První kniha o etologii našich ptáků se narodila v Branišovicích
Julius Klejdus, jenž provozuje veterinární praxi v Branišovicích, je odborníkem na ornitologii, které se začal věnovat hned po absolvování Vysoké školy veterinární v Brně. O ptácích publikoval více než sedmdesát odborných textů a je autorem i spoluautorem pěti knih. V současné době vydává další, tedy v pořadí již šestou publikaci Ptáci v akci aneb kniha o chování ptáků.
Julo, bylo mi velkou ctí, že jsi mě za veterinární komoru pozval na slavnostní křest své nové knihy. Vzhledem k tomu, že v představenstvu Komory jsou dobře známy tvé předchozí publikace, nebyl problém s rozhodnutím – opět tě při vydání i této knihy podpořit. Můžeš knihu Ptáci v akci stručně představit?
Za nemalou podporu, která je pro mě i velkým závazkem, musím Komoře veterinárních lékařů ještě jednou touto cestou poděkovat. Kniha Ptáci v akci aneb kniha o chování ptáků, jak už sám název knihy naznačuje, pojednává o chování ptáků ve volné přírodě. Popisuje a dokumentuje jejich aktivity na zhruba 1 400 fotografiích pořízených ve všech ekosystémech krajiny jižní Moravy, ale také některých oblastí kraje Vysočina a Nízkého a Hrubého Jeseníku. Etologie neboli nauka o chování ptáků je zoologická disciplína, která je relativně mladá a v současnosti podléhá velmi rychlému vývoji. Tato kniha je snad i první etologickou obrazovou publikací svého druhu u nás. Popisuje chování více než 170 druhů našich ptáků, a co je neméně významné, dokumentuje na řadě fotografií autentická prostředí (biotopy, stanoviště) nebo pobytové stopy ptáků, aby měl čtenář také názornou a reálnou představu o tom, kde, jak a proč ten či onen ptačí druh v daném prostředí žije.
Můžeš stručně vysvětlit, jak se stalo, že jsi svou veterinární praxi tak výrazně proměnil směrem k ornitologii?
No, bylo to zřejmě tím, že jsem již od útlého věku chodil ven do přírody a toužil poznat vše, co v ní je. Ze všeho nejvíce mi učarovali ptáci. Začal jsem je pozorovat, velmi brzy i fotografovat a pečlivě si zapisovat získané poznatky do deníku.
To byl začátek, který se postupem času začal proměňovat v systematickou práci v terénu a ve výzkum, a to vše pak zákonitě vyústilo v první publikované články a odborné práce v různých časopisech a sbornících. Množství fotomateriálů a cenných poznatků, které jsem za desítky let nashromáždil, je potřeba předávat nejen obci vědecké, ale i laické veřejnosti – formou jakési popularizace vědy, a to nejen psaným slovem, ale, a to zejména, obrazovou (fotografickou) dokumentací.
Potěšilo by mě, možná i další kolegyně a kolegy, kdybys prozradil, jakou strategii při pořizování svých záběrů využíváš a jakou fotografickou techniku doporučuješ?
Má strategie se dělí do několika zásad nebo spíše rad. Za prvé. Vyžaduje to minimálně nadstandardní znalosti v poznávání ptáků, jejich chování ve volné přírodě a v neposlední řadě také kvalitní znalost jejich hlasových projevů. Za druhé. Musíte dobře znát prostředí, kde se ptáci pohybují nebo hnízdí. Uspokojivé znalosti jakéhokoliv ekosystému získáte až za několik desítek let, kdy ekosystém projde určitou proměnou, a tedy i změnami ve své biodiverzitě. Za třetí. Teprve potom můžete mít určitou šanci ptáky najít, intuitivně vypátrat, pokud možno se k nim přiblížit, následně je pozorovat, sledovat a fotografovat. Za čtvrté. Dobrý fotograf a pozorovatel se nepozná podle toho, jak kvalitní a drahou má fotografickou techniku, ale podle toho, jak je vytrvalý a zejména trpělivý. I když bez kvalitního teleobjektivu a širokoúhlého objektivu a v některých případech i objektivu pro pořizování makrofotografií se dnes zkušený pozorovatel a fotograf v terénu neobejde. Za páté. Ovoce nepadá ze stromu hned, musí uzrát… To jsou moje rady a zkušenosti po mnoha letech systematické a cílevědomé práce v terénu. Nemusí být sice každý den posvícení, ale výsledek se určitě jednou dostaví…
Podle množství pozvaných hostí při tvé prezentaci v Miroslavi si troufnu hodnotit, že kromě kolegů a přátel máš určitě i dost dalších podporovatelů, kteří ti ochotně pomáhají.
Ano, je to tak a není jich zrovna za tu řádku let málo! Jsou to především kolegové ornitologové, se kterými si většinou vzájemně vyměňujeme poznatky z terénu, také přátelé a kamarádi, kteří mně fandí a podporují zase jiným způsobem, a konečně i ti, kteří se mnou občas nebo v posledních letech i častěji jezdí, doprovázejí mě a pomáhají přímo při práci v terénu. Tuto knihu jsem věnoval právě jim.
Připravil: MVDr. Lubomír Borkovec