Vojta Čabala: Závodní běhání a divadelní vystoupení mají hodně společného

Ahoj Vojto, dnes (10. 5.) tě vidím jako herce na pódiu v divadle, minulý týden jsem ti fandil jako atletovi v čele závodního pole běžeckého závodu o Pohár starosty Znojma… Proto jsem nyní po představení za tebou přišel do zákulisí divadla a ptám se tě – jak se nyní po svém divadelním vystoupení cítíš? Dá se totiž říci, že během představení – Kabaret U Dobré pohody – jsi nezahálel a byl jsi pořád v akci!



Cítím se fantasticky i díky publiku, které nám na závěr tleskalo ve stoje, a to je velice krásné ocenění našeho snažení… (úsměv) Bylo to super, diváci i my jsme si to užívali, a proto se cítím nyní přímo fantasticky… (úsměv)

Slyšel jsem, že dnešní představení bylo dlouho dopředu beznadějně vyprodané…

To je velikánská  paráda… Já mám hlavně radost, že i dnes lidé vůbec do divadla jdou… Dnes je velice uspěchaná doba…

Jak dlouho jste vlastně to vaše dnešní megapředstavení nacvičovali? Co jsi ty od něj očekával a jak se ti to splnilo?

Připravovali jsme se velice dlouho, snad kolem roku… Nevím přesně. Bylo to hodně složité zkoušení, neboť nás hraje velice mnoho. Musím se přiznat, že jsem byl ze začátku trošičku skeptický. Nečekal jsem, že představení bude mít takový úspěch a vynikající ohlasy, jaké Kabaret má. Jak už jsem mluvil o zkoušení, tak se představení nepřipravovalo skoro nikdy naráz, zkoušeli jsme po částech… Přesto jsme to zvládli, a sám jsem byl překvapený, jak na naše představení diváci pozitivně reagují…

Takže Kabaret U Dobré pohody překonal tvé očekávání?

Ano, hodně.

Máš nějaké konkrétní zpětné vazby na Kabaret, třeba o tobě jsem slyšel pět samou chválu, jak jsi všechny ty role přirozeně zvládl…

To musí říci samotní diváci, sám sebe nechci hodnotit. Pro mě je nejdůležitější, aby se naše divadlo líbilo lidem. A to je to, co mi dodává motivaci i energii hrát…

Kromě Kabaretu hraješ v Divadelním studiu Martiny Výhodové ještě v dalších divadelních představeních?

Hrajeme Nebe na zemi, Baladu z hadrů, Těžkou Barboru. Krásnou roli mám v představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Zde hraji roli Zlatovlásky. (úsměv) Rolí a představení je tedy dost a dost…

Nyní bych přešel k tvé běžecké roli, k tvému běžeckému představení… Jak dlouho už vlastně závodně běháš?

Závodně? Přes deset let určitě.

Poslední dobou se ti v běhání docela dobře daří. Nedávno jsi byl druhý na půlmaratónu ve Vídni, předtím jsi skončil velice dobře na stejné trati v Bratislavě… Před týdnem jsem tě viděl dominovat i na běžeckých závodech ve Znojmě… Jak to děláš? Příprava na vytrvalostní závody asi musí být silná řehole, jak to řešíš? Běháš pro radost?

Já si nemyslím, že intenzivní běžecká příprava se dá dělat s pocitem přílišné radosti… (úsměv) Už to, že když je venku silný vítr a třeba i někdy déšť a já bych měl jít běhat… To chce hodně odhodlání… Ale potom, když už se rozběhnu, tak je to OK… Někomu to může přijít i zvláštní, ale já si tím během někdy i odpočnu, samozřejmě když zrovna neběháme nějaké těžké intervalové tréninky… Pocházím z Lukova, takže když vyběhnu do okolí, tak cítím kolem sebe mnoho energie… I snad i díky tomu dokážu stíhat divadlo, běh, podnikání…

Podnikáš?

Jednak máme v Lukově Hospodu u Čabalů, kde děláme oslavy, svatby, denní provoz… A potom můžu také vystupovat jako kejklíř – bavím děti… Jsem optimistický a veselý člověk a práce nejen s dětmi mě moc baví…

Ještě se vrátím k běhu. Čím to je, že máš nyní tak dobrou formu? (Aby vydržela, zaklepávám to do prken, jež znamenají svět…)

Sám jsem z letošní sezony překvapený. Pravda ale je, že jsem se hodně připravoval. Běhal jsem přes 100 km za týden celou zimu… Někdy i hodně intenzivně – třeba 10 x kilometrový kopec na Hradiště…  Ale nevěděl jsem, co „z toho bude“… Zatím se daří, ale ke každému závodu se snažím přistupovat s respektem…

A celý maraton jsi už někdy běžel?

Maraton jsem absolvoval jednou. Sice pod tři hodiny, ale bylo to katastrofální. Přehnal jsem začátek a potom z toho nebyly příjemné pocity… Také to zaklepu zde do prken, jež znamenají svět – příští rok bych chtěl opět vyzkoušet celý maraton…

Je velký rozdíl mezi půlmaratónem a celým – dvaačtyřicetikilometrovým?

Je – maratón není dvakrát půlmaratón… Je to hodně o vůli – hlavně po třicátém či pětatřicátém kilometru… Sám jsem si to vyzkoušel. Ke konci mého prvního maratonu jsem nevěděl, kde je pravá, levá, kde je nahoře, dole… Nohy jsem tahal jak z medu…

A co na závěr našeho divadelního vyprávění? Nepokusil by ses srovnat dnešní divadelní kabaretní maratón s tím běžeckým?

(úsměv) Já si myslím, že závodní běhání a divadelní vystoupení mají hodně společného… Před startem je člověk nervozní, ale je potřeba, aby to byla zdravá nervozita… A před začátkem divadelního představení má člověk také trému, ale také je potřeba, aby byla přiměřená… Když pak člověk vyjde na jeviště, tak tréma trošičku opadne a snažím se hrát co nejlíp… Stejně tak, když začně běžecký závod, tak jde vše stranou a musím běžet co nejlépe… Když pak skončí představení či závod, a vše se třeba povede, tak jak má, tak jsou to znovu stejné krásné pocity… Po běhu jsem unaven fyzicky, po divadle psychicky… Tak se to nějak kompenzuje…

Vojto, díky za tvůj čas a sám nevím, kde tě příště opět uvidím – v divadle či při běhu? Ať se ti daří!

(úsměv) Děkuju!

Libor Duchoň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *