Naděžda Šinoglová: Znojemský obchvat zastavil soukromý zájem už před padesáti lety
Práce na stavbě obchvatu Znojma běží na plné obrátky. Nyní se soustřeďují pod Příměticemi, kde postupně roste nový most. Nové legislativní úpravy umožňují také odkoupit pozemky, které dosud stály obchvatu v cestě a jejichž majitelé je nechtěli prodat. Nestalo se tak však poprvé. Soukromý zájem zabrzdil znojemský obchvat již před padesáti lety, kdy se objevila myšlenka jeho stavby poprvé. Pamatuje si na to alespoň jednadevadesátiletá Naděžda Šinoglová. Pracovala tehdy ve Znojmě na Ředitelství silnic a dálnic. Svědectví charismatické a obdivuhodně vitální ženy se vrací do minulosti ještě hlouběji jako memento doby dnešní.
Jak to tenkrát bylo?
O znojemském obchvatu, co pamatuji, se začalo mluvit už koncem sedmdesátých let. To už jsem pracovala dva roky na Ředitelství silnic a dálnic, kam jsem nastoupila v roce šedesát sedm. Bydleli jsme tenkrát na Brněnské ulici, zhruba v místech, kde je dnes supermarket Albert. Můj šéf za mnou přišel a povídá: No, tak mladá paní, budete se muset stěhovat, tam kde bydlíte, se vše musí bourat, povede tudy obchvat na Vídeň.
Ale nakonec z toho sešlo. Proč?
Důvodů bylo víc. Zasáhl také tehdejší předseda MNV. Postavil si barák, víte kde? Jak se jede do Suchohrdel, je tam kruhák a po pravé straně se jede za kapličkou do zahrad. Barák jako hrad. Právě tudy měl také ten obchvat vést. Od spodku se měl pak napojit na Brněnskou přes most na Vídeň, někde kolem Načeratického kopce. A on řekl ne, já ten barák nebudu bourat, sotva jsem ho postavil. Pochopitelně, byl komunista, měl vysokou funkci. Pak už se každý rok kolem toho jen mlelo a mlelo, a hotovo dvacet. Komunisti neměli na stavbu ani peníze. Soudruzi se navíc neuměli pořádně domluvit, jeden řekl hot, další čehý. Viděla jsme dokonce na papíře celý projekt toho původního obchvatu, v podniku jsme ho viděli všichni a upřímně jsme měli radost. To by bylo pro Znojmo něco, říkali jsme si. A vidíte, stále nic, je to hrozný.
Ale dům, kde jste bydleli, se nakonec zboural.
Měli jsme celkem slušný třípokojový služební byt. Místu kousek odtud se říkalo Dřevona, prodávali tam dveře, palubky, okna, prostě všechno, taky dřevitou vlnu pro Keramiku. To už dneska skutečně není.
Pamatujete toho hodně. Ve Znojmě jste se ale nenarodila.
Narodila jsem se v Třebíči, kde jsem chodila do školy. Chtěla jsem se vyučit švadlenou nebo kadeřnicí, ale byla jsem na to prý slabá a z pracáku mě zahnali do zemědělství. Šla jsem poprvé k sedlákovi a vrátila se domů úplně schvácená, protože jsem tahala v hrncích brambory. To bylo ještě za války. A potom jsem se přestěhovala s maminkou do Znojma. V roce čtyřicet osm jsem se tady vdala.
Jak jste se seznámila s manželem?
Tam, jak je dnes náměstí Svobody, pořádali hasiči nějaký bál. Můj budoucí manžel hrál v orchestru na buben. Měl psa, já se s tím jeho psem začala bavit, a za šest měsíců byla svatba. Zůstali jsme spolu šedesát let, až do jeho smrti, a vychovali dva kluky. Teď mám hromadu vnoučat i pravnoučat, už i jedno prapravnouče. Asi to byla tenkrát láska na první pohled. Měl hnědý oči. Já se asi zamilovala do těch jeho očí.
Co vám dnes chybí nejvíc?
Ta pohoda. Dneska je mezi mladými vše víceméně o sexu. Ona se mu líbí, on jí – a hups. Mně bylo sedmnáct a my byli s klukama jako parťáci, kamarádi, co jeden bez druhého neudělali ani krok, kdyby bylo cokoli, vždycky jsme si pomohli. Já měla díky tomu mládí krásný.
Co říkáte na dnešní politiku?
Já už o ní nechci říkat vůbec nic. Taková strašná hanba to je!. Dělají ji bohužel také lidi, kteří vůbec ničemu nerozumí a jenom hrabou a hrabou. Jim nejde o nás, jim jde o peníze. Už se raději ani na zprávy nedívám. Ve slavném parlamentu jeden čte, druhý si cosi píše, třetí telefonuje, no, úplně katastrofální.
Chtěla byste vrátit komunismus?
To v žádném případě, ačkoliv náš dědoušek vždy říkával, že komunismus je dobrá věc, ale nesmí ho dělat lidi. Člověk český se dneska naučil krást a krást a krást. Tak jako to bylo za komoušů. Kdo nekrade hodinu, ten okrádá rodinu. To už se říkalo tehdy! Mně teče voda ze zubů. Jsme srdce Evropy a všechno se přes nás přežene. Nejdřív Němci k Rusům, pak Němci k Američanům, a my jsme zruinovaný. Co jsme za komunistů vybudovali, jako ve Znojmě Frutu, to zničili takzvaní podnikatelé. Prezident Masaryk měl nechat spojený království Rakousko-České, a byl by pokoj. Možná i ten obchvat už bychom měli.
Alžběta Janíčková