Plavec Adam Hlobeň bronzový na juniorském ME, za měsíc ho čeká juniorské MS

Ahoj Adame, dnes v pátek 19. července tě „otravuji“ v době, kdy si užíváš na Mallorce. Za to se omlouvám, ale musím se nutně zeptat na nedávné juniorské mistrovství Evropy, kde ses „vůbec neztratil“, ale právě naopak…



Na Mallorce jsme na reprezentačním soustředění, protože se blíží juniorské MS v Budapešti. Prostě tady ladíme formu, máme zde ideální podmínky – počasí, bazén, posilovnu, relax…  Takže super… Přijeli jsme sem dnes a odjíždíme za deset dnů…

Přeji ti pěkný, ničím nerušený pobyt… A co po Mallorce?

Ještě budeme trénovat ve Znojmě – dvě hodiny dopoledne, dvě odpoledne…  Patnáctého srpna jedeme vlakem do Budapešti na mistrovství světa. Pětadvacátého se vracíme zpět.

Budu fandit. Stejně jsem ti fandil na nedávném ME v Kazani – dokonce jsem tě sledoval, jak plaveš, v přímém přenosu…

Bylo to ME do osmnácti let. Cestou tam naše výprava přišla o mnoho zavazadel – kufrů, naštěstí jsme s tím trochu počítali a měli vše nejdůležitější včetně plavek u sebe v batohu…  Jinak pobyt v ruské Kazani byl v pohodě a také se mi v rámci možností plavalo dobře. První závod jsem absolvoval na 400 m kraul a bylo to hrozný. Čas byl sice velice dobrý, ale necítil jsem to dobře.

Pak sis to vynahradil  vítězstvím v rozplavbě na 200 m delfín…

Vůbec jsem nečekal, že v rozplavbě dosáhnu poprvé v životě čas pod dvě minuty – 1:58,75. V semifinále jsem byl druhý, také pod dvě minuty. Večer jsem bez problému usnul – byl jsem hodně vyčerpaný…

A co bronzové finále následujícího dne? V poslední padesátce jsi přišel o vedení – v čele si byl hned od startu…

Myslel jsem, že tu poslední padesátku ani nedoplavu. Padesátku i stovku (56,75) jsem měl ve finále v osobním rekordu, bylo to rozjeté hodně rychle… Kdybych třeba začal trošku pomaleji, možná bych měl ve finiši více energie – možná (úsměv)…

Ke stříbru ti chybělo 0,11 sekundy, to není moc… Jak se s tím smiřuješ?

V pohodě, hlavně jsem byl rád, že mám z juniorského ME medaili, což jsem vůbec nečekal.  Před ME jsem měl osmý nejlepší čas… Takže jsem si nedělal dopředu žádné iluze… (úsměv) Když jsem byl druhý v semifinále, tak jsem si říkal, že by to mohlo být na medaili… Nakonec jsem byl v rozplavbě první, v semifinále druhý a ve finále třetí…

A co jsi okoukal od soupeřů?

Určitě techniku plavání, mám v ní velké rezervy…

Co po závodě?

Dá se říci, že zisk bronzové medaile mi dodal hodně sil… Ty mi chyběly už před finále  – tři delfínové dvoustovky ve dvou dnech – to je hodně náročné… Následující den jsem plaval 400 m polohově, ale to už nebylo ono, byl jsem unavenej, vyšťavenej…

A co říkáš na zlato tvého reprezentačního kolegy Jana Čejky na znakové dvoustovce?

Před ME měl osobní rekord 2:01 a na ME dokázal ve finále zaplavat 1:57 min.  Obrovské zlepšení…

Takže nic není nemožné…

Podle tohohle výsledku je to tak (úsměv)…

Adame, děkuji ti za rozhovor.

Libor Duchoň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *