Karel Chmelíř: Dva a půl krát jsem oběhl zeměkouli

Ahoj Karle, jsem rád, že tě vidím…

Libore, já také…

Rád bych si s tebou povyprávěl o tvém sportovním životě. Myslím si, že bude o čem, a jistě nestihneme ani deset procent toho, o čem by se mluvit dalo…

Začal bych otázkou – co ty, a lyžování?



Ve 40 letech jsem jel jako trenér s atletickým TSM (Tréninkovým střediskem mládeže) do Krkonoš. Musel jsem si zakoupit lyže – běžky (dřevěné Diamantky). Vůbec nic jsem nevěděl o mazání lyží a byl jsem zaškolen na Luční boudě kamarády Pavlem Trnkou, Karlem Neuwirthem a Pavlem Lampartem. Vysvětlili mi, jak se mažou lyže. Potom mi v mé nepřítomnosti namazali celé lyže odrazovým voskem… Všiml jsem si toho, vrátil jsem se, lyže jsem si umyl a namazal si je celé znovu – už správně. Načež jsem vyjel na svou první jízdu. Neměl jsem stabilitu a padal jsem. Byl jsem pro legraci všem okolo… Popravdě řečeno jsem na těch běžkách utíkal, o technice se nedalo hovořit. Protože jsem měl naběháno na suchu, tak jsem se naštval a nejlepšího mladíka jsem ze čtyř kol o kolo porazil… Pak mě to běžkování tak chytlo, že jsem začal na lyžích více běhat a už za tři měsíce v lednu 1983 jsem absolvoval první Jizerskou padesátku…

A co si o ní pamatuješ?

To je na román – úsměv. Protože jsem o trati vůbec nic nevěděl, tak mě poučil Ladislav Svoboda (Znojmák, nyní Pražák), že se startuje na louce a po dvou kilometrech se běží do lesa do koridoru – šířka 4 – 5 metrů, kde bylo velké nebezpečí zlámání lyží, hůlek… Každý měl na ty dva úvodní kilometry sílu…

Jak jsi dopadl na své první Jizerské padesátce?

Trať jsem absolvoval v čase 4:32,27 a tím jsem si vybojoval pro další ročník třetí startovací vlnu, kde bylo 3,500 startujících.

Kolik jsi od té doby těch Jizerských padesátek absolvoval?

Celkem jich bylo devět, chtěl jsem jít ještě jednu, ale tehdy nebyl sníh. Posledních pět ročníků jsem jezdil z první řady a zajel jsem nejlepší čas 3:08. Celkově jsem byl 373. z počtu 7152 doběhnuvších…

Jaký je to pocit závodně absolvovat na běžkách 50 km? Je to projížďka růžovým sadem?

Ne. Musíš mít minimálně tři věci – fyzičku, kvalitní a kvalitně namazané lyže a samozřejmě techniku. Také jsem měl štěstí na výborného místního servismana – Vratislava Zajíčka.

Zážitek z trati Jizerské padesátky?

Prakticky do 30 kilometrů byly dvě nebo tři stopy, tím chci říci, že všichni relativně mohli. Poté se ukázalo, jak kdo na tom celkově je, a už začaly být obrovské rozdíly mezi závodníky. Tam vlastně začal skutečný závod…

Nedá mi to a musím trošku odbočit – neodbočit. Není to podobné jako při klasickém běžeckém maratonu na 42 195 metrů?

Není. Protože na suchu je to jiný – běhá se většinou po rovině a tréninkem můžeš hodně ovlivnit a řídit. Kdežto na lyžích je trať členitá – kopce a sjezdy – kolísá tepová frekvence a je trošku problém nasadit to správné tempo, to správné zatížení aby se člověk nezatavil…

Poslední otázka k Jizerské padesátce – díky čemu ses do této akce „zamiloval“?

Nikdy jsem tam nejezdil sám, ale s partou Znojmáků (Bernard, Klouda, Kříž, Šoba, Hubatka, Neuwirth, Trnka, Matola, Široký, Horák, Šenkapoul, Šrůtka, Žlab, Plhoň, Havlík, Hodák, Skoumal, Špaček… a jedna žena Lucie Šebelová) – stejných nadšenců – takže byla správná atmosféra a nálada.

Byl jsi jen Jizerské padesátce?

Ne. Dále jsem absolvoval Krkonošskou sedmdesátku desetičlenných družstev 20. 2. 1983. Cílem sportovců ze Znojma bylo dojet do cíle přes kontroly. Nikdo nesměl vzdát. To jsme absolvovali dvakrát. Celkem bylo 500 týmů – skončili jsme 230. časem 6:58.

Měl jsem tu čest se zúčastnit VasaLoppetu ve Švédsku v roce 1987. Trať měřila 90 km. Bylo tam 10 500 závodníků. Celkově jsem byl 587. s časem 5:45.  Dále jsem se zúčastňoval velice rád Šumavského maratonu.

Kolikrát jsi ho absolvoval?

Osmnáctkrát. Jede se 42 kilometrů a nejlépe jsem skončil v mé kategorii na sedmém místě. Také jsem jel trať 20 km bruslením a byl jsem na bedně.

To je vše? (úsměv)

Velice rád jsem se zúčastňoval Běžce Vysočiny – asi sedm sezon. Většinou šlo o šest závodů za sezonu. V roce 2006, 2007, 2008, 2010 jsem celkově vyhrál ve své kategorii…

Karle, musím ti blahopřát a vyjádřit respekt. Je vidět, že jsi soutěživý a společenský typ a že dokážeš sportu hodně dát… A také vím, protože tě sleduji, že i v současné době se dokážeš běžkama „opájet“, že neustále někam jezdíš za sněhem…

Většinou jezdíme s kamarádem Josefem Bobkem do Rakouska (Karlstift). Samozřejmě jezdím na moji milovanou Šumavu – už 40 let… V současné době začínám jezdit na kole a připravuji se na akci, kterou pořádá Josef Zimovčák na vysokém kole, a jmenuje se to Na kole dětem. Start bude v Aši 29. května a cíl bude ve Znojmě 8. června. Bude to 10 etap. Celkem 1291 km… Každý se může kdekoliv přidat…

Chceš ještě k „běžkám něco sdělit“?

Běžky jsou nejvalitnější relax na krásném vzduchu, kde zapojuješ celou horní i dolní polovinu těla…

Tak jsme se pořádně rozjeli a určitě by bylo škoda, kdybychom nyní přestali… Takže se ptám dále… Asi bych se mohl ptát na mnoho sportů a jistě budu mít zájem, tě znovu po určité době vyzpovídat. Komunikuje se mi s tebou velice dobře, i ta buchta od tebe byla vynikající… Dnes ale bych zůstal už jen u běhu – klasického. Určitě toho máš naběháno mnoho, a jak tě znám, máš o tom dokonalý přehled…

Úsměv – dva a půlkrát jsem oběhl zeměkouli, dle mého tréninkového deníku, pokud má zeměkoule 42 000 kilometrů obvod…

Co tě motivovalo být takhle pořád v pohybu?

Smích. Co ti na to mám říci? Kamarádi, svěřenci, rád jsem jim pomáhal v těch sportech, které jsem dělal sám – kolo, běžky, triatlon, duatlon…

Karle, děkuji za tvé vyprávění. Přeji ti ještě mnoho kilometrů…

Také, Libore, děkuji.

Libor Duchoň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *