Ivana Křístelová: Věřím, že i příští rok bude pro náš klub stejně úspěšný jako ten letošní, no a kdyby bylo o trochu lépe, vůbec bych se nezlobila…

Rok 2018 se pomalu chýlí ke konci a je na čase zhodnotit, jak si vedli znojemští gymnasté. Proto jsme se rozhodli vyzpovídat trenérku Klubu sportovní gymnastiky Ivanu Křístelovou.



Jaký byl rok 2018 pro Klub sportovní gymnastiky Znojmo?

„Byl“ je ještě hodně předčasné. Podzimní sezona vrcholí, a nás ještě čeká nejdůležitější závod – Mistrovství České republiky v hale Věry Čáslavské v Černošicích u Prahy, kde budeme soutěžit s ostatními kluby v družstvech II. ligy, pokud dostaneme svou šanci. Naše děvčata Nella Antonella Smejkal, Kristýna Procházková, Simona Molíková, Veronika Kubošná, Marie Černá i hostující Karolína Chmelová, která se o postup na M ČR utkala na Oblastních přeborech a vybojovala bronzové medaile, budou potřebovat ještě hodně štěstí. Přesto již dnes mohu konstatovat, že s tímto rokem mohu být opravdu nadmíru spokojená.

Doposud jsme absolvovali osmadvacet závodů, dva nás ještě čekají. Vystupovali jsme na několika akcích, např. na velmi úspěšné Louce plné dětí pořádané OS ČUS Znojmo, Diamantbraní znojemského SVČ, Dnu dětí v Moravském Krumlově, aj. V každoroční soutěži Sportovec okresu byli oceněni naši závodníci Červinka, Kovaljov i závodnice Veronika Kubošná, která stabilně podává velmi dobré výkony, a ani v letošní sezoně tomu nebylo jinak. Patnáctkrát si letos tato talentovaná gymnastka vychutnala pocit, jaký zažijete jen na stupních vítězů. Jeden z nich si Veronika užívala přímo na vrcholném závodě jarní sezony, tedy Mistrovství ČR jednotlivkyň, jehož jsme se letos zhostili i jako pořadatelé. Atmosféra nepopsatelná sama o sobě. Pro spoustu děvčat je Verunka velkým vzorem a nám nyní praská tělocvična ve švech. Všichni chtějí dělat gymnastiku a mě tento nebývalý zájem velmi těší, i když uspokojit všechny opravdu nemůžeme. Navíc bychom přece jen nechtěli snižovat nastavenou laťku. Být gymnastkou či gymnastou opravdu nemůže být každý. Jako např. náš odchovanec František Černý, který letos reprezentoval ČR i na ME v Glasgow a na MS v Doha. Jsem na něj velmi pyšná stejně jako na jeho mladší následovníky Milana Neshybu a Vítězslava Pospíšila, kteří mají za sebou rovněž několik mezinárodních startů.

TOP akcí roku, nebo snad spíše století bylo setkání bývalých gymnastů a gymnastek reprezentujících ČSR v Bratislavě – 100 let spolu s gymnastikou, kde jsem měla tu čest nejen pozdravit všechny účastníky olympiád, MS a ME, ale mimo jiné si i zatančit s olympijským vítězem a několikanásobným mistrem světa, dnes čestným prezidentem FIG Jurijem Titovem.

 

V čem mohl být rok 2018 lepší?

To je těžké. Vždy je co zlepšovat. Zvážit ale musíme i naše možnosti. Máme výborný trenérský tým, ale naše školní tělocvična praská ve švech. Máme velkou podporu Města Znojma, Jihomoravského kraje i Ministerstva mládeže a tělovýchovy, ale chybí nám specializovaná gymnastická hala s moderním vybavením, a především s molitanovou jámou pro nácvik těžších gym. prvků…

 

Kolikátý je to rok, kdy veškerý svůj volný čas věnuješ znojemským dětem, ale i ostatním dětem našeho okresu, aby se mohly vyvíjet jak po sportovní, tak po lidské stránce?

Letošní rok už uzavírám osmadvacátý ročník a pomalu již začínám plánovat oslavy našich krásných kulatin. Začátky vůbec nebyly snadné, ale nechybělo nadšení, elán. Pohled na holky metající hvězdy na trávníku mě nenechával klidnou, a tak se časem z kroužku pohybových her brzy zrodil nový klub, do kterého se dětí sjíždí nejen z města, ale i z obcí i třicet kilometrů vzdálených. Nejdále to k nám měl Milan Neshyba, kterého vozili rodiče až z Jemnice. To, že rodiče vozí děti i nadále, mě velmi těší, jen někteří občas zapomínají na to, že oni sami jsou pro své děti tím největším vzorem právě po té stránce lidské. Kde jinde než ve sportu, by se mělo hrát fair play, kde jinde než ve sportu by se měly děti naučit s úctou a pokorou vzhlížet k soupeři a uznávat toho lepšího a úspěšnějšího?

 

Co rok příští – 2019?

Máme teď velmi silný tým nejen nadšených gymnastek i gymnastů, ale především trenérů. Na Podzimním přeboru města Znojma nám závodilo na šedesát závodnic školního věku. Pro předškoláky a chlapce připravujeme závod samostatně, protože v tak velkém množství by to bylo v našem gymnastickém sále nemožné zorganizovat. Na Oblastních přeborech JM kraje v Brně nám startovalo dokonce pět družstev. Věřím, že i příští rok bude pro náš klub stejně úspěšný jako ten letošní, no a kdyby bylo o trochu lépe, vůbec bych se nezlobila. Ale jak se říká, bez práce nejsou koláče. A v gymnastice to platí dvojnásob.

 

Musím se ještě speciálně vrátit k letošnímu mistrovství republiky, jehož organizace se KSG Znojmo zhostil na jedničku. Jaké jsou po několika měsících ohlasy? Jak dlouho vlastně trvaly přípravy na toto M ČR a co vše bylo potřeba zařídit, vyřídit …. Kdo si zaslouží nejvíce poděkovat?

Ohlasy? Úžasné! I po půl roce mě na různých setkáních či některém ze závodů leckdo zastaví a poděkuje, že vše bylo velmi dobře zorganizované a že se mu u nás ve Znojmě opravdu moc a moc líbilo. Někteří tu dokonce byli vůbec poprvé a chystají se sem na více dní se svými rodinnými příslušníky. Mě to příjemně hřeje, protože Znojmo miluji a Mistrovství jsem brala jako svou srdeční záležitost i jako vrchol své dosavadní ne právě snadné práce. Jako takovou třešnička na dortu, který si zaslouží všichni, kteří se podíleli nejen na přípravách M ČR, ale i na přípravě našich závodnic vůbec. Organizace byla opravdu velmi náročná, ale jak jsem již řekla, mám kolem sebe spoustu úžasných lidí, na které se mohu spolehnout a s nimiž jsem se nebála do tak významné akce jít.

 

Jaké jsou v současné době gymnastické trendy?

Gymnastika je snad nejnáročnějším sportem vůbec. O trendech se asi moc mluvit nedá. Jen o dokonalosti provedení, technice. Vše více než cokoli jiného závisí na vůli, přístupu, pokoře. Mnoho lidí se dnes chlubí tím či oním, ale v gymnastice je každý úspěch vykoupen spoustou hodin tvrdé práce samotného gymnasty či gymnastky, kvalitního týmu trenérů, spoluprácí rodičů, technickým zázemím. Nic se nesmí ošidit, nic se nesmí podcenit. Jinak se vám vše vrátí jako bumerang. Kdo si myslí, že bude sbírat medaile, jen co strčí nos do tělocvičny, moc a moc se mýlí. Vše vypadá snadně, když se to umí, ale je naivní považovat se za gymnastu, sotva se naučím kotrmelec.

 

A tvé přání závěrem?

Aby se lidem vrátila úcta a pokora. Aby zapomněli na zášť a závist a aby sport byl zase jen a jen o sportu. Abychom opět uměli upřímně a srdečně přát tomu lepšímu ten kousek štěstí, které se na něj alespoň na okamžik usměje. Abychom byli vděční za každou chvíli, kdy se můžeme od někoho něco naučit a kdy můžeme společně dělat to, co nás prostě baví.

Děkuji za rozhovor.

Libor Duchoň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *