Legenda domácího amerického fotbalu Jan Dundáček hraje za Znojmo Knights!

Týmu znojemských amerických fotbalistů se podařil naprosto nevídaný kousek. Letošní sezonu si dres znojemských rytířů oblékne legenda amerického fotbalu u nás v České republice Jan Dundáček. Pro fanouška nebo znalce tohoto sportu naprostá senzace, pro čtenáře regionálního týdeníku Znojemsko hlavně nutnost jeho osobnost přiblížit víc.


 


Jene, jak by ses představil?
„Jsem veskrze skromný kluk, co celkem nerad o sobě mluví, co se nerad nějak honoruje a vychloubá. Ale jinak dlouhou dobu hraju americký fotbal, zhruba dvacet let, a od té doby, co je anketa Hráč roku amerického fotbalu, která má za sebou už asi devátý ročník, tak jsem ji 7x vyhrál a 2x ne, protože to bylo, když jsem byl zraněný. Jsem také bývalý dlouholetý quarterback České reprezentace, který ale ukončil kariéru. Ano, ukončil jsem svoje angažmá v národní reprezentaci. Dlouho jsem byl na stejném postu rozehrávače a také na křídlech útoku jako receiver v týmu Prague Black Panthers. To je asi tak ve zkratce vše.“

Dvacet let hraješ americký fotbal? To jsi začal kdy? Ještě v mateřské školce?
„Je to necelých dvacet let, přesně 17. Začal jsem ve svých 16 letech, takže už nejsem nejmladší. Je mi něco kolem třiceti, vlastně lehce přes. Prozradím přesně – Kristova léta.“

Máš i nějaký zkušenosti s americkým fotbalem přímo z Ameriky?
„Z Ameriky úplně ne, protože v Americe jsem nebyl, ale byl jsem v programu American Europe, což je nebo byla americká pobočka té velké slavné NFL. Tam jsem byl i s Josefem Fuksou a ještě dalšíma hráčema na něčem jako testovacích trénincích, kempech a soustředěních. Odtud si pak vybírali hráče do Americky, ale bohužel ten program potom zastavili a dál to nepokračovalo.“

Tak do Ameriky ses nakonec nedostal, stal ses se ale členem týmu národní reprezentace České republiky a nakonec jsi sportovní kariéru pověsil na hřebík. Rozumím tomu správně?
„Já jsem si původně myslel, že jsem pověsil na hřebík celou svou sportovní kariéru amerického fotbalisty, a najednou místo toho hřebíku za mnou přišli kluci tady ze Znojma, včetně Josefa Fuksy, s kterým jsem začínal hrát už v Prague Lions, a umluvili mě. Ale do reprezentace se zatím zpátky nezapojuju a tady ve Znojmě jsme se spolu dohodli jen na tuhle sezonu.“

Opravdu jen na tuhle? Co když vyhrajme i díky tobě stříbrnou mísu a postoupíme dál? Co pak?
„To se uvidí. Nevěštím z křišťálové koule. Zatím jsme domluveni, že hraju tuhle sezonu, a jak to bude dál, se ještě uvidí.“

Hraješ s číslem 12. Proč? Má to nějaký skrytý význam?
„Já na čisla nejsem úplně fixovaný. Ve své dosavadní sportovní kariéře jsem je změnil asi tak pětkrát, a bylo to tím, že jsem přecházel z pozice na pozici. Poslední roky jsem hrál s číslem 11, který tady ale má Tomáš Volf, a já jsem mu jej nechtěl brát, protože jako nový podporuju staré číslo na dresu, tak hned vedle č. 12 bylo volné. Ale americký fotbal a sport jako takový není o čísle na dresu, ale o tom, co v něm člověk předvádí, jak hraje na trávě, a ne, jak je to číslo hezký.“

Úvodní domácí zápas proti Orlům z Panonie jsme vyhráli, sice těsně, ale vyhráli. Jak bys zhodnotil i svou premiéru před domácím publikem?
„Mohlo to být výrazně lepší. Pořád je znát nervozita, i ta nejistota ze sehrávání se. Americký fotbal je hodně fyzický sport, ale je to taky hodně o hlavě a o sehrání se se spoluhráči a tam máme rozhodně co zlepšovat, protože tam to nebylo moc přesvědčivý a to ani z mý strany ani od mých spoluhráčů z útoku. Naštěstí nás podržela výborná obrana a ta tenhle zápas vyhrála.“

A poslední otázkou se chci vrátit k tvému hostování u Znojmo Knights. Znamená to, že se stěhuješ k nám na jih Moravy do našeho krásného města?
„Znamená to, že mám ženu a dvě děti v Praze, takže stěhování se nekoná!“

Na závěr, prosím pozvi naše čtěnáře na další domácí zápas, který se hraje zhruba za čtrnáct dní.
„Rozhodně se přijďte podívat na naše domácí zápasy, protože dáváme dohromady výbornou show a hrajeme fotbal velmi koukatelnej. Taky si myslím, že tím, že se Znojmo Knights propracovali do vyšší ligy, kde vítězství už nebude ažzas tak úplně zadarmo a kde budou vyrovnané bitvy, budou to divácky velice vyrovnané zápasy. My uděláme všechno proto, abychom ty domácí zápasy vyhráli a uhráli co nejvíc bodů i venku, a budeme rádi za každou podporu našich diváků.“

Děkuji za rozhovor.

Daniel Rubeš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *