Monika Kulhánková: Děti hned po skončení mají jedinou starost – co budeme dělat dalšího?

V červnu se uskutečnila derniéra muzikálu „Ať žijí duchové!“. Bylo to již po sedmnácté, kdy Hudební centrum BEZ HRANIC a Taneční a pohybové studio M&M Znojmo potěšilo tímto tanečně hudebním vystoupením diváky ve znojemském divadle…  Minulý týden jsem potkal jednu ze strůjkyň muzikálu „Ať žijí duchové!“ Moniku Kulhánkovou a dal ji pár otázek…


foto: Libor Duchoň

Ahoj Moniko, rád bych si s tebou ještě promluvil o muzikálu „Ať žijí duchové!“… Jaká byla hlavní motivace, díky níž se muzikál uskutečnil?

Ahoj. Dva roky před tím jsme vystupovali s „Ledovým Královstvím“.  A potom jsme chtěli nastudovat něco českého. České písničky se lépe zpívají a dětskou hudební komedii „Ať žijí duchové!“ zná mnoho generací… Takže ten film měl jako podklad pro naši tvorbu velký potenciál… Prostě jsme od začátku věděli, že je to ono, že to klapne, že se to bude líbit všem. Byl to návrh paní Ley Vrbkové. Písničky Svěráka a Uhlíře jsou prostě nádhera. Když jsme začali nacvičovat, vystupující se nám hlásili sami… Hned od prvních okamžiků jsme si uměli představit jak bude vypadat scéna, choreografie, kulisy…  Vše tam jako by už bylo a moc nás to bavilo… Všechny… Dokonce dceru ovlivnily „naše muzikály“ natolik, že se v Praze přihlásila do konkurzu na připravovaný muzikál We Will Rock You a velice si váží toho, že tam bude tančit…

Jak dlouho jste na muzikál nacvičovali?

Začali jsme v létě (2017) na soustředění v Biskupicích (10 dní), potom jsme pokračovali na příměstském soustředění (týden) a příští rok v květnu (2018) byla premiéra…

Byli jste nervózní? A z čeho?

Určitě, bály jsme se třeba toho, aby dětem nevypadl text… Ale vystupující vše zvládli perfektně, dokonce bych řekla že lépe, než obecně dospělí účinkující…  Jsou to šikulky… (úsměv) Také si děti dokázaly hned od začátku muzikál užívat, zatímco my jsme se „strachovaly za ně“…

Všech sedmnáct vystoupení se uskutečnilo ve znojemském divadle… Jsem tomu rád, protože je to zvláštním způsobem posvátné místo… Jak to vnímáš ty?

Zrovna tento muzikál bychom ani nikde jinde hrát nemohli, protože ty kulisy se hodily právě do našeho divadla… Ale hlavně si vážím spolupráce s paní Maixnerovou, klukama Pepíkem a Milošem, s paníma šatnářkama i uvaděčkama… I kvůli nim chodím do divadla ráda. Můj manžel mi vždycky říká: Tobě se ani nechce z toho divadla odejít… (smích) Znojemské divadlo je prostě celkově krásné… A děti se do divadla vždy hodně těší… Divadlo je prostě divadlo.

Která část představení se ti nejvíce líbí?

Dvě – rozhovor ve sborovně a následný zpěv a tanec paní ředitelky. Dále „Trpaslíci“… Jsou mílí, akční, veselí…

Na závěr se ještě s dovolením zeptám – jaký je to pocit, když představení skončí a vy všichni stojíte na pódiu a „loučíte se s diváky“…

(smích) Děti hned po skončení mají jedinou starost – co budeme dělat dalšího??? (smích) My se se slazama v očích začneme smát… Nám dospělým sice něco skončilo, ale děti nás ženou dál k novým projektům…

A derniéra doznívá hodně dlouho… Má v sobě pro nás i největší sílu ze všech představení… I pro děti – dokážou být už více bezprostřední, daleko více komunikují s diváky, už se jich „nebojí“… Tanečníci i herci jsou při derniéře úplně jiní, než při premiéře… Dokonce si sami i doplňují – upravují texty…

Moniko, děkuji za rozhovor.

Libor Duchoň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *