1968

Dnes uplynulo padesát let od chvíle, kdy do tehdejšího Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. V noci z 20. na 21. srpna přejely hranici země sovětské tanky bez vědomí nejvyšších představitelů země. Začala okupace.

Naděje na svobodnější život na dvě desetiletí zmizela. Zhasly i životy mnohých Čechů a Slováků.

Podle aktuálních čísel jich zemřelo v bezprostředním důsledku této události asi sto čtyřicet a stovky se jich zranily. V samotném Znojmě žádná oběť zaznamenána nebyla, ale prudký nesouhlas a aktivní odpor v našem městě lidé projevovali.

Ptali jsme se několika žijících znojemských pamětníků na dramatickou atmosféru prvních dnů po obsazení republiky „spojeneckými“ vojsky. Jejich vzpomínky se shodují především v tom, že pro všechny to byl obrovský šok, nikdo s tím nepočítal. Lidé měli k sobě náhle blíž, disharmonie ustoupily, většinu spojilo jednoznačné odmítání okupace, hněv, ale také trochu úzkost. Samozřejmě kromě komunistických funkcionářů.

Na ulicích se tvořily rozhořčeně diskutující hloučky, na pracovištích, ve školách, v dopravních prostředcích, v přeplněných hospodách vládlo jediné vzrušující téma.

Ve výkladních skříních, například v prodejně knih na Obrokové ulici nebo u budovy České spořitelny na tehdejším náměstí Míru, se objevovala neanonymní, prudce odmítavá stanoviska jednotlivců i společenských organizací Národní fronty, také některých základních organizací komunistické strany. Většinu z nich vzápětí vysílal městský rozhlas. Několik aktivistů spolu se studenty zdejšího gymnázia začalo vydávat periodikum Svobodné Podyjí, to se ale dočkalo jen několika čísel.

Na volných plochách některých objektů se náhle vyrojily stovky emotivně protestujících nápisů, jako například Lenine, probuď se! Brežněv se zbláznil nebo Okupanti, táhněte domů!, také Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša! Výjimkou nebyly ani naléhavé výzvy v ruštině obracející se přímo k okupantům. Jeden pamětník si dokonce vzpomíná na transparent Smrt komunismu!, jenž byl umístěn na dnešním Mariánském náměstí, které ještě v šedesátých letech neslo pojmenování Stalingradské. Svou nebezpečnou radikálností vzbudil velkou pozornost, a tak ho krátce po vyvěšení rozumní lidé zlikvidovali.

Dne 22. srpna odpoledne projížděla Znojmem zahlceném záplavou československých vlajek velká kolona více jak třiceti tanků. Mířila kolem sochy rudoarmějce směrem k divadlu. Chodníky byly plné lidí, kteří vstoupili do vozovky, takže ohromení, a asi i nervozní sovětští vojáci bojová vozidla zastavili a jeden z nich vystřelil pistolí do vzduchu. Pak zavřeli příklopy a sklonili hlavně tanků. Když se cesta vzápětí uvolnila, pokračovali dál. Motostřelecký prapor Rudé armády pak obsadil křižovatku Suchohrdly-Dyje u státní silnice na Brno, velitelství zřídil na Kollárově ulici.

Útržkovité vzpomínky na třetí srpnovou dekádu ve Znojmě v roce 1968 ještě doplníme připomenutím dvou událostí týkajících se Babrajovy sochy sovětského vojáka na Mariánském náměstí, tedy symbolu osvobození od fašismu a německé okupace za druhé světové války. Někdy kolem 25. srpna se kolem ní shlukl snad stočlenný dav. Přijelo nákladní auto V3S, jeho osádka vytáhla lano a zavěsila ho kamenné postavě se samopalem kolem krku. Cíl byl jasný – strhnout ji z podpěrného sloupu. Diváci vzrušeně křičeli a hrozili pěstmi, horolezec již slézal ze sochy dolů a okamžik potupné likvidace se blížil. Rudoarmějce ale na poslední chvíli zachránilo několik rozumných a statečných odvážlivců, kteří se tomu dokázali rozhodně postavit a dav od aktuálně velmi pochopitelného, ale nekulturního a znevažujícího skutku odvrátit.

Iniciátorem a vůdčí postavou tohoto odporu byl dodnes žijící Bohuslav Horák, v té době pracovník znojemského Osvětového domu a později režimem pronásledovaný disident.

Druhý příběh se dnes může jevit jako nevkusný. Ale jen na první pohled, má totiž i symbolický výklad. Snad jeden dva dny nato se organizovaná skupinka mladých mužů vydala k patě památníku, za bílého dne obstoupila do kruhu jeho podpěrný sloup a začala na něj močit. Přihlížející lidé na chodníku se smáli, tleskali a volali výborně a bravo!

Byl to jeden z drobných epilogů krátkého a bouřlivého konce srpna 1968, po němž následovalo postupné utlumení aktivního, mravně silného občanského odporu, nastolení represivních opatření vedoucích ke ztrátě práv a svobod a neblahé upevnění vedoucí úlohy komunistické strany.

Na dlouhá dvě desetiletí.

V souvislovsti s těmito událostmi jsme minulý týden vyrazili do ulic města a ptali jsme se, jaký mají lidé na zásah vojsk Varšavské smlouvy názor. Výsledek ankety najdete v aktuálním (34.) čísle, které je možno zakoupit na novinových stáncích nebo online: https://www.alza.cz/media/regionalni-noviny-znojemsko-d2172201.htm?o=1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *