Toulky mezi náhrobními kameny – Karl Marx

Rozporuplný Karle Marxi;

Byv jednou z obětí komunistické výchovy, odpusťe mi, že jsem byl dlouhá léta zmítán ošklivou představou, že jste musel být velice divný pantáta, když jsme se o vás učili už na základní škole způsobem, který mne veskrze nudil. Ale tak jako všechno na tomto světě (a možná i na onom), ani vy jste patrně nebyl výhradně černým, anebo bílým, či snad dokonce pouze rudým.



 

Nemám představu, pane Marxi, jakým jste byl včera, a nemám tušení, jakým jste dnes. Vím však, jaký budete zítra. Mimo jakoukoliv pochybnost marxistická diskuze kolem vaší osoby neutichne.

Jakpak by taky utichla, když i po smrti vyzýváte všechny proletáře, aby se spojili.

Takovou výzvu hlásá vaše náhrobní deska, z čehož usuzuji, že si nedáte pokoj ani dnes.

Jak poznamenal kdosi moudrý, občas je varovně prozíravé nakouknout jak do vašeho Komunistického manifestu, tak kupříkladu do Hitlerova Mein Kampfu. Podívat se a nenechat se zblbnout vykladači toho či onoho, neboť ideologii si mohou osedlat i lidé rozumu mdlého.

Byl jste to údajně vy osobně, kdo po roce 1848 zveřejnil v deníku Neue Reinische Zeitung jeden ze svých přinejmenším velmi diskutabilních názorů: Třídy a rasy jsou příliš slabé na to, aby se přizpůsobily novým životním podmínkám. Musí zahynout v revolučním holokaustu.

Pamětliv Bonapartova výroku, že v politice není hloupost handicap, donutil jste mne, pane Marxi, nad názorem vaším i názorem francouzského vojevůdce přemýšlet.

Nejsem si tudíž docela jist tím, zda ideje marxismu zesnuly společně s vámi, poněvadž váš hrob zůstává nejnavštěvovanějším místem londýnského hřbitova Highgate.

Rovněž mnou zmítají pochybnosti nad tím, že soustava vašich názorů na svět, která vás proslavila – dvě stovky let od vašeho narození – opět budí pozornost. Dokonce v rodném Trevíru vám nedávno odhalil sochu šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, předseda vlády Velkovévodství lucemburského, politik a právník a nejdéle sloužící premiér v historii Evropské unie.

Kdosi chytřejší než já trefně poznamenal, že zůstává „nad slunce jasnější, že sociálně, politicky i ekonomicky skončil marxismus na smětišti dějin, kam s takovým gustem posílal všechny svoje konkurenty. Opustíme-li však poněkud umělý svět myšlenkových doktrín, zbývá příběh jednoho patologicky ambiciózního a hodnotově nezakotveného muže. Protože takoví lidé se rodí v každé době, má smysl si Marxův život, jenž začal 5. května 1818, připomínat.

Svou intelektuální převahu nad vrstevníky projevoval německý fillosof pánovitě i arogantně. Vůči autoritám byl nezřídka hrubý a drzý. Vyniknout chtěl při každé příležitosti a za každou cenu.“

Tolik citace.

Každopádně, vážený Karle Marxi, se vám vaše touha být premiantem splnila alespoň posmrtně, poněvadž správa londýnského hřbitova vás dodnes považuje za nejpřitažlivější pochovanou celebritu, která k místu svého posledního odpočinku přitahuje každoročně davy lidí.

Lze předpokládat, že tyto davy – tak jako ostatně vy sám – nejsou černé, nebo bílé, či snad rudé, nýbrž pestrobarevné.

Ostatně tak, jako nečernobílým bývá život sám.

Vlastimil Mrva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *