechny chrániče… Udělám to, najím se a najednou přiběhne znova, že za pár zápasů zápasím. Zas zmatky. Trochu mě to naštvalo. Jdu si znovu pro chrániče. Najednou mají problém s mýma bandážema. Předtím to prošlo, teď si je musím přemotat za jejich. Trošku si zanadávám.
Jdeme konečně nastupovat. Jsem nějak v klidu i skrze všechny zmatky. Obě jsme měly stejně podmínky. Jedeme jediný osmifinálový zápas naší váhovky. Všechny ostatní padly. Zatancuju si kousek waikru. V ringu jsem se zatím nikdy necítila tak volně. Parádní pocit. Usmívám se, jdu si to užít. (úsměv)
První kolo. Soupeřka z Turecka si mě na začátku hezky zastavuje teepem a dává kontry. Vydrží jí to asi minutu a pak přebírám otěže zápasu já. Ty klinče. Zalomím ji hezky hlavu a kolena do hlavy, už to jede. V jednom klinči se zamotáme, zkusí otočku. Nevyjde jí a je u mě zády. Lokty do zátylku a jedeš. První počítání zápasu je tady. Je to strašná sranda. Krapet se do kombinací rozbíhám.
O pauze mi Peťa nadá za rozběhy. A dál mám asi okno.
Druhé kolo je podobné, ale soupeřce dochází baterky. Povedou se mi zase boží kolena na hlavu v klinči a potom loktíky. Sama zírám, co se mi tam s nima povede vymyslet. Bum. Další počítání. Štěstí, že mám ruce u hlavy víc než normálně. Sežeru high kick do rukavic. Když minu kop, zůstanu stát. Nějak se mi nechce uhnout, zbytečně si tam nechám trefit low. Jinak je celé kolo v mojí režii.
O pauze se s Peťou hádáme. Já mu říkám, že už nechci pít a Peťa si myslí, že už nechci kopat. Zápasový komunikační šum, jsme experti.
Třetí kolo, zase ten klinč. Povede se mi kopnout i nějakej silnější kop ze zadní nohy konečně. Pár vteřin před koncem zaspím trošku high kick. Špičkou nohy mi vezme nos.
Ende schlusse. Jasná výhra a radost, postupujeme dál. Konečně jsem se v zápase cítila volněji. Po zápase se chvilku natáhneme. Dostanu led na svoje kopýtka. Váha je dobrá. Když si dám smutnou večeři, do rána to spadne bez tréninku.
Jedeme zpátky na hotel. Jestli všechno půjde dobře, zítra mě budou čekat dva zápasy. Ve čtvrtfinále mám domácí, takže Korejku. Psychicky se cítím fajn, první zápas mi dodal potřebné sebevědomí. Akorát moje přední noha. Jak mi soupeřka při zápase povolovala, hodně kopů jsem trefila nártem do lokte. Je to bída. Ale, vychytala jsem strašně dobrý spolubydlící. Nili mi připravila kyblík s ledem, ať to můžu chladit. Strašně si přeju, ať je noha do rána lepší…
Pokračování příště!
(Nábory do Thajského boxu v klubu Valetudo RK Znojmo probíhají celoročně a tréninky začátečníků jsou v pondělí a středu od 18:00…)
VIKI