Legenda zvaná Ford Mustang cválá Šaldorfem

Každý obor lidské činnosti má svou modlu. V automobilovém průmyslu zůstává takovým vysněným bůžkem Ford Mustang. Legenda, která se nepřetržitě vyrábí bezmála půl století, zaznamenala v šedesátých letech při své americké premiéře během prvního dne prodeje 22 000 objednávek. Jeden z tehdejších modelů – osmiválec Ford Mustang z roku 1966 – nyní parkuje v garáži v Novém Šaldorfě. Jeho majitelem je Libor Suchý (jinak majitel stejnojmenné firmy). Jeho vůz s nezaměnitelným logem cválajícího koně garážuje v Novém Šaldorfě.

Ford Mustang mají v povědomí i ti, kteří všechna auta považují jen za pojízdné plechové krabice. Avšak pohybuje-li se kdekoli Ford Mustang se svým typickým brumendem výkonného motoru, zbystří pozornost i vozíčkáři…



Pane Suchý, jaké to vlastně je mít za člena rodiny vůz, který se stal modlou?

Musíte se k němu chovat odpovídajícím způsobem. Každý vůz – a nejen Ford Mustang – si žádá svoje. Výchovu by člověk neměl šidit u dětí, natožpak u vozu, který vám to může oplatit dřív než vlastní ratolesti. Ale je-li vše tak, jak má být, pak může i škodovácký motor 1,9 TDI fungovat – jak nedávno proběhlo tiskem – skoro s tři čtvrtě milionem kilometrů na křížku. Srdcem každého vozu je totiž motor, který lze zhuntovat po padesáti tisících kilometrech, anebo s ním oslavit padesátiny.

Ten váš Ford Mustang už ovšem abrahámoviny oslavil. Asi se nemusím ptát, v jaké kondici?

Nejezdím s ním, když je mráz a všude hromady soli, anebo když se venku čerti žení. Po každé vyjížďce ho pečlivě vyčistím a dopřávám mu všeho, čeho je třeba. Kupříkladu pobyt ve větrané garáži.

Nežárlí na něj vaše manželka?

Naopak. Vysoce si vážím jejího přístupu, protože kdybych neměl jistotu zázemí a pomoci své ženy Dany, těžko bych se mohl svému koníčku věnovat s takovým nasazením. A to nemluvím o tom, že se jí Ford Mustang líbí taky.

Kdy jste začal tušit, že kdesi za mořem existuje vůz vašich snů?

Nemohu říct, že to byl můj vysněný automobil, protože když jsem se o něm poprvé před Listopadem dozvěděl, bylo těžké si představit, že bych se k němu někdy dostal. Ale v tehdejším časopisu Motoristická současnost se o Fordu Mustang psalo často. A kdo se zajímal, ten se dozvěděl. Mohl bych ale říct, že od té doby – zhruba od sedmdesátých let minulého století – Ford Mustang v mé hlavě zagarážoval spolehlivě.

Co vás na něm nejvíc zaujalo?

Silný motor, bytelná konstrukce, solidní provedení detailů, vrcholná kombinace užitkového a sportovního vozu. A ona nepostižitelná špetka čehosi nepostižitelného, co vás osloví okamžitě, takže vznikne láska nejen na první pohled, ale i na celý život. A pochopitelně mě dostal nezaměnitelný zvuk motoru, který jsem měl naposlouchaný z amerických filmů. Bullitův případ se Steve McQueenem, v němž dominuje velmi kvalitně natočená automobilová honička, jsem viděl nejednou.

Když jste po osmadevadesátém vyrazil za Velkou louži, podle čeho jste vybíral?

Věděl jsem, že mě čeká náročná rekonstrukce, která bude úspěšná pouze v tom případě, budu-li mít štěstí a objevím vozidlo s kvalitním motorem. Nevadilo, že jsem našel model z roku 1966, který byl hodně zrezivělý, koneckonců plechy se dají vždycky spravit, podstatné bylo, že motor byl ve vynikající formě i po 250 000 kilometrů.

Slyšel jsem, že ve veteránském světě se udělují ceny za to, jak je ten který sběratelský kousek vypulírován k obrazu svému.

Model, o němž se bavíme, už nasbíral osm cen za kvalitní renovaci.

Je to na něm vidět, ale také slyšet. Jaký to je ale pocit řídit vůz, o němž jste dlouhá léta pouze četl v Motoristické současnosti?

Setkávám se na veteránských srazech s mnoha podobnými nadšenci a všichni se shodujeme v jedné věci. Totiž v té, že pocity, kdy svíráte v rukou dřevěné ostění volantu a vnímáte temné brumlání osmiválcového motoru, sunete se sedmdesátkou po silnici, nikam nespěcháte a jen si užíváte jízdu – tak tyto pocity jsou nepřenosné a v podstatě obtížně popsatelné. Každopádně ale všichni majitelé mustangů vědí, o čem mluvím.

Pane Suchý, děkuji z rozhovor a v sedle cválajícího mustangu přeji mnoho šťastných kilometrů.

Vlastimil Mrva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *