Palachův čin znamenal rezignaci ve chvíli, kdy k ní nebyl žádný důvod

Člověk je stálým ve své nestálosti a nestálým ve své stálosti. Jinak by nebyl člověkem, ale kamenným obeliskem.

Deset lidí uvažuje deseti způsoby a málokdy dojde k absolutní shodě. Bratry Mašíny počínaje přes atentát na Heydricha až po sebeupálení Jana Palacha. O tom všem budeme diskutovat, točit filmy, aniž bychom se dobrali jednoznačného závěru. Smiřme se s tím, že čin Jana Palacha zůstane navždy polemickým, ačkoliv následovníky měl, má a mít bude.


Posmrtná maska Jana Palacha, kterou v roce 1968 tajně sňal sochař Olbram Zoubek.
foto: Jiří Kruliš, zdroj: ČTK, www.ct24.ceskatelevize.cz

Zdeněk Adamec byl studentem z Humpolce, jenž se v devatenácti letech dne 6. března 2003 upálil na Václavském náměstí v Praze na protest proti konzumnímu způsobu života.

Roland Weißelberg se dne 31. října 2006 rozhodl, že proti šíření islámu ve světě je třeba něco konkrétního udělat – a polil se hořlavinou.

Norman Morrison se upálil na protest skutečnosti, že americká armáda použila ve Vietnamu napalm.

V letech 2009 až 2014 se rozhodlo tímto způsobem sejít ze světa víc jak 130 Tibeťanů. Nelíbila se jim čínská politika. Autožhářské protesty nejenže nezlepšily postoj čínské vlády vůči Tibetu, nýbrž naopak v oblastech, kde k upalování došlo, se životní podmínky tibetských obyvatel zhoršily.

Lékaři z hlediska psychologického klasifikují sebevraždu sebeupálením jako bolestivý čin, k němuž se odhodlávají lidé idealističtí s černobílým viděním světa. Proč s černobílým? Protože politickou situaci upálení sebe sama nijak neovlivní. Okupace Československa zůstala okupací po dalších dvacet let, přestože protestních živoucích pochodní bylo zaznamenáno víc. Svého času se uchylovali k podobným způsobem lidé demonstrující proti válce ve Vietnamu, aniž americká vláda svůj postoj jakkoli změnila.

Jan Zajíc se upálil kvůli okupaci Československa 25. února 1969. Jeho matka Marta Zajícová se psychicky zhroutila, o rok později byla vyhozena z práce, mladší Zajícově sestře studium na vysoké školy zakázali. Jaroslav Zajíc, starší bratr Jana Zajíce, řekl, že tato událost pro něj a jeho příbuzenstvo zůstane navždy otevřená… Matka a bratr Jana Palacha byli na psychiatrické klinice hospitalizováni rovněž.

Docent Jindřich Šrajer, kněz s dlouholetou pastorační praxí, vidí Palachův čin jako neuchopitelný, nestandardní, který se vymyká běžnému etickému hodnocení. Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, polemik a často i protichůdných hodnocení. Je odsuzován i glorifikován.

Komentátor Luboš Zálom se v internetovém periodiku Neviditelný pes vyjádřil pregnantněji: Jan Palach se nestal vzorem odporu vůči zlu, stal se symbolem sebeobětování. Ve skutečnosti jeho čin znamenal naprosto jednoznačnou rezignaci tam, kde k ní rozhodně nebyl žádný důvod – život v normalizačním Československu nebyl beznadějný, nebyl bez vyhlídek na lepší život, nepodobal se bezvýchodnému postavení vězně v koncentračním táboře, jehož sebevražda by byla posledním vzepětím hrdé svrchovanosti nad vlastním životem. Komunistickému režimu Palachova sebevražda prakticky neublížila. I kdyby se všichni odpůrci komunistické diktatury nebo sovětské okupace demonstrativně upálili, jaké škody by to rudým mocipánům přineslo? Samozřejmě prakticky žádné – jen by jim to ušetřilo starosti. Kdyby Jan Palach šel a zabil libovolného sovětského důstojníka, komunistického funkcionáře nebo jakéhokoliv kolaboranta a udavače, udělal by daleko lépe. Jenomže pak by se patrně nestal uctívanou modlou, ale terčem hlasitého odsudku.

Úctu Palachově památce však vzdal, papež Pavel VI., který ve svém poselství 26. ledna 1969 prohlásil: Není možné schvalovat tragickou formu tohoto svědectví, ale jeho hodnotu uchovejme, protože ukazuje na svrchovanost oběti sebe sama z lásky k druhým.

Jako kdyby jeho ústy promluvil Fjodor Michajlovič Dostojevskij, jenž byl přesvědčen, že příčinou každé sebevraždy bývá nešťastná láska. Někdy k ženě, avšak vždy k životu.

Jan Palach se evidentně ztotožnil s tím druhým. Obětoval se pro druhé jako Kristus, který pro lidi zemřel na kříži?

Nevím.

Ale!

Pokusme se Palachův čin alespoň chvíli nazírat z hlediska těch, které zde zanechal.

Vzpomenu-li ztrhaných osudů rodiny Zajícových či Palachových i jejich blízkých (aniž bych preferoval názor papežův či Zálomův), mám co dělat, abych vzdoroval citátu spisovatele Vladimira Nabokova: Sebevražda je tím nejhorším výrazem sobectví.

Vlastimil Mrva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *