Zápas číslo 27 a 28 – mistrovství republiky v K – 1

V sobotu 22. června se v Praze konalo Mistrovství České republiky v královské disciplíně kickboxu, K-1. Celá akce byla pod hlavičkou ČSFU. Ačkoliv Viktorie Bulínová zápasí především v disciplíně muaythai, rozhodla se této akce v rámci přípravy na nadcházející MS v Bangkoku účastnit.



V rámci přípravy jsem si zajela na MČR v K-1. Rozhodla jsem se pro vyšší váhovou kategorii, bylo tam více soupeřek. (úsměv) Dalo by se to přirovnat k tvrdému sparingu, a ten bych jela i normálně…

Tentokrát nechci tolik přemýšlet, méně je někdy více. Rozcvičím se podle potřeby a vrátím se zpátky.  Nejdříve dáváme s Peťou jenom boxerský cvika. Jsem nějaká roztržitá, moc se mi nedaří udržet pozornost. Zachovávám si klid, všechno nemůže vždycky jít.  Klasický lapy už jsou lepší. Hezky ty rány sedají. Konec rozcvičky, spokojenost. Nasadím si chrániče.

Jdeme čekat k ringu. Panuje dobrá nálada. Jančuš si hraje trošku s rozprašovačem a Kuba si z něj dělá srandu, že ta voda během zápasu dojde… Jo lidičky, já vidím! Poprvé jdu vyzkoušet zápas s čočkami, už ta mlha byla totiž přes čáru. Cítím se o dost lépe. Vědět je moc, kterou v mlze bez vidění moc neovládáte. A já vím, kudy se jde k ringu a kdy končí zápas přede mnou.

První, druhý a třetí schod. Vidím je všechny. Provazy, při přelézání byste našli i trošku elegance snad. Stojím v ringu, čeká mě zápas a já vidím. Hned se cítím lépe než v předchozích zápasech. V rohu s Peťou dlouho nestál takový expert, jako je Jančuš. Podává mi chrániče na zuby, které nepatří mně, jsou Kubovy. Naštěstí si toho všimnu dřív, než je mám v puse.

Po drobných peripetiích nastupuje má soupeřka ve správném dresscodu. Obě máme základ v muaythai. Gong a akce začíná. Bylo to divoké kolo. Čekala jsem, že budu dominovat v krátkém klinči. Houby, nějak jsem to vždycky zaspala a nechala si tam trefit koleno. Konečně se mi v zápase daří trefit i nějaké silnější kombinace rukama. To je tak velký pokrok, až bych slzičku radostí zatlačila. V jeden moment přepadnu do přední nohy s předklonem a chytím na ni lowkick. Není to rána, ale jak tam mám veškerou váhu, ztratím stabilitu, a jsem na zemi.

Co vám budu povídat, cítila jsem se strašně poníženě. Nesnáším být na zemi. Tak jsem to hezky oplatila tvrdým lowkickem. Je konec kola a díky tomu, že jsem po kombinacích zůstávala stát jak tvrdé Y a nechala si všechno trefit zpátky, je to skoro šlichta, vedu jenom o bod. Takže o pauze proběhne pár cenných rad a hurá do dalšího kola.

Já normálně kopala highkicky. Tohle kolo už je celkově lepší. V přestřelkách si to naboduji, a když jdu pryč, tak o ty body hned nepřijdu. Pár háků se mi povedlo fakt tvrdých. Blíží se konec druhého kola. Vždycky říkám, že muaythai ve mně pěstuje férovost atd., ale tohle je K-1. Tady jsou i moje morální hodnoty možná krapet oslabené.  Začínám dávat highkick a slyším gong, když mně se to tak nechce brzdit, tolik energie mi ten kop sežral. Si tam ten high ještě pustím, i když je to vteřinku po gongu.  A co se stalo v rohu o přestávce? Samozřejmě, že Jančušovi došla v rozprašovači voda. Expert. Poslední kolo.

Mám si to hlavně pohlídat. Nabodovat a odskočit. Normálně snad trochu plním vážně Peťovu taktiku, taky ho v zápase slyším. Ty přestřelky jsou sranda. Občas tam ty háky pouštím trochu na slepicu, ale mají razanci. Asi docela pohoda. Konec zápasu.

Výhra v semifinále je doma. Když lezu z ringu, Peťa mi říká, ať zkusím přes ty provazy přemet nebo přeskok. Říkám, lépe teď poslouchám v období zápasů. Beru to skokem.  Peťa to nečekal, trošku se lekl, a já se nezabila. Dopadla jsem krásně na obě nohy. Mohla jsem udělat i pukrle vlastně, tak příště. Za hodinku a něco mě čeká finále. Nikdy jsem nejela takhle krátce po sobě více zápasů, je to malá neznámá. Cítím se trošku unaveně. Ale nemá cenu nad tím dumat, se soupeřkou máme stejnou výchozí pozici. Co se týče zápasů na domácí scéně, tak je zde jediná osoba, se kterou mám takovou menší žabomyší válku. Klára Strnadová. V K-1 mě porazila a já ji zase v muaythai.

Takže trilogie. Před zápasem se trošku najím, piknik a sušené kiwi je suprová kombinace. Rozcvičku už dáváme kratší. Kupodivu jsem pořád dost v klidu. Nervíky nepracují tolik, jak jsem čekala. Výherce dostává strašně nádherný tričko. Obrovská motivace.

Po vtípkách před ringem nastupuji. Zase se cítím uvnitř příjemně. Začíná zápas. Jak já ten uhopsanej maratonskej styl nenávidím, kickboxerská škola prostě. Nemůžu zachytávat nohy a svazovat to do dlouhých klinčů, tohle není muaythai. V prvním kole jsem chytla parádní teep do obličeje. Cítila jsem její palec v oku, ale čočky zůstaly doma, hezky přilepené na rohovce.

Přijdu si jak Rocky Balboa, co nemůže ze začátku chytit to kuře na tréninku. Něco tam hezky trefím, ale je to málo. V klinči jsem napomínaná, ať nepoužívám na odtlačování loket. Konec kola. Vůbec nejsem unavená, protože vlastně celou dobu v ringu převážně běhám v gardu místo boxování. Nové rady, nová síla. Jdeme dál.

I další kolo má trošku podobný scénář. Snažím se si ji zavírat. Po roztrhnutí klinče rozhodčím, vždycky na začátku chytím teep, jak se znova chci rychle přiblížit. Prostě je nestihnu povolit a chytat nohu nemůžu. Moc chci jít dopředu. Z toho důvodu si možná nestihnu povolit. Konec kola. Klára má nabodováno dost, takticky to už moc nepůjde, nejde mi najít recept. Třetí kolo, volím jinou taktiku.

Kolo na bitku. Technicky to neurvu. Ale když se pustím po hlavě do přestřelek, začínají konečně bodíky lítat i na moji stranu. Třetí kolo mě baví hodně. Strašná sranda. Fakt se tam i něco hezky trefí. Nechávám tam všechno, ale bohužel vývoj zápasu už neotočím. Měla jsem takhle začít dřív. Je tady gong. Konec.

Moje ruka pro tento zápas zůstává dole. Prohry vždycky bolí, ale tahle zatím asi nejméně. Snažila jsem se zápas zvládnout takticky správně. Bohužel tam byly chybky a zaslouženě jsem prohrála. Konečně v zápase dokážu pomalu využívat věci z tréninku, a to je pro mě hlavní, vidím tam pokrok. Podpora na ten zápas byla úžasná. S chutí zpátky do přípravy a na zeď si můžu dát hezkou placku. Vícemistryně České republiky v k1 pro rok 2019. No, nezní to zas tak špatně. (úsměv)

Děkuji Petru Kuchaříkovi za parádní přípravu a vedení. Za podporu Gladork Gymu, Rudolfu Křížovi, KLUDI Armaturen CZ a obci Dobšice. Nejlepší společnost na zápase dělali Zuzana Moravcová, Michal Jančuška, Jakub Havelka a Petra Hýžová. Nejlepší fotky jsou od Bartákové Lenky z Czechfighters.

VIKI

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *