Moravská slivovice zůstala v Libyjské poušti

Manželům Ivetě a Jaroslavu Líbalovi lze závidět. Jezdí po celém světě stavět technologie související s úpravou vody a zároveň poznávají cizí krajiny. Cestování je totiž jejich vášní. Letos přijali od svého kamaráda, znojemského cestovatele Bronislava Mikuláška, nabídku přednášet o Libyi v rámci lednového cestovatelského festivalu Cesty světem.



„Mohl bych vyprávět o zdejších lidech, jídlu, o nejsladších datlích na světě, které tu rostou, o táborácích“, které si zdejší pastevci dělají na byzantských mozaikách, a o povalených antických hlavicích, co slouží jako lavičky, ale všechna slova jsou málo, jedinečné kouzlo Libye nepřiblíží,“ vyznal se Jaroslav Líbal. O budoucnost této země se však bojí, protože mizí její zásoby spodní vody. Vyčerpává se kvůli nehospodárnému využívání. „Člověk si při cestování uvědomí, jak jsme k přírodě nepokorní. Měli bychom si uvědomit, kde je naše místo,“ říká Jaroslav Líbal.

Libye, posetá starobylými památkami a oázami, je zemí kontrastů. Až donedávna její obyvatelé měli k dispozici základní potraviny zdarma. Alkohol zde ale neseženete ani za peníze, jeho konzumace se trestá přísným vězením.

Manželé Líbalovi se ale takových podmínek nezalekli a zorganizovali v roce 2008 více jak tisícikilometrovou cestu přes zdejší poušť společně s partou spolupracovníků. Tvořili ji většinou otrlí chlapi, zvyklí manuálně pracovat a život si občas zpříjemňovat aspoň orosenou dvanáctkou. Povinnou abstinenci proto rozhodně nepřijímali s nadšením.

Jednou ráno při snídani během cesty prožili neuvěřitelné setkání. Ve zvířeném prachu pouště se objevilo terénní auto s českou SPZ a vyskákalo z něj několik krajanů, též cestovatelů.

Jaroslav Líbal se s nimi dal do řeči. K jeho překvapení měli v kufru auta schovaný nezvyklý poklad – pravou moravskou slivovici umně maskovanou v pet lahvích od Dobré vody. Jednu mu dokonce darovali. Pan Jaroslav ji ale raději zakopal do písku. Neuměl si představit, co by s jeho půl roku abstinujícími kolegy takový nenadálý dárek udělal. A tak někde v Libyjské poušti zůstala schovaná moravská slivovice, a kdo ví, zda ji ještě někdo jednou objeví.

Alžběta Janíčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *