Trenér Orlů Miroslav Fryčer: Díky Lassilovi se mužstvo uklidnilo
Minulý týden ve středu mě přijal ve svém bydlišti trenér Orlů Miroslav Fryčer. Kouči s devítiletou hráčskou kariérou v NHL jsem položil řadu otázek. Již od předešlého rozhovoru si s Mirkem tykáme. Kromě toho, že jsme vrstevníky, jsme si sedli i lidsky. Proto se náš rozhovor nesl na vlně kamarádského povídání, místy prošpikovaný humorem.
Řekl bych, že jsem strávil pěkný podvečer ve společnosti příjemných lidí – Mirka Fryčera a jeho ženy Lenky…
Miro, co bys řekl ke včerejšímu utkání s Villachem? (úterý 13.11.2018)
Hráli jsme velice dobře a celý zápas jsme byli lepší. Proměňovali jsme šance a vypadalo to, že hrajeme jako mančaft. Po té výhře ve Vídni a pauze jsem si myslel, že to může vypadat bůhví jak, ale doufal jsem, že to bude tak, jak bylo, že se ukáže, že kluci mají stoupající tendenci…
Před utkáním jsem si říkal – soupeř je sice poslední, poslední čtyři utkání prohrál, ale právě proto nyní bude hrát jako o život, takže bych bral před utkáním všemi deseti i výhru o gól, což se nakonec stalo…
Přesně tak. My jsme schopni překvapit kohokoliv – vlastní publikum i vlastní trenéry, poněvadž nevíte, v jakém stádiu to mužstvo přijde na ten led… Ale posledních pár týdnů se to mužstvo zvedá, tak jsem to cítil už v té kabině tu odhodlanost a zodpovědnost, protože v utkání s Villachem se hrálo o šest bodů…
Když jsem se díval na Villach, tak mě svým pohybem a celkovým projevem na poslední příčku moc nepasoval. Horší se mi zdály Dornbirn či Fehérvár…
Ona ta Ebelka je hrozně vyrovnaná. Můžete vyhrát i prohrát s kýmkoli… Třeba jsem nečekal, že doma prohraje Salzburk s Innsbruckem. My jsme třeba odehráli vynikající zápas v Klagenfurtu, kdy jsme nešťastnou náhodou prohráli 2:1. Pak jsme byli daleko lepší ve Villachu, kde jsme prohráli v prodloužení… Tady ten Villach hrál jako o život, jak už jsem říkal o šest bodů, že jim odskočíme. Zpočátku to bylo nervózní, ale jejich boj jsme ukočírovali. Moc mě ale těší, že se mužstvo nesesypalo ani potom, co Villach vyrovnal, pak dotahoval, a my jsme hráli pořád svou hru, což bylo chybou v těch uplynulých měsících…
Příchodem gólmana Lassily se ten tým hodně zvedl. Vychytá hodně těžkých momentů, ale všiml jsem si, že spíš pouští góly z dálky, než z blízka…
To je možný, ale ty góly, co tam dostal, tak to byly střely, že takové soupeř dá tak jednu ze sta. A to i v některých předešlých zápasech. A řekl bych, že právě díky Lassilovi jsme tam, kde jsme. Působí opravdu klidným dojmem. Jen mu nevyšel ten začátek, to první utkání doma, co přišel. Ale od té doby je vidět, že je to gólman, který je schopný mužstvo podržet a vychytat mužstvu výsledek, což v těch předešlých měsících nebylo… A díky Lassilovi také stoupá sebevědomí obráncům i útočníkům, protože si můžou víc dovolit, třeba riskantnější kličku, protože on dokáže vychytat kritické momenty… Díky němu se to mužstvo uklidnilo a stoupá nahoru…
Odešel kanadský obránce MCEachen…
Tento obránce sem byl brán jako číslo jedna nebo dvě do přesilovek, které jsme si mysleli, že nám chyběly z minulého roku. Celou přípravu nějak laboroval se zraněními. Když se uzdravil, tak jeho výkony nebyly adekvátní tomu, co jsme od něj očekávali. Jak po hráčské, tak po finanční stránce… Potom to byl útočník Braes, který měl dobrou přípravu, ale najednou se jeho výkon vypařil. A cizinec nemůže být horší než domácí hráč. Sem přišel z druhé švýcarské ligy. Jeho reference byly dobré a bodově byl také úspěšný. Ale nemůžu mít cizince, který se tam potácí a bodově taky není na výši, takže s ním jsme se rozloučili taktéž… A teď odešel Tomáš Guman z důvodu, který se týká pročištění vzduchu v šatně. Byly tam nějaké nesváry, které se musely vyřešit…
A nějaká náhrada za tyto hráče bude?
Náhrada bude, ale ještě to není černý na bílým… Ale pracujeme na tom a jsme blízko dohody…
Všiml jsem si, že obránce Honzu Lattnera to občas táhne i do útoku, kde před časem tento obojživelník taky hrával a býval docela úspěšný. Kde je pro něj podle vás trenérů lepší místo?
Tam, kde je. Honza hraje velice dobře a celou přípravu měl fantastickou. Pak se díky zranění jeho forma trošku přibrzdila, ale už je zase tam, kde byl… My ten systém máme postavený na tom, že chceme, aby ti obránci podporovali útok a tím se hýbala celá pětka. Ti obránci mají od nás povely jít dopředu. Takže tím pádem pro takový typ hráče, jako je Honza, je vyhovující hra, jak dopředu, tak i dozadu, protože on to stihne… A tím pádem je to velice nebezpečné pro soupeře…
Na znojemském ledě už bylo nejednou vidět, že rozhodčí odpískal soupeřícímu hráči faul třeba za hákování na útočícího hráče Orlů, ale toho zároveň vyloučil za nafilmovaný pád. A to byl přitom tehdy znojemský útočník ve vyložené šanci, kdy mohl vstřelit gól. Takže pochybuji o tom, že by chtěl zrovna v takovém momentě filmovat. Pokud tedy sudí pískl hákování, tak by už přece neměl pískat filmování.(Navíc to tehdejší hákování bylo spíš na trestné střílení.) Takže buď jedno, nebo druhý, ale ne obojí. Nebo tomu rozumím špatně?
Tomu nerozumí nikdo, kromě těch rozhodčích, co to pískají. Já jsem to v pravidlech taky nenašel. Normální selský rozum mi říká, že by se to tak pískat nemělo. Ale prostě mi bylo vždycky vysvětleno stručně – filmování a faul se rovná hra 4:4. Tady tohle to oni musí vědět sami, co mají pískat, nebo kde se stala chyba. Já to dodneška nevím, proč to takhle je, vysvětlit mi to nebyl nikdo schopen, takže já to beru jako fakt…
Před několika sezonami byli rozhodčí nejslabším článkem EBEL, pak se po kritice situace zlepšila, ale teď to vypadá, jako by se to vracelo do starých kolejí…
Když jsem vloni přišel a situaci s rozhodčími sledoval, tak to vypadalo, že to půjde jakž tak. A samozřejmě kritika rozhodčího od trenéra – to je ta nejslabší výmluva, jakou může použít po prohraném zápase. Proto jsem se od toho vždycky distancoval… Ale teď od počátku sezony vidím, že je to opravdu katastrofa. Jsme poškozováni, ať hrajeme doma, nebo venku. Ale ti rozhodčí si s námi dělají, co chtějí. A vysvětlení jsem se nikdy pořádně nedočkal. Tak jako například ve Feherváru, kde domácím uznali gól, a pak bylo prokázáno, že ten gól vůbec nebyl. A mně bylo řečeno, že puk byl v síti. Takže buď jsem blbej já, nebo tihle ti…
A teď včera, kdy náš hráč zůstal po nárazu na mantinel ležet a sudí tento zákrok nepotrestali – mohl mít zlomený obratel, zapadlý jazyk, či něco s hlavou. A samozřejmě soupeř dal z protiútoku gól… A vysvětleno bylo to, že zůstal ležet po normálním nárazu do mantinelu, a rozhodčí nemůže pískat z toho důvodu – pokud se nezastaví akce… Takže fajn, mně tam leží kluk, který může mít vážné zranění, ale on nesmí hned pískat, ale až třeba po minutě, kdyby nás tam náhodou točili, pak teprve zapíská…
No ale do té doby – bez pomoci – by ten hráč mohl i zemřít…
Asi tak nějak. To jsou prostě věci, kterým nerozumím. Byly fauly, které byly na nás, které nebyly odpískány. A my se naopak dotkneme hráče a hned jdeme ven. takže z mé strany to není žádný výmysl. Jsem v tom hokeji dost dlouho, je mi skoro šedesát a nemám důvod si něco vymýšlet. Ta Ebelka je na určité úrovni herní, ale jejím nejslabším článkem jsou rozhodčí. To stoprocentně. A hrát proti šesti je dost blbý. Nikomu nechci sahat do svědomí, ale tady tím způsobem jenom zbytečně komplikují život sami sobě, nám trenérům a hráčům taky…
Ve včerejším utkání tam byly z naší strany minimálně dvě akce dva na jednoho, ale hráč volil místo příhrávky střelu, přitom ten druhý mohl po přihrávce dávat gólmanovi za záda. Řekl bych – neudělali tu Fryčerovinu z tvých mladých let…
Oni neudělali tu Fryčerovinu jako hráče, ale tu Fryčerovinu jako trenéra. Když jsme měli předtím tu hlubokou krizi, kdy jsme opravdu nevěděli kudy kam, tak jsme si nebyli schopni přihrát na půl metru. takže jsme hráčům celou dobu vtloukali do hlavy, že když jedou dva na jednoho, je lepší střela, ze které může padnout gól, nebo se odrazí na vyražený puk, než zkoušet přihrávky. Nedáš přihrávku, a z akce je nula. Buď puk skončí v rohu, nebo vám to někdo sklepne, a už je protiútok. Takže ta Fryčerovina tam přece jenom byla. Ale ta trenérská… (smích)
V tvé knize „Můj divoký hokejový život“ popisuješ názor svého otce, který tento kanadský styl jako bývalý trenér moc neuznával…
Jenomže na tohle musíte mít typy hráčů. A tady ta soutěž už je taky kanadsko-americká. takže je to o každé chybičce, která je soupeřem potrestána. A když my se s tím začnem piplat, tak jsme možná schopni si to přihrávat až do prázdné brány, ale taky možná skončíme v rohu. Takže z té slibně vypadající akce je nula. Takže zůstanu u toho Fryčera na střídačce, než u toho, co jsem byl jako hráč, kterej ještě vymýšlel, jak někoho očůrat…
Takže je člověk v pokročilejším věku moudřejší…
(smích) A nebo, kdybysme opravdu měli vyloženou pohodu, tak třeba i na tu hráčskou Fryčerovinu dojde a těm klukům to tam může začít lítat…
Miro, jsi v kontaktu s bývalým spoluhráčem z Vítkovic – nynějším koučem české reprezentace Milošem Říhou, který ti chtěl tehdy pomoct při emigraci pasem, ze kterého vytrhl svoji fotku?
Teď si už moc nevoláme. Spíš si pošleme SMS. Teď, když dostal tu funkci u nároďáku, tak jsem mu prostřednictvím SMS pogratuloval. Samozřejmě mi odpověděl a popřál mi hodně štěstí. Takže se sledujeme navzájem, ale že bychom byli v nějakém užším kontaktu, tak to ne. Ten Miloš toho má spoustu, takže já to po nikom ani nevyžaduju. Ale víme o sobě, což je důležité. Je to správný chlap u národního mužstva, poněvadž ten řekne, co si myslí, a stojí si za tím, ať je to problém, nebo není. Miloš ty zkušenosti má, což dokazujou jeho výsledky, ten herní styl, co teďka předváděli. Ještě to vezme čas, ale ten Miloš se s tím nepáře a má na to dobré názhory i přístup…
Ve Vítkovicích byl tehdy tvým největším parťákem Láďa Svozil, jak jsi v kontaktu s ním?
Láďa má místo ve Vítkovicích už dlouhá léta jako funkcionář. S ním jsem v kontaktu daleko častěji než s Milošem Říhou, ale to jen díky tomu, když jsme v Ostravě. Nebo si napíšeme k narozeninám, nebo když někdo něco potřebuje, nějaký informace, tak si zatelefonujeme…
Třetím parťákem vaší lajny byl Jarda Vlk, se kterým ses tenkrát popral, když jste hráli bago, a pak jsi trucoval, že s ním nebudeš hrát. Tímto tvým trucem pak ve Vítkovicích vznikly dvě hvězdné lajny Fryčer, Svozil, Černík a Říha, Vlk, Kuřidým…
(Velký smích.) Jó, to tak bylo. Dali jsme si do držky a já s ním pak nechtěl hrát. Ale pak jsme šli na pivo a byli dál kamarádi.
A jak to bylo možný, že jste takhle vzplanuli?
No, to je právě o tom, co chybí týhletý generaci těch mladých – taková ta soutěživost, takové to zapálení do boje a za každou cenu chtít vyhrát. A to bylo předzápasové bago v 10 hodin ráno a my jsme byli schopni se kvůli němu poprat. Já jsem s ním pak přestal hrát, ale kamarádi jsme byli okamžitě dál. S Jardou v kontaktu nejsem, protože on je u žáků…
A ve Vítkovicích tak měli kvůli tvému trucu dvě vynikající lajny…
Tak. A Vítkovice vyhrály titul. A proto já říkám, že všechno špatný je pro něco dobrý. To bude i tady ve Znojmě – špatnej začátek a dobrej konec – doufejme…
Už abys začal trucovat…
(Řehot oba…) Tak to já trucuju už delší dobu, poněvadž nesnáším prohry… Ještě nevím, kdy ukončím trenérskou kariéru, ale rád bych ji završil nějakým úspěchem. Proto do toho dávám všechno. To je moje mentalita, nesnáším porážky. A to vyžaduji i po svých hráčích. Ale je to generační problém, že ti kluci se brzy uspokojí a tohle v sobě nemají. Tu soutěživost, dravost, prostě nechat na ledě všechno…
Zdeněk Kapinus