Když pes léčí

Jmenuje se Agátka, má sedm let, čtyři nohy, dvě kila a jejím tatínkem je Američan. Řeč je o canisterapeutické fence rasy brabantík. S paničkou Adélou Kubalíkovou předvedla v rámci Týdne sociálních služeb své dovednosti v Dobrovolnickíém centru ADRA na znojemské Dolní České.



Agátka chodí zahánět smutek lidem v domovech s pečovatelskou službou, léčeben, mezi děti z dětského domova nebo nemocnice.

Kdo je zdravý a má kolem sebe dostatek lásky, si to úplně nemusí uvědomit, ale pejsek má dar uzdravovat. Stáčí ho chvíli hladit, a člověku se zlepší nálada, což má samozřejmě vliv i na fyzické zdraví.

„Žádného psa ale nelze lámat přes kolena,“ říká dobrovolnice ADRY Adéla Kubalíková. Tak trochu mluví i za svoji Agátku. Ta vrtí spokojeně ocasem a oddaným psím pohledem dokáže skály lámat.

„Ne každé zvíře je totiž pro canisterapii vhodné. Musí ho hlavně bavit být s lidmi,“ vysvětluje Adéla Kubalíková.

Na rase ani velikosti většinou nezáleží, je ale nutné ho naučit základní povely a absolvovat s ním canisterapeutický výcvik, zakončený týdenním soustředěním. Něco jako psí maturita.

Dobrovolnické centrum ADRA má v současnosti dva psy s canisterapeitickým oprávněním, zájem o ně je velký. Jsou to ti nejlepší terapeuti. A navíc chlupatí.

Alžběta Janíčková


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *