Viktorie Bulínová na mistrovství světa v Thajsku
Viktorie Bulínová odletěla 14. července z Prahy s reprezentací ČR na MS v Muay Thai do Thajska – Bangkoku. Co vše tomuto MS předcházelo, nám zde popsala.
Je 21. května. Sedím po úspěšné zkoušce z Fyzioterapie v učebně. Poslední dobou si procházím takovým zajímavým obdobím. Často si pokládám otázku: Pro co trénuji? Je mírně hluché období skrz zápasy. Nedávno se propadl ring v Bratislavě při (ne)odvetě proti Lindtnerové a potom padl zápas v Maďarsku. S trenérem řešíme Thajsko, jak sehnat peníze na MS. Peťa mi říká, že se to povede zařídit. Mám nějaké skleslejší období, tak tomu uvnitř nevěřím. Ale trénuji pořád stejně, šest dní v týdnu svoji klasiku a do toho zkouškové období na VŠ. Vždycky prostě nemůžu být zapálená do tréninků jak kometa.
Podívám se na telefon. Zmeškaný hovor od Jardy Hodiny. Vycházím z učebny a volám zpátky. ,,Ahoj Viki. Vybrali jsme Tě, letíš do Thajska na Mistrovství světa.“ Těmito slovy mě v telefonu přivítá. Nemůžu tomu uvěřit. Sice jsem pro to udělala svoje maximum. Jezdila na všechny soustředění, povinné turnaje, zápasila, co to šlo… stejně tomu nevěřím. Štípněte mě, jestli nesním. Hned to volám Peťovi, sdílí se mnou moji radost, náš úspěch. Teď realita. S mými dvěma bagabundy (Tomem a Kájou) z vysoké nás čeká ten den ještě jedna zkouška. Přepnout se do reality je sakra těžký. Povede se to a všichni ten den slavíme zkouškový double.
Můj kolotoč tréninků a zkoušek má nový smysl. Mám před sebou cíl. Systém by se v mém režimu jen stěží hledal. Ale mám priority, to je hlavní. Jsou jimi trénink a škola. Většinou se od rána učím a večer mám vyhrazený čas na trénink. Někdy je do toho všeho vložena samozřejmě zkouška, ať někde své vědomosti zúročím. Párkrát si zajedu do Brna za holkama na boxerský sparingy. A protože toho mám málo, stihnu si v tomhle šíleném období ještě ťuknout exhibiční zápas v boxu na Eurobikefestu.
Zbývá 37 dní do odletu. Priorita jménem škola jde střídat a naskakuje nová hráčka, která se jmenuje zdraví. Bohužel jsem se ke svému tělu vždy nechovala hezky, teď se mi to vrací. Už vím, že tělo není stroj a regenerace je občas potřeba. Kolena se mi ozývají už delší dobu a teď mám konečně čas, začít tento problém řešit. Pomáhá mi v tom rehabilitační oddělení Znojemské nemocnice. Jezdím za fyzioterapeutkou Mgr. Hankou Kučerovou, která se mi snaží pomoci. Příčina? To je jako hledání jehly v kupce sena. Snad jsme ji našly.
Jak vypadá můj běžný den? Mám takové dvě nejčastější verze. Při té první se dopoledne vydávám do gymu, kde si odjedu trénink. Většinou nějakou posilovnu nebo věci, co mám za úkol od Peti. Následně mám soukromku. Skoro ani nemrknu, a už musím do nemocnice za Hankou na rehabilitace. Najednou jsou skoro tři odpoledne. Jako příjemné zakončení dne mě čeká společný večerní trénink. Druhá verze je klidnější. To si doma dám posilovačky na střed, zacvičím věci z rehabilitací a zastínuji si do písniček. Večer mě pak čeká trénink v gymu, kde je buď Peťa, nebo dostanu úkoly, na co se zaměřit.
Za měsíc letím. Je tady finále ligy CMTA. Máme tady ze Znojma našeho zástupce, je jím Martin Koníček. Původně jsem zde měla také zápasit, v rámci přípravy na Thajsko. Bohužel se nepovedlo sehnat soupeřku, nevadí. Náš Koníček vyhrává a stává se tak amatérským mistrem ČR v muaythai. Další den se vydáváme do Trenčína na sparingy. Jedu za Monikou Chochlíkovou, která se také připravuje na MS. Několik hodin cesty, protože nás navigace na Slovensku trošku zamotala, pro šest kol sparingů. Stálo to za to.
Nechci odlétat na tak velkou akci s pocitem, že jsem čtvrt roku nestála v ringu. Pořád naplno trénuji, ale zápas je kapitola sama pro sebe. Ty pocity se těžko simulují. V rámci přípravy si střihnu zápasy na MČR v disciplíně K-1. Do zápasů se mi povede přenést pár věcí z tréninku, na kterých pracujeme. Také poprvé zápasím s čočkami. Na straně trenéra i zápasníka je oboustranná spokojenost. A hlavně, odcházím bez zranění.
Dva týdny. Čas ubíhá rychlostí blesku, i když jsou venku samé pařáky. Vydávám se do Třince. Martin Vaňka zde pořádá ženský kemp v Como-3 gymu. Přijíždím jako první kousek už v neděli, dám trénink s Kájou, která se také připravuje na MS, a domácími holkami. Jdeme si sednout na večeři. Později večer mě pak čeká první zkouška, thajčík odvahy. O půlnoci jdu vyzvednout Elišku na nádraží, je to sice pouze pět minut cesty, ale i tak se mi povede na chvíli ztratit. Obě se vrátíme v pořádku na pokoj a od pondělí může začít ta pravá zábava.
Tolik fighterek na jednom místě, jsem jak Alenka v říši divů. Všechny máme desítky zápasů za sebou. Sehnat takovou bandu musela být fuška. Každý den máme dvoufázové tréninky. Předáváme si zkušenosti při tréninku. Jezdíme sparingové zápasy, klinče, technické sparingy, hrajeme postřehové hry… Po trénale si vždy sedneme a povídáme si, jak prožíváme zápasy, o shazování a všelijakých věcech. Hodně jsme si sedly i jako parta. Chodíme na společné večeře. Já si z kempu udělala špagetové soustředění. (úsměv) Dokonce mám i první kickboxerskou kamarádku. (úsměv) Mohla jsem si realizovat své malé „novinářské“ cíle a udělat pár rozhovorů s holkama, které vyjdou na webu Czechfighters. Krásně strávených pět dní. Děkuji Martinu Vaňkovi za možnost účastnit se této akce.
Moc se tady nezmiňuji o nějaké dietě a stahování váhy. Je to z důvodu, že se pohybuji ± kilo od své zápasové váhy, takže tento bod neřeším. Stravuji se dostatečně, abych zvládala tréninky. Díky babičce a dědovi mám dostatek ovoce a zeleniny ze zahrady. Nemůžu si stěžovat, i doma berou ohledy na mé stravovací návyky.
Chtěla bych poděkovat za pomoc v přípravě především trenérovi Petru Kuchaříkovi. Dále Rudolfu Křížovi, Kludi Armaturen, obci Dobšice, rehabilitačnímu oddělení nemocnice Znojmo, rodině a také všem, co mi na mojí cestě pomáhají.
Viki Bulínová