Šéftrenér mládeže Dvořák: O odchodech talentů, jejich zpoplatnění či vlivu rodičů

Ve druhé polovině ledna se Václav Dvořák dočkal velké pocty. Jeden z nejlepších hráčů znojemského fotbalu se oficiálně stal sportovním ředitelem mládeže klubu, do kterého poprvé nakoukl již před třiatřiceti lety. Z pozice šikovného fotbalisty to postupně dotáhl až na jednu z nejrespektovanějších osob místní kopané. Jmenování do nové funkce se tak stalo ideální příležitostí, aby nám poskytl rozhovor.



Pane Dvořáku, odkud berete různé posily pro mládežnické kategorie?

S Liborem Paličkou jsme řady roků vedli okresní výběry. Již v nich jsme měli přehled o tom, kdo se nám tady z kvalitnějších a talentovanějších kluků tzv. motá. Několik let je výhradně bereme z naší líhně, snažíme se je navést do přípravek. Hlavním trenérem v této kategorii je Libor Palička. Ten se pokouší tvořit tým trenérů, kteří se vzdělávají a mají chuť se vzdělávat. Na jednu stranu beru zájem rodičů a jejich investování času, na druhou je tu skutečnost, co trenér může dát klukům v mladší přípravce. První zlatý věk učení ve fotbale je šest až deset roků. Co se nenaučí tam, tak těžko dožene v šestnácti. Ať už se jedná o pohybové dovednosti, sportovní vnímání, nebo motivaci. Jak se to zanedbá, obtížněji se pak do něj natlouká. Další důležitý věk je deset až dvanáct let, kdy nabývá na kvalitě herních dovedností.

Kolik trenérů mládeže máte vůbec pod sebou?

Každá kategorie od U12 do U19 má dva trenéry. A to vždy hlavního trenéra a jeho asistenta.

Přitom výběr „U-18“ byl zřízený docela nedávno…

Tato kategorie u nás celá léta fungovala. Čtyři pět let nazpět „U-18“ zrušili, tři roky jsme neměli povinnost ji mít. Před rokem opět nastala povinnost U-18 vytvořit.

Podle vašeho názoru, jak velkými hráčskými talenty v současné době disponuje naše U-18, potažmo U-19?

V každé kategorii máme hráče, kteří nám někam odešli. Byly to například ročníky 2002 a to počínaje Jirkou Vašinou. Zůstali nám však zde velmi talentovaní hráči jako např. Jiří Kocanda, Milan Stix, Petr Škuta, či Kuba Dvořáček. Velké odlivy nastaly u ročníku 2003, hráči odešli do TOP klubů.

Jak jsem už na prvním zasedání s trenéry U-16 – U-19 trenérům říkal, tak si uděláme jakési portfolio talentovaných hráčů okresu Znojmo 2000-2003. Následně je budeme pečlivě sledovat a případně přivedeme do příslušných kategorií našeho klubu. Musím říci, že kluci mají v okresních klubech tréninky na úrovni.

Ke všemu existuje tzv. Program létajících trenérů. V každém kraji je skupina pěti trenérů, kteří jezdí dělat názorné tréninkové jednotky. Přijde se tam podívat nějakých pětadvacet trenérů a následně probíhá hodinu a půl dlouhá diskuze. Ve znojemském okrese jsme už např. navštívili Jevišovice, Blížkovice, FK Znojmo, 1.SC Znojmo. Je to dobrý projekt. U nás na jižní Moravě, kde je hlavní trenér Standa Schwarz, to funguje výborně.

Můžete za hodinu a půl vypozorovat, zda má nějaký hráč takový talent, že byste ho přivedli do Znojma?

Ano, vypozorujeme. Tréninky ale výhradně slouží pro trenéry a jak také můžou trénovat. Nejedeme tam s patentem na rozum. Rovnou říkáme, že jim jdeme dát návod, jak by se také mohli prezentovat a potenciálně rozšířit nějaký obzor.

Malí kluci potřebují prostor a vnímání. V této kategorii jsou tři stupně vedení. Musí se umět rozhodnout samostatně, rychle a až poté správně. Sedmiletý kluk má právo chybovat. Když udělá chybu, tak si ho k sobě zavoláme a ptáme se ho, zda ví o tom, že to mohl vyřešit jinak. Pokud řekne: „Ano, viděl jsem tam svého spoluhráče, ale chtěl jsem si zkusit kličku,“ tak skutečnost, že klička se mu nepovedla, je přesně jeho právo chybovat. Všem trenérům tedy říkáme, ať nechají hráče rozhodnout samostatně.

Trenéři mají na své hráče určité požadavky. Jaký vidíte vliv rodičů na vývoj hráčů?

Rodiče a rodina jsou určujícím článkem, kam se dítě bude charakterově posouvat. Jestliže třikrát v týdnu přijde na devadesátiminutový trénink, tak ho určitým způsobem dokážeme zaujmout. Chodí sem šťastné, a ještě šťastnější by mělo odcházet. Rodič může být jednak velký pomocník, ale může se také stát, že svým přístupem nemusí hráči dvakrát pomoci. Pokud dodržuje tzv. Desatero pro rodiče a fanoušky, tak budeme jenom rádi. Nemůžeme jim mít za zlé, jestli to vidí jinýma očima. Není moc případů, se kterými bychom měli nějaké problémy. Objevují se rodiče, kterým se nelíbí, že kluk nehraje, ale to je běžné.

Dokončení příští týden

1. SC Znojmo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *