Karel Virgl trénuje znojemské florbalové juniory

Náš domácí znojemský florbal, to není jenom ten hlavní velký A tým, ale také celá řada dalších oddílů, mezi kterými nechybí ani junioři. Hlavním trenérem juniorů je Karel Virgl. Někteří z fanoušků však zaznamenali, že Karel Virgl byl také na několik zápasů v letošní právě probíhající Superlize na postu hlavního trenéra A týmu.


Karel Virgl

Karle, přibliž prosím čtenářům, jak ses ocitl na lavičce znojemského A-týmu?

Těsně před reprezentační pauzou mě oslovilo vedení klubu s nabídkou trénování A týmu. Důvodem byly špatné výsledky a pokus o restart mužstva.

Ještě v minulém ročníku jsi v áčku aktivně působil, bylo pro tebe těžké najednou své spoluhráče a kamarády vést z pozice trenéra?

Tím, že jsem ještě donedávna působil v týmu jako hráč, jsem měl detailní přehled o výkonosti jednotlivých hráčů. Nemuseli jsme se tedy s klukama nějak detailně poznávat a věděli jsme, co od sebe můžeme očekávat. Vnímám to tedy jako výhodu.

Když se ohlédneš za svým dvouměsíčním působením, jaké je tvoje hodnocení?

Hodnocení má několik rovin. Když vezmu rovinu výsledků, tak je to jednoznačně zklamání. Není se za co schovávat. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že vyhrajeme pouze jeden zápas, tak bych mu nevěřil. Předpoklady k tomu, aby bylo naše mužstvo úspěšné, totiž má! Realita byla ovšem krutá. V některých zápasech jsme byli vyloženě tragičtí a výkony byly nekompatibilní s úrovní extraligy. A těch důvodů, proč tomu tak bylo, je zase více. Od zdravotních problémů hráčů, slabé tréninkové morálky až po individuální zodpovědnost hráčů na hřišti. Určitě by bylo nefér, ale všechno házet na kluky. I já jsem určité věci měl řešit jinak, a teď s odstupem času bych nějaké věci řešil jinak, ale po bitvě? A když vezmu rovinu moji osobní, tak už každý trénink byl pro mne škola. Tvorba tréninkové jednotky musí totiž být uzpůsobená potřebám extraligového týmu. Jak skladbou cvičení, tak i předávání taktických pokynů hráčům, ve kterých jsem se snažil neustále zdokonalovat. Po této stránce mi tato zkušenost přinesla spousty poznatků a sebepoznání.

Trenérsky ovšem patříš k znojemskému týmu florbalových juniorů. Jaké jsou rozdíly mezi těmito kategoriemi, dá se to nějak objektivně hodnotit?

Hodnotit se to moc nedá. Práce s juniory ve druhé juniorské lize a práce s muži v extralize nese v sobě spousty rozdílů. Jak od přístupu k tréninku, vnímání florbalu nebo obětování se mu, je na úplně jiné úrovni. Co je tak stejné, že se hraje na góly. (zářivý úsměv)

A jak si znojemští florbaloví junioři pod tvým vedením v současnosti vedou?

Momentálně se držíme na první příčce s desetibodovým náskokem, což je na jednu stranu krásný výsledek, ale v této kategorii nám jde především o to, abychom co nejvíce hráčů vychovali pro náš A tým.

Vidíš ve svém juniorském celku nějaký jasný talent, co bude brzy v A-týmu?

Talenty v našich juniorských, potažmo dorosteneckých týmech vidím. Cesta do A týmu je otevřená pouze těm, kteří chtějí na sobě neustále pracovat a podřizuji svému vývoji i své další zájmy. Talent stačí pouze do určitého věku; pak když se láme chleba, ti talentovaní někdy odpadnou a prosazují se spíše ti, co byli zvyklí si svoji roli vybojovat. Pokud bych měl být konkrétní, tak David Dvořák nebo Petr Mašek mohou být za pár let nové idoly znojemského florbalu. Záleží už, ale pouze na nich, jak se k dané příležitosti postaví.

Kdo tě k florbalu vůbec přivedl a kdy to bylo?

Jé, to už je pěkně fousatý příběh. Jako neúspěšný hokejista jsem dostal v roce 2001 laso od mého kamaráda Davida Mahra, abych to zkusil opět s hokejkou, ale tentokrát v hale. Florbal mě chytl a zůstal jsem mu věrný až doteď.

Jaké jsou tvé florbalové plány pro nadcházející léta?

Určitě se chci dále podílet na dění ve znojemském florbale. Do jaké míry, to se teprve uvidí. Nerad bych však předjímal, jak se bude vše vyvíjet. Obecně ale platí, že pokud se florbalu nebudou věnovat bývalí hráči i po konci kariéry, těžko se tento sport bude posouvat.

Jaký byl tvůj dosavadní největší úspěch ve florbale?

Týmově určitě všechny postupy a to od páté ligy až po extraligu. Osobně si ale dost vážím toho, že jsem byl u zpopularizování florbalu ve Znojmě. Začínali jsme v tělocvičně a dotáhli to až do největších hal v republice. Hrát před sedmi stovkami lidí ve vyprodané znojemské sportovní hale je něco, na co nezapomenu.

A máš nějaký vysněný trenérský vrchol?

Vrchol bych ani neřekl, ale pokud se mi podaří vychovat co nejvíce hráčů pro nejvyšší ligy u nás, budu spokojen.

Co bys ty jako dlouholetý hráč na té nejvyšší úrovni poradil mladým začínajícím florbalistům a florbalistkám?

Hrajte a dávejte tomu všechno, co můžete, protože jednou budete chtít, a už nebudete moci.

Karle, děkuji ti za rozhovor a za všechny čtenáře regionálního týdeníku Znojemsko i za všechny fanynky a příznivce florbalu ti přeji, aby junioři pod tvým vedením výkonnostně šli jen vzhůru.02

Daniel Rubeš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *